Tajuplný třpyt drahokamů okouzluje člověka odnepaměti. Nemalou měrou k tomu přispěla i velmi stará víra v jejich magickou, léčivou, obšťastňující a osvěcující moc drahých kamenů. Pro svou výjimečnost a vzácnost bývaly drahé kameny symbolem bohatství a moci.
Síla drahých kamenů byla odedávna využívána v léčitelství a magii kultur po celém světě. Nejstarší a nejvíce propracované nauky o léčivém využití drahokamů v Evropě vznikly v helénistickém Egyptě. Starověká tradice se přenesla také do středověkého myšlení, upustilo se však od symboliky pohanských náboženství. Zatímco u starověkých autorů (např. Plinius st.) se navzdory rozšířené praxi setkáváme s pochybnostmi ohledně léčivé moci těchto kamenů. Ve středověku si drahokamy získaly zastání těch největších církevních autorit a současně také vzdělanců.
Knihy plné drahokamů
Údajné zázračné vlastnosti drahých kamenů a veškeré znalosti o nich se ve středověku sepisovaly do knih. Tyto takzvané lapidáře, obsahující popis jak magického, tak i lékařského využití jednotlivých drahokamů, vznikaly na objednávku šlechtických a panovnických dvorů. V těchto kruzích se šířilo dosavadní vědění o jejich využití. Některé lapidáře obsahovaly rovněž okultní nebo astrologické vlastnosti drahokamů. Například určené kameny pro jednotlivá znamení zvěrokruhu. Tyto přehledy přežívají dodnes.
Mimo běžné středověké lapidáře stojí dílo Hildegardy z Bingenu, která se neopírala o starověké a středověké církevní autority, nýbrž o vlastní extatické prožitky a léčitelské zkušenosti. Za základ většiny lapidářů bývá považována takzvaná ,,Kniha kamenů“, pocházející z let 1067 až 1081. V ní francouzský biskup Marbode tvrdí, že Bůh udělil drahokamům ještě mnohem větší sílu a moc než bylinkám. Následoval pak výčet šedesáti drahých kamenů, společně s popisem jejich vlastností.
Využití kamenů
Kupříkladu safíry a smaragdy bývaly v minulosti často vkusně zasazovány do zlatého nádobí, neboť prý dokázaly odhalovat případné jedy, zamíchané do podávaných pokrmů. Takové nádobí používal třeba král Karel V. Francouzský, jenž vládl v letech 1364 až 1380.
Znalosti o magických kamenech však v minulosti měli i prostí lidé. Tradovalo se, že pokud zloděj posype hořící uhlí práškem z rozdrceného magnetu, obyvatelé odejdou z domu, a uvolní tak zloději prostor a poskytnou potřebný čas k loupeži.
V pozdním středověku a zejména v renesanci se magické drahé kameny staly také zálibou bohatých měšťanů, kteří věrně napodobovali životní styl šlechticů. Renesanční humanismus pak přinesl řadu dalších zásadních studií pro využití léčivé síly drahokamů. Z těch nejznámějších připomeňme alchymistu, astrologa a lékaře Paracelsa nebo klasického vzdělance Marsilia Ficina, významného právě z hlediska propojení moci kamenů s astrologií.
Víra v magickou moc léčivých kamenů byla nadále pěstována i v baroku. K jejímu částečnému útlumu prakticky dochází až v 19. století. Ovšem, jak už jsme si řekli, dodnes spojujeme drahé kameny s podpůrnou mocí, určenou pro astrologická znamení. Věříme v jejich léčivé schopnosti, a jejich silou nepohrdneme ani ve formě amuletů či talismanů. A krom toho, jsou i krásným doplňkem.
autor: Petr Matura
foto: pixabay.com
Štítky: astrologie, drahé kameny, drahokamy, historie, lapidáře, léčivé kameny, moc kamenů, síla kamenů
Sdílet na Facebooku
