Stejně jako spousta jiných míst je i Pošumaví opředeno nesčetným množstvím legend a pověr. Místní by mohli vyprávět.
Nešťastná dívka
Sedm kilometrů od bývalého královského města Sušice najdeme malou obec Mokrosuky se stejnojmenným zámkem, na jehož místě kdysi stávala vodní tvrz. Podle pověsti na ní žil bezcitný a pyšný pán, jenž zapudil vlastní dceru, když opovrhla panským nápadníkem, protože se zamilovala do jednoho mladíka ze vsi.
Za nějaký čas však na rytíře začaly doléhat výčitky svědomí. Dceru proto nechal hledat, avšak marně. Jen lidé ve vsi věděli, že se dívčin přízrak objevuje u staré lípy. Snad se tedy její nešťastná duše v podobě Bílé paní vtělila do tohoto stromu. Několik set let stará lípa velkolistá s obvodem kmene 835 centimetrů a výškou 27 metrů dodnes roste na západním okraji vsi u silnice směrem na Hory Matky Boží. Mohutné kořenové náběhy přerůstají nízkou zídku terasy a podepírají tak silný kmen, ve kterém je malá kaplička. Zjevení se zde prý objevuje až do dnešních dnů. Možná skutečně ubohá dívka z Pošumaví dodnes nenašla klid.
Ves Hory Matky Boží
Po prohlídce zámku Mokrosuky, kde lze též přenocovat, je možné navštívit i již zmiňovanou nedalekou ves Hory Matky Boží. V budově bývalé školy najdeme malé muzeum. Zde se kromě historie osady dozvíme i o řemeslech, která byla v Pošumaví nejvíce zastoupena, jako je například knoflíkářství. V minulosti se zde též těžilo stříbro. Rozvoj dolování výrazně podpořil král Ludvík Jagellonský, když osadu dne 12. listopadu 1522 povýšil na horní město a udělil mu trhové a várečné právo. Kromě toho městu věnoval i znak s pečetí a místní obyvatele osvobodil od poddanství. Bohužel těžba se přestala vyplácet, a tak byla časem zastavena.
Jak je již zřejmé i z poněkud honosného názvu obce, místní patronkou byla Panna Marie, jíž byl zasvěcen i zdejší kostel, barokně přestavěný v roce 1637. Pověst praví, že když v městě Sušici poškodil oheň chrám Panny Marie, rozhodli se měšťané, že na oltář pořídí novou sochu světice. Zadali ji u mistra Jana z Kolince.
Pro hotovou sochu si s pomocníky přišel sám páter Silvius. Sochu naložili na nosítka a vydali se s ní do Sušice. Šli přes Puchverk do Mokrosuk, kde pod staletou lípou odpočívali. Poblíž Hor Matky Boží už nosiči nemohli a únavou klesli u cesty. Když se po chvíli sebrali a chtěli nosítka se sochou Panny Marie zvednout, nešlo to. Jako kdyby ji tajemná pouta přímo svázala se zemí.
Páter Silvius se rozeběhl po okolí a svolával místní obyvatele k tomuto zázraku. Všechny pak odvedl k soše a vzýval ji, aby projevila svoji vůli, zda má zůstat zde, či chce být odnesena do Sušice. Najednou se ze sochy zvedla záře a všechny kolem oslnila. Delší dobu tak plála, až začala stoupat do výše, blednout a nakonec záře zcela zmizela. Na to znamení ji lidé ve slavném procesí donesli do místního kostela Panny Marie, kde již také zůstala.
Další zajímavosti
Zajímavá je pak rovněž i Kalvárie z 19. století, vedoucí ke kapličce Proměnění Páně, která je velmi pozitivním místem, nacházejícím se nad touto obcí. Najdeme zde dokonce kdysi snad i léčivý pramen Pošumaví, který však dnes již bohužel není pitný.
Nedaleko zámku Mokrosuky pak na zalesněném vršíku můžeme navštívit také pozůstatky tvrze Kašovice. Tvrz se připomíná již roku 1341 jako sídlo Sezemy z Kašovic. Vystřídalo se zde několik majitelů. Po husitských válkách byla tvrz připojena k velhartickému panství a od 16. století se uvádí již jako pustá.
Váže se k ní však velmi zajímavá legenda, kterou se nechala inspirovat spisovatelka Božena Němcová, jež prý údajně podle této pověsti napsala pohádku „O princezně se zlatou hvězdou na čele“. A jak víme, leckterá pověst mívá skutečně pravdivé jádro. Je tedy opravdu možné, že kdysi v dávných dobách na této tvrzi mohla žít šlechtična se zlatou hvězdou.
autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org
Štítky: Božena Němcová, legenda, Panna Marie, Pošumaví, pověst, socha, zázrak
Sdílet na Facebooku
