Díky hororovým filmům, především hollywoodským, je dobře známá krvežíznivost skutečných i fiktivních kanibalských tvorů: obřích bílých žraloků a celého žraločího kmene jako celku. Pod vodou tak žijí skuteční nepřátelé.
Ze stejné série – bezohlednost afroamerických krokodýlů, žravost obřích hadů anakond a tak dále a tak dále. O fantastických výtvorech kinematograficko-virtuální reality nemá smysl mluvit. Navíc hrůzy je všude v běžném životě už tak dost. Je jasné, že z publikací většina lidí dokonale ví, kdo jsou piraně. Nestrkejte jim prst do pusy, protože vše hned zhltnou. To se sice zakládá na reálných faktech, ale ne vždy to s nimi nakonec úzce koresponduje. V nejlepším případě je vše v kině prostě pohádkově přehnané. Ve skutečnosti ve stejné Amazonii žijí pod vodou stvoření mnohem strašlivější než legendární piraně a dlouhé, zlomyslné anakondy? I když jsou tak malé, ani si jich nevšimnete.
Nečůrejte do řeky!
Indiáni, žijící na březích největší řeky naší planety – Amazonky, se od dětství učí nesmírně důležitému pravidlu přežití: do vody nemůžete močit. Jde o nepsaný, ale v každém smyslu neměnný zákon. Neobjevil se pro nic za nic. Prý jednoho z mnoha indiánských bohů toto ošklivé chování pobouřilo, a tak za to potrestá genitálie porušovatele mravních zásad.
Jenže na vině není hněv nějakého indiánského boha. Na vině je drobounký sumec candiru – ryba, velká jen 2–3 milimetry. Tento mikroskopický sumec se živí především parazitováním v krvi větších ryb. Candiru se zaměřuje na pach čpavku, který ryby vydávají při dýchání, najde kořist a pronikne žábrami do oběhového systému některých ryb. Tam je jeho domov, který je plný jídla. Ukořistěná ryba je tak odsouzena k pomalé a bolestivé smrti.
Lidská moč obsahuje také velké množství amoniaku – více než dost na to, aby přitáhla pozornost parazita. Neopatrný člověk, který se rozhodl ulevit si do místní řeky, nebude mít čas se ani ohlédnout, protože tento velmi hbitý a extrémně nepřátelský tvor se usadí v jeho genitáliích. Sumci tam obratně a svižně doplavou přímo po proudu moči. Jakmile je uvnitř, candiru se několikrát rychle nafoukne a ostrými ploutvemi pevně přilne ke všemu, kam dosáhne. Člověk bude mít jediný prostředek záchrany – naléhavou operaci. Jinak jej čeká strašně bolestivá, a navíc docela dlouhá smrt.
Krvežíznivá ulita
Je těžké si představit, že hezká mušle může být to poslední, co ve svém životě vezmete do ruky. Ulita ve tvaru kuželovitého šneka se od svých mírumilovných protějšků liší tím, že se vůbec nechce stát vaším suvenýrem. Tento vodní hlemýžď číhající pod vodou z rodu homolice bude vždy bránit svůj život za cenu života kohokoli jiného, kdo na něj sáhne. Obranný systém hlemýždě zahrnuje jedovatou žlázu spojenou trubicí s tvrdou špičkou poblíž úzkého konce skořápky. Na špičce jsou ostré hroty, které nahrazují zuby měkkýšů. Pokud vezmete skořápku do rukou, kužel okamžitě prodlouží špičku a zapíchne ho do kůže nepřítele. Bolest bude pekelná.
I ti nejzdravější muži v každém případě ztrácí vědomí. Následně může dojít k okamžitému znecitlivění místa vpichu, jiných částí těla, a pak poměrně rychlé paralýze dýchacích orgánů a kardiovaskulárního systému. Účinek jedu je nervově paralytický, podobný účinku jedu kobry. Podle statistik končí jeden ze dvou nebo tří případů bodnutí trnem z ulity smrtí. Je dobře, že hlemýžď sám nikdy neútočí jako první, není ani něčeho takového schopen. Mohou za to samotné oběti – ve skutečnosti vystupují jako agresoři, kteří se snaží cokoliv urvat.
Pruhovaná smrt
Dalším obyvatelem oceánských vod, se kterým se plavcům nedoporučuje přímý kontakt, je perutýn pruhovaný. Tato malá rybka pro původní zbarvení se také nazývala zebra. Její oblíbenou zábavou je nehybně viset někde ve stínu korálů poblíž mořského dna a plynule rozpohybovat své nezvykle dlouhé světelné paprsky ploutví. Perutýny lze snadno zaměnit za hromadu pestrobarevných řas, ale chyba může přijít draho.
V případě nebezpečí perutýn okamžitě vystrčí špičky jedovatých ostnů. Po neznatelném píchnutí jen jedním trnem začne člověk pociťovat strašlivou bolest, která může vést až ke ztrátě vědomí. Místo vpichu znecitliví a oteče, bolest začne ustupovat až po několika hodinách a nakonec zmizí až po týdnu. Pokud se potápěči podařilo zranit se několika trny, může to skončit smrtí.
Odporná ryba
Stejným skromným, ale zákeřným obyvatelem tropických vod je odranec pravý. Je to mořská ryba žijící v mělkých vodách teplých moří podél celého obratníku Kozoroha – v Rudém moři, Indickém a Tichém oceánu. Je nazýván „kamennou rybou” vzhledem ke svému dokonalému maskování. Ryba je 25–50 cm veliká, nepravidelného tvaru, s povrchem těla připomínajícím korál nebo kámen. Její vzhled je odpudivý: kůže je jemná, a jako by byla celá pokrytá odpornými bradavicemi, pro které dostala své jméno. Výraznou vlastností je schopnost dokonale se maskovat jako okolí. Je to uznávaný mistr maskování, je téměř nemožné si ho všimnout ani v mělké vodě.
Hlava ryby je nepravidelného tvaru, ale její ústa a oči jsou otočeny nahoru, aby bylo pohodlnější číhat a chytat kořist. Krátké a tlusté ostny, kterými je tato ryba vyzbrojena, jsou ukryty ve hřbetní ploutvi a vyjdou ven pouze při doteku. Některé ostny jsou zbrázděné jako hadí zuby. Brázdami prochází jed, vylučovaný speciálními žlázami. Jehly jsou tak ostré a silné, že dokážou pod vodou prorazit i tlusté podrážky potápěčského obleku.
Jed dokáže způsobit tak strašnou bolest, že se oběť během několika sekund stane násilným šílencem. Bolest je doprovázena otokem a potížemi s dýcháním. Pokud nebudou přijata správná opatření, po 5 hodinách zasažený upadne do kómatu a zemře. Smrt může nastat mnohem dříve, pokud jed zasáhne velkou krevní cévu. I když se oběti podaří přežít, může onemocnět na dlouhou dobu – možná na mnoho měsíců. Ale kupodivu se smrtelně jedovatá ryba s potěšením konzumuje v Indii, na Nové Guineji a na Samoe. K tomu se ale musí nejprve odstranit kůže se smrtícími trny v ní.
autor: – skm –
foto: commons.wikimedia.org
Pixabay
Štítky: amazonie, jed, mušle, nebezpečí, oceán, piraně, ryba, smrt, voda
Sdílet na Facebooku
