Skrytá cesta od podzimní rovnodennosti k zimnímu slunovratu

Podzim, který započal v závěru vlády znamení Panny, definitivně končí. Započala tak cesta k zimnímu slunovratu.

Z rostlin zmizela šťáva tak, jak jim postupně ubývalo sil. Během podzimní rovnodennosti lidé věřili, že od tohoto data začíná Slunce sestupovat do říše temnot, kde vládnou draci a démoni. V řecké mytologii zemřel bůh vegetace Hyakinthos, když jej diskem zasáhl žárlivý Zefyros, západní vítr. Disk původně vrhl bů Apollón, avšak Zeyfros ho zachytil a následně jím mrštil po Hyakinthovi. V tomto smyslu lze tedy onen disk chápat jako symbol slunečního kotouče.

Období Vah

V následujícím astrologickém znamení Vah již slunce skutečně svítí znatelně méně. V tomto období jsou dny i noci stejně dlouhé a udržují tak rovnováhu. V rostlinách se zastavil přívod šťáv, začaly vadnout a sesychat. V podzimní rovnodennosti lidé spatřovali vstup Slunce branou mrtvých do říše stínů, tedy do říše boha Háda. Sluneční kotouč sestupuje do podsvětí k ledovým obrům, drakům a démonům, k neznámým bytostem, které jsme nikdy neviděli a většinou nám nahánějí strach. Jejich síla i moc vrůstají úměrně tomu, jak se přibližuje zimní slunovrat. Velice pravděpodobně proto, aby lidé na zemi nezůstali bez jakékoliv ochrany ani v temných měsících roku, se stal 2. říjen svátkem „andělů strážných”.

V období znamení Vah dochází k významného obratu v průběhu roku. Tato doba nás vybízí k ohlédnutí se zpět, k posuzování, soudům, čeká nás i cesta k úsudkům. Člověk se má rozhodnout, kam se obrátí a na co se zaměří. Germáni, Řekové, Indové i Židé si představovali, že právě během podzimní rovnodennosti probíhá soud nad celým světem. V symbolickém znázornění znamení Vah můžeme hledat nejen oblouk či jejich rameno, ale i obraz Slunce, které je zpola nad obzorem a zpola pod ním.

Období Štíra, Střelce a Kozoroha

V dalším znamení Štíra jsou již dny viditelně kratší než noci. Slunce jako kdyby skutečně opouštělo náš svět a na 5 měsíců odcházelo do podzemí, kam s sebou vzalo i vegetaci, neboť šťáva z rostlin i míza ze stromů se již úplně vytrácejí a rostliny odumírají. Zárodky života mizí pohřbeny v půdě, odkud zase na jaře vzejdou. Příroda však v tomto čase zůstává jako bez života. Až na některé stálezelené rostliny, jež následně mají velký význam při slunovratu, nám však v tomto období celý rostlinný život mizí z očí. Měsíc listopad míval v různých národech nejrůznější jména, například měsíc větrů, mlh a zimy. Tradice toto období spojuje s bohem Martem / Árétem, protože je v této souvislosti kladen důraz na ničivou sílu boha Marta.

Na konci období následujícího Střelce, tedy v čase předvánočním, je noc dlouhá až 16 hodin a den tak trvá pouze 8 hodin. Semena, jež v období Štíra zapadla do země, tlí a zakládají na nový život. V období Střelce se „Štírův hrob” mění v kolébku nového rostlinného života. V klíčku se již pomalu probouzí touha po slunečním světle, po kterém však prahnou i lidé. Tuto touhu ztělesňuje obliba adventních věnců. S blížícím se slunovratem zapalujeme každou adventní neděli o jednu svíci navíc, zřejmě pro ujištění, že brzy bude zase jasněji. Symbolickým znamením Střelce je šíp, jenž může proniknout temnotou. Také se blíží další astrologické znamení, Kozoroh, jehož nástup lze ztotožnit právě s datem zimního slunovratu. Zimní slunovrat (solstitium) neboli první zimní den je dnem, kdy Slunce vstupuje do znamení Kozoroha.

V tomto temném a tajuplném ročním období, kdy se zdá, že Slunce nemá dostatek sil, aby mohlo spoutat zlé duchy, měli odedávna lidé snahu nahlédnout do budoucnosti, jaká je čeká cesta. Například poslední den v roce, tedy na Silvestra, dívky pohlížely do zrcadel nebo na lesklou vodní hladinu, aby zahlédly tvář svého budoucího manžela.

autor: Petr Matura
foto: pixabay.com