Pro květen bylo zvykem, a v některých oblastech republiky stále ještě je, stavět májky, tedy bohatě zdobené, větví zbavené kmeny co nejvyššího jehličnatého stromu, u něhož se ponechá zelený vršek.
Pod tento zelený vršek se pověsí mohutný věnec z chvojí ozdobený pentlemi, šátky či nejrůznějšími pochutinami. Původně máje představovaly strážce, kteří vesnici nebo město chránili před démony a zlými duchy. Symbolizují však také lásku, plodnost a mládí. Zvyk stavět máje pravděpodobně pochází ještě z dob starých pohanů, například od Slovanů, kteří v tento čas uctívali bohyni Ladu, představitelku jara, manželství, plodnosti a nového života.
Dochované zvyky
O staroslovanských rituálech se však dochovalo velice málo informací, neboť dějiny píšou vítězové, ale přece jen se občas nějaký mýtus, pověst nebo legenda se svým pravdivým jádrem objeví.
Slované své kulty praktikovali zpravidla pod širým nebem. Posvátnými místy pro ně byly přírodní objekty, například háje, hory, skály či prameny. Historicky doložený háj je třeba Svatobor u Sušice. Slovanská úcta k hájům trvala až do 19. století v severním Rusku, kde u vesnic stály borové háje, kterých se nesměl nikdo dotknout.
Letnice, svatodušní svátky, jsou na našem území rovněž původně pohanskými svátky, během nichž byly uctívány studánky, čistota panen a síla mladíků. S tím souvisí i staropohanský zvyk čištění studánek. V podstatě se jedná o uctívání životodárné síly vody a zároveň dívčí čistoty. Tento úkol připadl na panensky čisté dívky, které očistily studánku od větví i nečistot a zanechaly ji ozdobenou květinami. Přitom prováděly zaříkání k vodě, aby zůstala čistá a blahodárná a aby jí bylo vždy pro všechny dostatečné množství.
Květen je dodnes plný tradic
Na některých místech republiky se tento zvyk udržel dodnes. Děvčata obvykle provází muzika, mládenci i ostatní občané. Celé procesí zpívá a tančí. Do studánky se, jako pozůstatek pradávných kultovních obětin, vhazují kupříkladu i drobečky z posvátného pečiva, třeba typu jidášů ve tvaru spirál. V dřívějších dobách se v tomto období zdobily světnice lipovými větvičkami a na obrázky světců se věšely květinové věnečky.
Takzvané královské jízdy, prastarý obyčej měsíce květen, jehož původ není zcela jasný, byl v dřívějších dobách velice rozšířený téměř na celém území naší země. Pramení snad z obřadního objíždění polí a pozemků na koni nebo z tradičního jarního vyhánění dobytka na pastviny za pomoci koní. Případně se také mohlo jednat o soutěžení mladých mužů v nejdivočejší jízdě. Mládenci se ozdobili oloupanou březovou kůrou, která sloužila jako brnění, dřevěným mečem a chocholem z kapradí a květů. Z královských jízd se zejména na Moravě stala společenská zábava ve formě lidového divadla.
Zvyk velice podobný dnešní slovácké Jízdě králů se v Čechách udržoval až do konce 19. století. Jednalo se o koledující průvody s králem, v rámci nichž se ještě závodilo v rychlé jízdě na koni. Zejména zámožní sedláci si zakládali na tom, aby jejich kůň a jezdec zvítězili. Vyhlášené závody se konaly například v západních Čechách.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: královské jízdy, květen, letnice, májka, svátky, tradice, zvyky
Sdílet na Facebooku
