Bermudský trojúhelník stále děsí

Záhadný Bermudský trojúhelník stále číhá vysoko na obloze. Vědci zachytili podivné nízkofrekvenční zvuky vycházející ze stratosféry.

Útok z velké výšky

Nečekaně se potvrdila populární, ale velmi kontroverzní hypotéza o „bludných Holanďanech” – lodích, které jejich posádky opustily bez zjevného důvodu. Čas od času se objevují ve světových oceánech , zejména v legendárním Bermudském trojúhelníku. Někteří odborníci to vysvětlují takto: lidé opouštějí lodě pod vlivem hrůzy vyvolané infrazvukem, oscilací o nízké frekvenci, pod 20 Hertzů. Lidské ucho je neslyší, ale mozek a nervový systém je nějakým způsobem dokáže vnímat, načež může reagovat bizarním způsobem, a to záchvaty paniky.

Američtí vědci ze Sandia National Laboratories (SNL) zjistili, že ona hrůza opravdu přichází z oblohy, konkrétně z výšky asi 50 kilometrů. Přichází ze stratosféry, kde není vítr. Infrazvukové signály právě té frekvence, která lidi děsí, byly zachyceny speciálními mikrofony umístěnými na stratosférických balonech. Záhadné zvuky se opakovaly několikrát za hodinu a jejich zdroj zůstává neznámý. Vědci zatím nemají ani jedinou představu a odhad. O jevu však informovali na nedávné konferenci Americké akustické společnosti (184th Meeting of the Acoustical Society of America), která se konala v Chicagu, což publikum velmi zaujalo. Vědci zdůraznili, že jsou připraveni zachytit cokoli, ale ne infrazvuk. Plánují pokračovat v naslouchání a najít zdroj záhadných oscilací.

Vzdušné bombardování

Zvláštní jev na obloze nad Bermudským trojúhelníkem, hluboko pod stratosférou, zaznamenal před několika lety Dr. Steve Miller z Coloradské státní univerzity, meteorolog specializující se na analýzu satelitních snímků. Právě na těchto snímcích viděl šestiúhelníkové mraky. Zvláštní bylo, že rychlost větru pod nimi dosahovala 280 kilometrů za hodinu. Následná měření ukázala, že vítr foukal nárazově – někdy se snášel shora jako letecké bomby, jindy byly vlny vysoké až 15 metrů. Při vzájemné interakci mohou být vlny ještě vyšší.

Není známo, odkud se tyto podivně tvarované mraky berou. Podle Steva se však objevují náhle a někdy bombardují lodě. Potápějí je tak rychle, že posádka nemá čas vyslat nouzový signál. Mohou utopit i nízko letící letadlo, pokud je zachyceno při vzdušném bombardování, vržením prudce dolů.

Bouřlivé moře?

Australští oceánografové profesor Joseph Monaghan a jeho kolega David May z Monash University v Melbourne se domnívají, že řešení záhadných jevů, které skrývá Bermudský trojúhelník, a dalších anomálních oblastech oceánů je třeba hledat na dně. Vědci viní hydráty metanu, jež se tam hromadí. Uvolňují se a vytvářejí obří bubliny stoupající k hladině. V těchto bublinách se pak potápějí lodě.

Vědci tento proces simulovali na počítači a prokázali, že každá loď, která se ocitne v metanové bublině, může okamžitě ztratit vztlak a zmizet v propasti. Bublina stoupající výše do atmosféry může také zničit letadlo. Při experimentování Monaghan a May potopili modely lodí v bazénu. Ty klesaly ke dnu a narážely na bubliny. Jejich předpoklad, vyslovený asi před 10 lety, je dnes považován za nejrozumnější.

Celý oceán je místem odsouzeným k zániku

Bermudský trojúhelník je oblast v Atlantském oceánu ohraničená Miami, Bermudami a Portorikem. Mnozí věří, že se zde děje něco záhadného, ne-li nadpřirozeného. Konkrétně beze stopy mizí lidé, lodě i letadla. Nebo plavidla zůstávají a mizí pouze všichni lidé na nich. K nejznámějším příběhům patří ty týkající se nákladní lodi Rubicon a pět amerických válečných letadel Avenger.

Loď Rubicon opustila přístav na Kubě 26. září 1944 a 22. října ji posádka našla opuštěnou. Přestože byla loď plně funkční, v klidu plující, v lodní kajutě se podávala večeře a v lodním deníku zůstal prázdný řádek. Americký válečný letoun, v němž se kadeti cvičili, zmizel beze stopy v prosinci 1945 spolu se 14 kadety a instruktory.

Nejprve novináři a poté i spisovatelé a filmaři se těchto příběhů drželi, doplňovali je, nafoukli a postupně podnítili zájem o údajně tajemné místo. Pak se začaly používat termíny „Ďáblovo moře” a „Bermudský trojúhelník”. Koncem šedesátých let 20. století se z toho všeho vybudilo tolik strachu a záhad, že se jeho popularita stala celosvětovou. Mnozí včetně seriózních vědců nabyli přesvědčení, že Bermudský trojúhelník je skutečně anomální zónou. Odděleně však skeptici tvrdili, že záhadných případů v „prokletém místě”není více než v kterékoli jiné nebezpečné oblasti oceánů. A nedochází k nim ani častěji – v oceánu se čas od času ztrácejí lodě i letadla. Skeptikům však nikdo nenaslouchal, bát se a řešit hádanky je mnohem zajímavější.

Jak je to dnes

Bermudský trojúhelník je dodnes místem relativně malých incidentů – mizí lehká letadla, jachty, lidé z jachet. Ale o hlasitých incidentech – těch,
které by rozechvěly celý svět – už více než 20 let nikdo neslyší.

Buď tam došel metan, nebo teď záchranné služby pracují lépe a mají čas přijet na pomoc, či se psychika lidí posílila. Infrazvuk už nemá takový účinek jako dříve a lidi neděsí. Nebo mají možná pravdu skeptici, kteří považují slávu Bermudského trojúhelníku za uměle zveličenou?

autor: – skm –
foto: Pixabay