Máme zde duben a s ním spojené různé jarní tradice. Pojďme se podívat do historie těchto oslav, kde začaly a jak probíhaly.
Keltové koncem dubna pořádali slavnost za nově započatou světlou část roku, které říkali jí Beltain. O něm prý druidové v posvátných hájích zapalovali ohně, jelikož se věřilo, že mají očistnou moc a dokážou vypálit vše staré, co má odejít společně s končící zimou. Přes ohně lidé skákali a mezi dvěma ohni prováděli rovněž i svůj dobytek. Kouřem údajně očišťovali i osivo a některé potraviny. Součástí rituálu bylo také pouštění hořících kol pomazaných smolou z kopce nebo vyhazování hořících košťat do vzduchu, a to velice pravděpodobně za účelem uctění sílícího Slunce či slunečního boha.
Dalším důležitým keltským rituálem pak bylo uctívání plodivých sil bohyně Matky. Keltové se v tu dobu oblékali do zelených barev nebo do kostýmů z rostlin, na hlavě nosili hlohové věnce a v rukou ozdobené stálezelené jehličnaté větve.
Slované slavili podobně
Slované na našem území prováděli rituály, které byly velmi podobné těm keltským. Beltainu však říkali „Noc ohňů”. Bohem ohně byl u starých Slovanů Svarožic nebo též Radegast. Bohyně plodnosti, jež se zjara rovněž dostávala ke slovu, se u Slovanů jmenovala Živa. Má se za to, že oslavy pro její uctění byly taktéž bujaré i díky halucinogenním a afrodiziakálním rostlinám.
V dnešní době známe noc z 30. dubna na 1. května jako pálení čarodějnic či filipojakubskou noc. Pod názvem Valpuržina noc je tento lidový zvyk slaven také v německy mluvících zemích a ve Skandinávii.
Pod vlivem nechvalně známých skutečností z období středověku se do dnešních dnů v historickém povědomí dochovala Noc ohňů zejména jako upalování čarodějnic a obrana před jejich nečistou mocí. Lidé večer před ní zabedňovali stavení, vše kropili svěcenou vodou a dalšími jinými opatřeními se chránili před domnělými zlými čarodějnicemi.
Čarodějnické drogy
Podle názoru historiků mají pověry o černých mších a čarodějnických sabatech původ v dávných pohanských rituálech, kdy lidé na oslavu plodnosti pořádali orgie a určitě bývali posilněni nějakou podobnou látkou, jako byly čarodějnické masti z blínu černého, rulíku či durmanu. Vždyť blín černý údajně pěstovali i Germáni. Tyto byliny mají totiž kromě halucinogenních i afrodiziakální účinky. Pohanský kult plodnosti pak mezi lidem přežíval až do začátku období renesance, kdy byl již téměř kompletně vymýcen.
Velikonoce a tradice
Na toto jarní období připadá též oslava Velikonoc. Velikonoční tradice jsou vůbec jedny z nejstarších a dodávají svátkům jara pravou atmosféru. Na začátku našeho letopočtu byl ukřižován Ježíš Kristus a v noci ze soboty na neděli se odehrál zázrak zmrtvýchvstání. Proto se tato noc nazývá „Velkou nocí”. Právě od ní je odvozen i náš název Velikonoce.
O tom, co všechno se tehdy skutečně odehrálo, se dochovalo jen velice málo historických pramenů, navíc žádný z nich neudává přesné datum. Asi koncem 6. století byl obecně přijat způsob výpočtu data Velikonoc. Vychází ze zásady slavit Velikonoce po jarní rovnodennosti v neděli po prvním jarním úplňku.
Podle křesťanské tradice Velikonocemi končí čtyřicetidenní půst, který začíná Popeleční středou. Velikonoční beránek pak připomíná Beránka božího a vajíčko je již od dávných časů považováno za symbol úrodnosti, plodnosti, života, narození a vzkříšení. A všem nám dobře známá pomlázka? Děvčata se vyplácela proto, aby byla zdravá, pilná, veselá a svěží tak, jako je pružný, ohebný a svěží mladý vrbový proutek.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: beránek, Keltové, oheň, oslavy, Slované, tradice, vajíčka, Velikonoce, víra
Sdílet na Facebooku
