Zatímco větší polovina září z astronomického hlediska stále spadá do léta, říjen už kompletně náleží k podzimu. Tento měsíc v sobě nese završení teplejší a světlejší části roku.
Přechod k zimě pak definitivně stvrzuje poslední říjnová neděle, která se nese ve znamení změny času. Čas „podle Pána Boha”, jak je zimní čas označován příslušníky starší generace, nám přidává hodinu k dobru ráno, avšak ubírá večerní světlo.
Koncem září slavili Keltové podzimní rovnodennost, při níž děkovali přírodním bohům za úrodu. Říjen pak dokonce pojímali jako nový rok. Poslední říjnová noc pro dávné Kelty znamenala začátek nového roku, což byl jejich nejdůležitější svátek vůbec. Říkali mu Samhain a vnímali ho jako předěl mezi létem a zimou, světlem a tmou, životem a smrtí, obdobím hojnosti a časem, kdy je země pustá. Stíraly se hranice mezi světem živých a mrtvých, vzpomínalo se na drahé zesnulé a před domy se zapalovaly ohně, jež měly duším mrtvých usnadnit cestu zpět, aby je uchránily od zbytečného bloudění.
Právě zde nacházíme původ irského Halloweenu (též Předvečeru všech svatých) a našich českých Dušiček. Symbolem prvního jmenovaného svátku jsou dýně, které se vydlabávají a následně se do nich vkládají svíčky. Nakonec se tyto výtvory staví před obydlí a mají podobnou úlohu jako keltské ohně. Také Slované slavili rovnodennost, jejich bohové měli pouze jen jiná jména. Loučili se s bohyní plodnosti jménem Mokoš a vítali Moranu, jež přinášela zimu a čas pro odpočinek.
Sklizně a posvícení
V říjnu vrcholí období sklizní. V tomto čase končila práce na poli, což bylo doprovázeno bujarými oslavami a hody. Oslavy konce hospodářského roku se v některých oblastech dochovaly dodnes, v Čechách v podobě posvíceni, na Moravě znají hody.
V dřívějších dobách se však slavilo vždy v čase, kdy bylo možné na chvíli zvolnit tempo v hospodářství. V každé vsi, farnosti nebo kraji šlo o jinou dobu. Někde se posvícení slavila již po svatém Václavu, jinde po svátku Všech svatých nebo až po svatém Martinovi. Vždy se bujaře tancovalo, jedlo i pilo.
Ke konci 18. století se tehdejšímu císaři Josefu II. nelíbilo, že lidé slaví jedno posvícení za druhým, přičemž zanedbávají zemědělské práce. Roku 1786 proto vydal dekret s nařízením, aby se hody slavily jednotně, a to v neděli po svatém Havlu, jehož svátek připadá na 16. října. Lidé tedy poslušně toto posvícení slavili a říkali mu „císařské” nebo „havelské”, avšak to své původní slavit nepřestali. Slavilo se proto posvícení svatováclavské, havelské, martinské a kateřinské (kolem 25. listopadu).
Po bujaré zábavě se lidé scházeli u svíček v hospodách na tzv. pěkné hodince, na kterou navazovala hodinka sousedská, kde se při poslechu hudby setkávali starší obyvatelé. Po oslavách také následovalo zklidnění. Říjen znamenal návštěvu hřbitovů za drahými zesnulými.
autor: Petr Matura
foto: piqsels.com
Štítky: hody, oslavy, podzim, posvícení, říjen, rovnodennost, śklizeň, svátek
Sdílet na Facebooku
