Divoká honba je dodnes neobjasněný fenomén, se kterým se můžeme setkat i v nejrůznějších evropských pověstech. Označuje skupinu démonických bytostí, často považovaných za duše zemřelých či lovců.
Nejčastěji v noci se společně se svým vůdcem, obvykle oděném v černém hávu, se divoce prohánějí po obloze nebo po zemi. Víra v tuto honbu je pravděpodobně germánského původu, ale pronikla i do kultury keltské, slovanské a románské, neboť příběhy o ní se vyskytují ve Francii, v Irsku, Polsku a na Balkáně. Nejčastěji však zmínky o tomto tajuplném jevu najdeme v ústních i písemných pramenech na území Německa. U nás se tyto legendy objevují spíše v Čechách než na Moravě, a to zejména v lesnatých oblastech.
Existuje také teorie o branách spojujících různé reality, z nichž honba mohla vyjíždět. Některé cesty se podle lidí táhly velmi daleko, klikatily se mezi lesy a znenadání zmizely. Lidé si nebezpečná místa, kde cesty mizely, označovali například vysokými kameny či velkými dřevěnými kůly, opracovanými do podoby ochranných zvířat a duchů. Mohlo se snad jednat kupříkladu o brány do říše mrtvých?
Vejdi, pokud jsi hoden
Mohli jimi údajně procházet jen velcí kouzelníci, navíc s nasazenou ochrannou maskou skrze kterou viděli jiné světy. Vstoupit bylo umožněno i některým hrdinům, například rytířům, kteří s sebou brali své lovecké psy a následně pořádali štvanice na obrovská podsvětní zvířata. Občas se prý stalo, že některý z lovců při návratu nemohl najít zpáteční cestu, tedy bránu vyznačenou vztyčenými kameny, dvojicí skal nebo i průchodem skrze jeskyni, a zůstal tak v tom cizím světě uvězněn. Marně pak bloudil sem a tam a postupem času se začal podobat přízraku, šaty mu na těle visely jako rozedraný pohřební rubáš a dýky i meče mu zrezly. Někdy pak během hledání cesty vjel do jiného času a jako vichřice se přehnal nad krajinou, ve které však nic nepoznával.
U nás je prý zaznamenána událost tohoto typu například u Kostelce nad Černými Lesy, kde byla honba vedena divokým mužem, zobrazovaným s ohnivě rudou kápí a obličejem hnědým nebo snad i se strukturou stromové kůry. Podle některých zdrojů jej prý doprovázela i divá ženská postava.
Divoká honba mohla být vyvolána
Setkat se můžeme rovněž s teorií, že lze tuto divou jízdu vyvolat; skupina Bratrstvo vlků, společnost mladých romantiků snažící se obnovit a oživit starogermánské rituály, se údajně setkala na Šumavě, aby zde oslavila tradiční svátek, v jehož rámci plánovali uspořádání nočního rituálu k uctění takové honby. Skupina mužů v černých pláštích na černých koních byla připravena sehrát roli přízračných lovců při vyvrcholení sakrálního dramatu.
Koně však postupně byli čím dál neklidnější, odmítali povely a nakonec se splašili a utekli zpět do stájí. Kronikář skupiny zaznamenal, že se strhlo silné krupobití, které zlikvidovalo tábor a zcela zpustošilo okolí, avšak přesto obřad pokračoval. Z 80 členů však na místě vzhledem k velice zneklidňujícím, strašidelným až děsivým událostem vydrželo do jeho konce pouze jen 8 účastníků.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: démoni, divoká honba, divoký hon, duše, germánská legenda, honba, víra
Sdílet na Facebooku
