V roce 1981 vyšel v SSSR detektivní román Vladimira S. Korotkeviče (1930–1984) „Černý hrad Olšanský“. Podle knihy byl také natočen i film. Vyprávění je plné duchů.
Díky dílu se občané Sovětského svazu dozvěděli, že v běloruských Golšanech stával krásný hrad, který je už ve stavu téměř úplného rozpadu. Také poznali příběh místních duchů z Golšanu.
Románový příběh vrací čtenáře do událostí 17. století. V oněch vzdálených neklidných dobách kníže Olšanský ukradne pokladnici a šperky vzbouřenců, ale náhle umírá a zanechává po sobě rukopis. Ten udává místo, kde se poklad nachází. Paleograf a spisovatel Anton Kosmič, žijící v hlavním městě sovětského Běloruska, najde pergamen se zakódovaným údajem o pokladu ukrytý v podzemí Olšanského hradu. Po schovaném bohatsvtí však pátrá i poslední potomek rodu Olšanských, který za války kolaboroval s nacisty. Tajemství rukopisu se podaří odhalit, ale za strašlivou cenu.
Černý mnich
Milostný příběh Hanny-Gordislavy, Golšanské kněžny, a Gremisława Walużynicze se v knize odehrával jako vedlejší dějová linie. Příběh této lásky byl však pravdivý a V. Korotkevič popsal skutečnou událost.
Cit mezi knížecí ženou a prostým mladíkem byl v tehdejší společnosti těžko přijatelný, ale i tak vzplanul. Aby mohl chodit se svou milou, oblékl mladík mnišské roucho. Těžko říci, jaká kázání zamilovaný pár při milování pronášel, ale kníže brzy falešného kněze odhalil. Jediným způsobem, jak zachovat čest rodu, bylo smýt hanbu krví, a tak kníže Golšan nevěrnou ženu i jejího milence popravil. Jestliže duše Hanny-Gordislavy našla místo posledního odpočinku, Gremislav Walużynicz se v podobě Černého mnicha ve světe duchů stále potuluje po ruinách knížecího hradu.
Bílá panna
Nejznámějším golšanským strašidlem je ale Bílá panna. Ta však na zámku nikdy nežila. V 17. století byly Golšany v držení šlechtického velmože Pavla Sapegy. Majitel se rozhodl připojit klášter k místní církvi (Bělorusko má stále dvě základní rovnoprávné náboženské konfese – pravoslaví a katolicismus). Datum vysvěcení 6. srpna 1618 bylo zvoleno předem, aby se předešlo sporům s knězi.
Jedna ze zdí se však neustále propadala, což ohrožovalo ohlášený termín vysvěcení. Rozzuřený Sapega řekl stavitelům, že pokud termín nedodrží, nedostanou žádné peníze. Poté se řemeslníci rozhodli pro zdar stavby zazdít ženu, jež jako první přinese na stavbu manželovi jídlo. Takto nešťastně zemřela jedna z krásných mladých manželek stavbařů, která velmi spěchala, aby nakrmila svého muže. Legenda však přestala být legendou v roce 1995.
Úřady konečně zajistily prostředky na obnovu a pod jednou ze zdí objevili dělníci ženskou kostru, jejíž umístění jasně ukazovalo na násilnou smrt. Zeď, pod níž byl pohřeb proveden, sice popraskala, ale stavbu se podařilo zachránit. Od té doby byly na klášterních galeriích slyšet kroky a vzdechy duchů. Někteří odvážlivci, kteří v budově přespávali, tvrdili, že viděli ženský přízrak v bílých rozpadlých šatech.
Pokud vás příběh zaujal, kniha několikanásobně oceněná vyšla v mnoha jazycích, a to i v češtině v roce 1984. Je to kniha plná rušného a záhadného děje, tajemných hradů, záhadných sklepení, pokladů, duchů, strašidelných pověstí a příběhů.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: bílá paní, duch, Golšan, mich, poklad, přízrak, smrt
Sdílet na Facebooku
