V období středověku voda nebyla příliš rozšířeným ani oblíbeným nápojem. Často totiž hrozila kontaminace studen, například těly uhynulých zvířat.
Velice oblíbeným nápojem bylo pivo, které z výše uvedených důvodů ve středověku hojně popíjely i děti. Voda v něm prošla bezpečně varem, a navíc obsahovalo méně alkoholu než destiláty. Ženy si původně vařily pivo samy ve svých domácnostech. Středověké pivo se pak podobalo alkoholizované kaši s vysokým obsahem škrobovin. V tehdejší době se v podstatě jednalo o hustou kvasnicovou směs. Zřejmě z tohoto období pochází rovněž původ rčení, že „pivo je tekutý chléb”. V průběhu 15. století se začala zvyšovat obliba hořkých piv, do kterých se přidával chmel. Do té doby byla běžná i piva nechmelená. Pivo bylo vždy vůbec považováno za poměrně zdravý nápoj, jak nám dokládá kupříkladu i text české lidové písně: „Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít”.
Středověcí lidé dále zdravě popíjeli nejrůznější odvary z léčivých a aromatických bylin. Léčivé rostliny si lidé často i sami pěstovali na svých zahrádkách a vyhlášeny v tomto směru byly pak středověké kláštery. Také lékárníci si pěstovali své léčivky, nezbytné k výrobě léčivých prostředků. Z období panování císaře Karla IV. je kupříkladu známá lékárnická zahrada v místech dnešní pražské Jindřišské ulice.
Ve středověku a raném novověku lidé pili poměrně pravidelně víno, zejména v bohatších vrstvách se údajně mohlo jednat i o několik litrů denně. Víno v té době bývalo považováno rovněž za účinný lék téměř na všechny neduhy. Pomáhat mělo skutečně v podstatě při každém onemocnění. Doporučovalo se například nejen při nachlazení, ale i ženám po porodu nebo během morových epidemií, kdy se z vína vařila polévka obohacená o koření. Ostatně z vína a koření se připravovaly i teplé či studené obklady, které se přikládaly nejen na rány, ale i na plíce nebo srdce.
Potraviny ve středověku
Přímo za lék bylo ve středověku považováno také zelí. Nezřídka mu byly připisovány až zázračné schopnosti. Již tehdy ho lidé nakládali na zimu, kdy nebude k dispozici čerstvá zelenina. Saláty pak byly už v době středověku správně pokládány za výborný prostředek na podporu trávení. Stávaly se i součástí každodenních jídelníčků. Ochucovaly se kupříkladu octem, který si lidé sami zhotovovali z vína, piva nebo trnek. K přípravě salátů se využívaly taktéž i mladé výhonky kopřiv, šťovík, listy lebedy, řeřicha nebo plicník. Vůbec existovala celá řada možností, jak pokrmy dochutit.
Příroda nabízela bohaté množství divoce rostoucího koření, třeba jalovec, luční hořčici, šalvěj, kmín, planý kopr nebo chuťově výraznou zeleninu, jakou je cibule. Velmi oblíbený byl taktéž divoký česnek. Například v Kosmově kronice je v 2. polovině 11. století zmiňován kmín a cibule jako ochucovadlo k sýru, konzumovanému se skývou chleba.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: česnek, cibule, jídlo, nápoje, pivo, salát, středověk, víno, voda, zdraví, zelí
Sdílet na Facebooku
