Velikonoce – valašské zvyky a tradice

Dneškem slavíme Velikonoce, jež oslavují vzkříšení a nový život. S nimi jsou již tradičně spojeny nejrůznější zvyky a obyčeje.

Kupříkladu ve valašském kraji, kde život nikdy nebyl jednoduchý ani pohodlný, se udrželo poměrně velké množství lidových obyčejů a zvyky, které lidem pomáhaly přežít i těžké doby, povzbudit je a navozovaly dobrou náladu.

Proto se zde dodnes v mnoha vesnicích dodržuje třeba i zvyk klapotářů či rapačářů, kteří vyrážejí do ulic od Zeleného čtvrtka do Velkého pátku, kdy podle pověsti odletěly zvony do Říma. V té době se nesmělo ani zpívat, kostelní zvony ztichly a hospodáři dokonce sundali i zvonce z krku svému dobytku. Ovšem právě toho valašští „ogaři“ využívají, neboť nahrazují zvonění zvonů skutečně velikým rámusem řehtaček a ještě za to dostávají odměnu.

Procesí smrti

Se Smrtnou nedělí, která připadá na víkend dva týdny před Velikonocemi a sedm dní před zahájením pašijového týdne, se zase pojí vynášení Mařeny, Morany neboli Smrtky. Vesnicí prochází procesí s figurínou Smrti symbolizující zimu, smrt a vůbec vše zlé. Průvod odnáší Smrtku do řeky, upaluje ji, či zakopává. Zpět do vesnice pak lidé přinášejí mladé stromky, takzvané májíčky, jako symbol nového života. Děvčata v některých oblastech do vesnice nosí i takzvaná létečka, tedy větvičky ozdobené pentlemi symbolizující jaro.

Samotné Velikonoce začínají už Zeleným čtvrtkem, pokračují Velkým pátkem a Bílou sobotou. O té se lidé dříve nejen modlili, ale také uklízeli a bílili stavení. Velikonoční pondělí už je pak svátkem jara s tradicí sahající hluboko do předkřesťanských dob.

Barvení velikonočních vajíček

Mezi nejtypičtější zvyky patří barvení vajíčka jako symbolu nového života, plodnosti a vzkříšení. Vajíčka přitom barvili již starověcí Egypťané, a to červeně. Tato barva se dříve na barvení velikonočních vajíček hojně používala i u nás. Ozdobená vajíčka poté děvčata dávají chlapcům jako poděkování za omlazení neboli pomlazení čerstvě upletenými pomlázkami, v nichž proudí čerstvá míza z proutků. Právě ta má za úkol zajistit do celého příštího roku dostatek zdraví a energie.

Gastronomické pochoutky

Protože se na šmigrust nebo mrskačku, jak se na Valašsku říká, chodilo na Velikonoční pondělí třeba již krátce po půlnoci, vžil se zde pro tento rituál rovněž i název „buďačka“. Na Valašsku se prý kdysi říkávalo, že zemáky a zelé, živobytí celé, neboť pestrostí a bohatostí zdejší kuchyně příliš oplývat skutečně nemohla. K velikonočnímu menu tu však kromě brambor a zelí ale patřilo i jehněčí maso, pučálka, jidáše a slané či sladké mazance.

autor: Petr Matura
foto: Pixabay