Pomalu vítáme znamení Střelec. Jeho symbolickým znakem je šíp. Jde o třetí ohnivé znamení a ztělesňuje úsilí po světle a poznání. Šíp směřuje vzhůru, ale stále ho tíží hmota a materie. I v životní fázi, kdy vládne Střelec, si rozšiřujeme své vnitřní horizonty. Toto období je také bohaté na rituály a svátky, které často mají původ v pohanských tradicích.
Na den svatého Ondřeje, jež připadá na 30. listopad, se na mnoha místech začínají praktikovat zvyky typické pro vrcholící zimu. Cílem je odvrátit démony a zároveň zvýšit plodnost a úrodnost. Ve švýcarském kantonu Curych lidé věří, že na tento den čarodějnice tančí na rozcestích. A například v okolí města Lucern se zase v tento den mládež vydává ven a hlukem se snaží zahnat zlé duchy.
V germánských zemích se třem posledním čtvrtkům říká ,,dny Donarovy“ nebo také ,,klepavá, klinkavá či bouchavá noc“. O těchto večerech se klepe na dveře a okenice dřevěnými paličkami. Klapající bávají v přestrojení, někteří nosí kravské zvonce a biče. Kdysi se o těchto nocích také konaly hlučné průvody, jejichž snahou bylo zastrašení pohanských zimních démonů, německy zvaných ,,Unhold“. Toto slovo pochází ze staroněmeckého slůvka ,,unholdo“ neboli zlý duch. Klepání a bouchání mohlo souviset také v probouzením spící přírody k růstu.
V katolické církvi se v tuto dobu, před rozedněním, slouží mše zvané ,,roráty„. Slouží na počest Panny Marie, kterou lze ztotožnit také s Venuší, Démétér nebo Ištarou, tedy bohyněmi, jež zosobňují rostlinný život, jež nyní odpočívá ve tmě, pod zemí.
Anděl, čert a…?
Za dva týdny se také děti dočkají svého oblíbeného svátku sv. Mikuláše. Podle křesťanské legendy je to vzpomínka na Mikuláše z Myry, který třem chudým dívkám do komnaty vhodil váček plný zlata. Ostatky sv. Mikuláše byly převezeny z Myry do Bari. Například ve Švýcarsku se v některých krajích objevuje Mikuláš jako světlonoš s obrovskou, zevnitř ozářenou mitrou. V kantonu Wallis ho dokonce doprovází jakési obrovské zvíře.
V německých městech Mannheim a Ludwigshafen ve stejný den chodila za dětmi ,,martinská žínka“. Ta byla oblečena do bílé řízy a přinášela jablka, povidlové koláče a oříšky. Nabádala děti, aby se modlily, ale ještě na konci 19. století měla i pytel, koště a zlobivé děti tloukla.
Ve Frísku v Nizozemsku říkali Mikulášovi takzvaný ,,sluneční Mikuláš“. Dávali mu pod okno jednu botu a on do ní naděloval dárky.
Sladkosti, které Mikuláš přináší, jsou připomínkou na někdejší obětní jídla. Jablka a ořechy nejdéle vydrží, a proto je v nich zárodek života nejvitálnější. Jablko pak bylo navíc zasvěceno i pohanské bohyni Iduně, která byla bohyní věčného mládí a nesmrtelnosti. Ve své zlaté truhlici měla uloženo devět ,,jablek života“. Kdo je sní, bude navždy mladý.
Jak můžeme vidět, oblíbené křesťanské svátky se mísí s původními pohanskými. Za vlády znamení Střelec je jich požehnaně. Nesmíme zapomenou mimo jiné také na svátek sv. Lucie 13. prosince, o kterém si však povíme něco zase příště.
auto: Petr Matura
foto: pixabay.com (Darkmoon_Art, and this, sharkdark)
Štítky: astrologie, horoskop, podzim, střelec, sv. Mikuláš, svátky, zima, znamení, znamení střelce
Sdílet na Facebooku
