Fenomén předvídání blížících se tragédií

Častokrát umíme vytušit určité nepříjemné situace a tragédie. Lze to pojmenovat jako fenomén předvídání blížících se tragédií.

Většina z nás jistě už někdy zažila situaci, že nám nějaká nepříjemnost zabránila odjet nebo odejít podle časového plánu a způsobila například náš pozdní příchod do zaměstnání. Co když se však nejednalo jen o pouhou náhodu, ale někdo nás chtěl ušetřit něčeho daleko horšího? Nebo nás snad v
podobných případech ochraňuje podvědomí? Podívejme se na několik skutečně zarážejících příkladů.

V roce 2008 z různých důvodů zmeškalo pět lidí let Boeingem 737 mezi Moskvou a Permem a museli se do cíle své cesty dopravit vlakem. Letadlo se při přistání zřítilo a nikdo z 87 pasažérů na palubě toto neštěstí nepřežil.

Letuška společnosti Air France Isabelle Saryanová měla zase v roce 2000 vzlétnout na svůj další let. Ráno se však ošklivě řízla do prstu, a poté navíc její syn dostal horečku. Zavolala tedy své matce a požádala ji o hlídání. Té se však podařilo uklouznout po slupce od mandarinky a zlomila si nohu. Potom už Isabelle tedy skutečně nezbylo nic jiného, než zavolat nadřízenému a požádat ho o volno. Jen několik minut po startu se ono letadlo zřítilo.

Jedenáctého září roku 2001 zachránilo štěstí i mnoho zaměstnanců Světového obchodního centra v New Yorku. Například Greer Epstein si krátce před nárazem letadla do budovy šel pro cigarety. Jistý Bill Trinkle zase přišel pozdě do zaměstnání poté, co si doma hrál s malou dcerkou a nestihl tak svůj obvyklý ranní vlak, a dívka jménem Monica O’Learyová byla den před tragédií ze zaměstnání propuštěna.

Tragédie v Aberfanu

Velice překvapivý je pak přímo fenomén předvídání blížících se tragédií, někdy navíc i lidmi, kteří nemají s nadcházejícími událostmi vůbec žádnou spojitost. Kupříkladu dne 21. října 1966 zasáhl horskou vesnici Aberfan ve Velké Británii sesuv uhelného bahna, který zasypal a zničil mnoho domů i veřejných budov, a to včetně místní školy. Den před tímto neštěstím se 9leté Eryl Jonesové ve snu zdálo, že jde do školy, ale místo školní budovy je tam jen jakási černá hmota. Eryl však bohužel zahynula spolu s ostatními dětmi, které toho osudného, tragického dne do školy přišly.

O strašlivé katastrofě v Aberfanu se však zdálo i dalším lidem, kteří však byli vzdáleni stovky kilometrů od místa neštěstí. Například jedné ženě se zdálo, že neznámou ulicí běží dítě, za nímž se valí černý potok, jiné osobě se zase zdálo o dítěti, křičícím hrůzou v telefonní budce, kterou zavalila obrovská lavina bahna. Jiní zase prý údajně ve svých snech viděli stádo černých koní, které se příšernou rychlostí řítilo z hor směrem k vesnici.

Někteří lidé zase jen prostě ve snu uslyšeli slovo „Aberfan”, i když v té době ani nevěděli, co přesně znamená. Jistá slečna Mildenová pak konkrétně ve svém snu sledovala, jak kopáči zpod trosek stavby vyprošťují těla mrtvých dětí. Teprve o tři dny později uviděla tuto reálnou, hrůzostrašnou scénu za bdělého stavu a na vlastní oči v televizi.

Co si máme o podobných tušeních smrti a blížícího se nebezpečí myslet? Zaujal Vás tento fenomén? Zažili jste někdy něco podobného?

autor: Petr Matura
foto: Pixabay