Ďábel je postava, která ztělesňuje zlo. Napříč náboženskými systémy představuje však nejen hrozbu, ale i fascinující úkaz. V různých náboženstvích, jako je křesťanství a islám, je to bytost považovaná za nezávislou a nadpřirozenou.
Všechno zlo není vždy představováno jako jediný ďábel, ale příležitostně se objevuje i mnoho ďáblů v podobě zlomyslných démonů, kteří jsou zpravidla podřízeni nejvyššímu ďáblu. Od svatého Augustina právě již křesťanské tradice dále nerozlišují mezi ďábly a démony. Nejvyšší ďábel se také nazývá Satanem nebo Luciferem. Ďáblové jsou považováni za padlé anděly, kteří se vzbouřili proti Bohu a byli svrženi z nebe na zem. Symbol ďábla z hlediska psychoanalýzy představuje sexuální pud a vůbec divoké přírodní síly. V ruských legendách a v pověstech vystupuje pak jako pokušitel mnichů, poustevníků a zbožných lidí nebo jako podněcovatel sebevrahů, které si prý po jejich smrti osedlává jako koně.
O některých náboženských sektách se předpokládalo, že s ďáblem komunikují. Týkalo se to například katarů. Víra v ďábla byla zejména za středověku velmi silná. Například německý církevní reformátor a zakladatel luteránství Martin Luther (1483–1546) tvrdil, že často vídával ďábla a jednou prý po něm dokonce na starobylém středověkém hradě Wartburgu hodil kalamářem, neboť mu ďábel údajně bral a louskal oříšky. Stalo se tak, když se zde Luther skrýval jako „mladý šlechtic Jörg” v letech 1521–1522. Německý hrad v severozápadním cípu Durynského lesa mu tehdy poskytl azyl před pronásledováním církví.
Ve slovanském folkloru bývá pak ďábel nebo jemu podobná bytost někdy označována i jako čert. Český jazykovědec Václav Machek spojoval slovo „čert” s bylinou čertkus luční, která je v souvislosti s čertem zmiňována již i v herbáři z 16. století významného renesančního lékaře a botanika italského původu Mattioliho. Podle českého archeologa Zdeňka Váni souvisí prý zase slovo „čert“ s rytím čar a čarováním.
Zejména v Rakousku se zase můžeme setkat s původně alpským strašidlem jménem krampus. Je to chlupatá postava s velkými, zatočenými rohy, dlouhým vyplazeným jazykem a kopytem místo jedné nohy. V horských městech či vesničkách ho můžeme potkat zejména v období adventu. Trestá a odnáší neposlušné děti, protože plní obdobnou funkci jako naši čerti, kteří začátkem prosince doprovázejí, většinou i společně s postavou anděla, svatého Mikuláše. Tato starověká tradice, která vznikla v rakouských Alpách, se odtud postupem času rozšiřovala do celého Rakouska a následně rovněž také i do okolních zemí.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: ďábel, démoni, krampus, Martin Luther, padlý anděl, peklo
Sdílet na Facebooku
