Rusalky k nám přišly od Mrtvého moře

Když křesťanští misionáři z Byzance a z Říma dorazili na východ Evropy, přinesli s sebou biblické texty nového náboženství. Došlo tak k neobyčejnému jevu – hebrejská díla o vzniku světa se promíchala s mýty, legendami a povídkami východních Slovanů. Vznikly tak naprosto unikátní východoslovanské legendy o mýtických bytostech a jevech. Podívejme se na pár z nich.

Nebliblické texty, apokryfy, obsahují např. tzv. svitky od Mrtvého moře

Obři

Ve východoslovanských příbězích o obrech vidíme, jak obyčejní lidé vysvětlovali některé biblické události. Legendy o obrech se vyvinuly pod vlivem apokryfní Enochovy knihy. Ta říká, že obři pocházejí z manželství andělů a pozemských žen.

Tak například ukrajinské legendy říkají, že Velká potopa se stala, když se Bůh rozhodl vyhladit obry, kteří byli prvními lidmi, protože nedodržovali přikázání a také mnoho zhřešili. Stopami po činnosti těchto obrů jsou vysoké náspy a valy v ukrajinských stepích. Podobná legenda říká, že obři a lidé žili v určité fázi ve stejnou dobu. Ale je tu ještě jeden zvláštní dodatek. Věřilo se, že po konci světa budou dnešní lidé nahrazeni ještě menšími, takže se vejdou do pecí…Proč zrovna tam?

Bytosti s psí hlavou

V překladu bychom je nazvali jako Psohlavce a legendy o nich přežily hlavně mezi Ukrajinci. Předpokládá se, že víra v ně vznikla pod vlivem řeckých parafrází Odyssey, která se do Ruska dostaly jako součást apokryfních textů. Podle jedné legendy lidé sloužili pro tyto psí obludy jako lovná zvěř. Lidé se proto modlili a Bůh tyto nepřátele lidské rasy vyhladil. Ale říká se, že v některých částech světa žijí stále. V 19. století existovaly legendy o tom, že Psohlavci žijí v Turecku, jsou jednoocí a jednonozí a proto se mohou pohybovat pouze ve dvojicích. Přitom ale běží neuvěřitelně rychle.

Nejoblíbenější příběh o bytostech s psí hlavou je ten o bojovníkovi, který jim padl do zajetí. Voják byl nucen jim sloužit a připravovat jim jídlo z hadího masa. Sám voják byl varován, že pokud takové jídlo on sám ochutná, zemře. A když jednou už tento voják už dál nechtěl snášet život v zajetí, rozhodl se kousek hadího masa sníst a spáchat tak sebevraždu. Místo toho, aby zemřel, stal se zázrak – začal slyšet řeč rostlin, a ty mu poradily, jak může od Psohlavců uprchnout. Poté, co unikl ze zajetí, se stal slavným lékařem, protože mu každá bylina vyprávěla o svých léčivých vlastnostech.

Psohlavec

Mořští lidé a rusalky

Mýtičtí lidé z moře jsou známí v řadě evropských i asijských národů. Legendy o nich pravděpodobně pochází ze starověkého řeckého mýtu o Sirénách. Dalším podkladem pro legendy o obyvatelích moří byl biblický příběh o odchodu Židů z Egypta. Ve chvíli, kdy faraóna a jeho armádu pohltily vody Rudého moře, se z nich stali mořští lidé. Žijí v neustálém očekávání konce světa, protože v tu chvíli se znovu stanou lidmi. Lidé říkají, že všechny písně a pohádky na Zemi vymysleli právě mořští lidé a námořníci, kteří je slyšeli, je potom roznesli po celém světě. Mořští lidé vypadají tak, jak se obvykle zobrazují mořské panny.

Je však třeba oddělit mořské panny od rusalek, o nichž se hovoří ve východoslovanské tradici. Ty totiž byly původně lidmi. Nejčastěji se jedná o dívky, které se utopily nebo zemřely před svatbou. Někdy to jsou ale i děti, které byly prokleté, narodily se mrtvé nebo zemřely nepokřtěné. Rusalkou se dokonce mohl stát i muž, a to pokud zemřel během tzv. Ruského týdne, tj. první týden po svátku Svaté Trojice, který se slaví první neděli po Letnicích, méně často i týden před ním, mohl stát rusalkou.

Tak, jak se ale postupně vyprofilovalo křesťanství a do Bible byly zahrnuty jen některé texty a řada dalších zůstala mimo ni jako tzv. apokryfy, odsunuly se tyto texty poněkud do pozadí jako takové. Přežily však, poněkud paradoxně, jako součást pohanských lidových vyprávění a pohádek