Příručky magie neboli kouzelnické knihy (grimoires) se v průběhu 16. nebo 17. století nečetly o nic méně než ve středověku, kam klademe jejich původ. Jejich pojmenování pochází ze staré francouzštiny.
Některé z nich vznikají i v dnešní moderní době a získávají si své příznivce. Tyto knihy měly své čtenáře naučit, jak vzývat nejrůznější démony, jak dosáhnout pomsty, nebo jak získat majetek, bohatství či moc. Jednalo se o jakési návody k magickým rituálům, kterými je údajně možné přivolávat nadpřirozené síly.
Kouzelnické knihy měly adepty temných umění kupříkladu učit kreslit magický kruh, použít amulety a talismany, nebo jak si připravit patřičnou koupel před setkáním s návštěvníkem ze světa démonů. Navíc poskytovaly seznamy andělů, popisy astrologických vlivů, návody na míchání lektvarů či informace o četných démonech.
Mnohé takové knihy byly prohlašovány za velmi stará díla a některé z nich skutečně čerpaly ze starověkých autorů. Asi nejznámější kniha „Šalamounův klíč” se vydávala přímo za dílo krále Šalamouna. Ačkoliv to prý není příliš pravděpodobné, je známo, že jakási podoba této knihy skutečně existovala již v prvním století našeho letopočtu. V polovině 14. století však dal papež Inocenc VI. všechny i pozdější doplňované exempláře této knihy spálit.
Voynichův rukopis
Za příklad jakéhosi grimoáru pak můžeme v podstatě označit i takzvaný „Voynichův rukopis”. Záhadnou ilustrovanou knihu napsanou neznámým autorem, neznámým písmem a v neznámém jazyce. Podle radiokarbonové datace (C14) byl sepsán někdy v průběhu let 1404–1438. Kniha je pojmenována po Wilfridovi Michaelu Voynichovi (1865–1930), americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, který tento rukopis získal v Itálii v roce 1912.
Rukopis je předmětem zájmu mnoha vědců různých disciplín, především pak kryptologů. Má souvislost i s českým prostředím, neboť jeho prvními známými vlastníky byli učenci z Prahy. Je tedy dokonce možné, že u nás byl i sepsán. Badatel Karel Dudek ve své knize z roku 2015 „Stopa míří do Čech” analyzuje fakta týkající se souvislosti Voynichova rukopisu a našich zemí a dochází k závěru, že neznámým autorem tohoto rukopisu by mohl být lékař a botanik Georg Handsch von Limuz (1529–1578), jenž se narodil v České Lípě a později studoval ve Ferraře v severní Itálii.
Rukopis údajně mohl začít psát jako dílo o rostlinách Nového světa, které se v té době začaly dostávat do Evropy, a navíc také o jejich případném možném lékařském využití. Některé rostliny vyobrazené v rukopise se totiž skutečně až nápadně podobají druhům dovezeným z Ameriky. Handsch také úzce spolupracoval s významným renesančním lékařem a botanikem italského původu a autorem známého herbáře Mattiolim, dokonce jeho dílo přeložil z latiny do němčiny.
Je tedy snad i možné, že své poznatky pro jistotu zašifroval proto, aby o své objevy jako autor nepřišel, což v té době bývalo poměrně běžné? Nebo je vše ještě zcela jinak? Kdo je opravdu autorem rukopisu? O čem pojednává? A dozvíme se někdy skutečný obsah tohoto tajemstvím zahaleného svého druhu grimoáru?
autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org
Pixabay
Štítky: amulety, démoni, grimoáry, knihy, kouzelnické knihy, magie, talismany, Voynichův rukopis
Sdílet na Facebooku
