Podzimní znamení Vah

Chladnější počasí, barevné listy na stromech a konec prázdnin. Lidé navlékají roláky, mikiny a bundy. V obchodech už pomalu uvidíme vánoční ozdoby. Na okna nám právě klepe podzim a s ním přichází astrologické znamení Vah.

V symbolickém zpodobnění tohoto znamení můžeme vidět nejen rameno Vah, ale i obraz Slunce, které je z poloviny nad obzorem, a z druhé poloviny pod ním. V horním oblouku lze spatřovat také vstup do podsvětí, kde pobývají tajemné bytosti budící respekt. Jejich úkolem je hlídat skryté poklady. Jen na nás záleží, zda sestoupíme do temných zákoutí dobrovolně, nebo s ním budeme konfrontováni bez našeho vědomí.

V tomto období bychom se měli zaměřit na dosažení rovnováhy. Dne 24. září, v období rovnodennosti, vstupuje Slunce branou mrtvých do říše stínů. Venuše, která vládla našemu světu v létě, nyní vyklízí pole a vedení se ujímá černá Venuše, hady spoutaná Persefona, do které se zamiloval bůh podsvětí Hádés.

Příběh lásky

Persefona byla dcerou Dia, vládce všech bohů, a bohyně plodnosti, růstu a úrody Démétér. Hádés požádal Dia o její ruku. Zeus souhlasil, přestože věděl, že matka se své dcery nikdy nevzdá. Jednoho dne Persefona trhala květiny u jezera. Najednou se před ní rozevřela země, z propasti se vyřítil Hádes se svým černým spřežením a dívku unesl do podsvětí.

Démétér čekala na návrat milované dcery, ale marně. Celých devět dní prohledávala celou zemi. Desátý den se nad slitoval bůh Slunce Hélios. Pověděl jí, co se stalo, a kde se Persefona nachází. Rozzuřená Démétér zcela propadla hněvu. Hrozila, že zničí všechna pole i stáda, a lidé poznají hlad. Vydala se za Diem na Olymp. Zoufale prosila o navrácení dcery. Zeus souhlasil, ale jen pokud Persefona v podsvětí nic nepozřela. Jinak není možné vrátit ji zpět na zem. Okamžitě vyslal za dcerou posla Herma.

Bohužel, Hermés přišel pozdě. Hádés se už s Persefonou oženil a přinutil ji sníst šest jadérek granátového jablka, čímž si zajistil její věrnost. Bůh podsvětí byl na svou ženu hodný, a tak se do něj postupem času i zamilovala.

Démétér se však nemohla s takovým osudem své dcery smířit. Nakonec vyplnila své hrozby. Na zemi začalo období velkého sucha. Rostliny přestaly růst. Zvířata a lidé umírali. Zeus se snažil vše napravit. Sjednal tedy dohodu s bohem podsvětí. Za šest jadérek granátového jablka bude Persefona šest měsíců v roce vládnout po boku manžela podsvětí. Zbytek roku zůstane na zemi se svou matkou. Hádés daroval své ženě jako symbol lásky právě granátové jablíčko. Věděl, že se k němu jeho láska vždy zase vrátí. Od těch dob každé jaro Persefona opouští podsvětí a shledává se s matkou. Když se na podzim opět vrací za manželem, Démétér v tu dobu upadá do smutku, který s ní sdílí celá země.

Svátky

Na podzimní rovnodennost svolávaly germánské kmeny výroční sněm lidu zvaný ,,velký ding“. V této době se sem museli dostavit všichni svobodní muži, schopni nosit zbraň. Na tomto sněmu se rozhodovalo o životě, majetku a svobodě mužů. Zároveň byl vyhlášen sněmovní mír. Jelikož se Germáni dovolávali pomocí bohů, měly sněmy slavnostní a náboženský charakter. V této době se dnes často koná posvícení.

Také Židé, Indové a Řekové kladli termín božího soudu na den rovnodennosti. V Řecku se po Eleusinských mysteriích konaly ženské svátky ,,thesmoforie“, slavnosti zákona, podávání žalob a podzimní setby. Provdané dámy nosily ve slavnostním procesí po městě na hlavách desky se zákony.

29. září má svůj svátek také archanděl Michael, představený ráje. Původně se slavil v květnu, ale v roce 813 jej koncil v Mohuči přesunul na září, aby vytlačil Wodanův kult. Pro Němce to bylo o to snazší, že od 6. století nosil Michael meč a zbroj.

Michal bude také vážit duše při posledním soudu, a je velitelem nebeských vojsk v boji proti mocnostem temnot a podsvětí. Právě jeho vlastnosti ho s Wodanem z větší míry ztotožňují. Dne 2. října se pak slaví i svátek ,,andělů strážných“. Doufejme, že nehledě na naše vyznání, požádáme-li tyto bytosti o ochranu, pomohou nám projít i temnou polovinou roku. Přivítejme proto podzim s otevřenou náručí a s ním i znamení Vah.

autor: Petr Matura
foto: pixabay.com