I Jižní Amerika měla své hony na čarodějnice

Stalo se to v roce 1703. Obětí honu na čarodějnice byla chudá dívka, která pocházela z argentinské provincie Tucumán.

Příběh „La Negra” Inés, poslané na onen svět církevními soudci, fanatickými stoupenci inkvizice, je dost zvláštní, i když v podstatě klasický. Vše se stalo v Tucumánu, kdy Argentina jako taková ještě neexistovala a byla součástí místokrálovství Río de la Plata. Don Francisco Luna y Cárdenas, mocný a významný španělský obyvatel v této zemi, udal svou služebnou, dívku z Tucumánu, známou jako „La Negra“ Inés. Obvinění nebylo zanedbatelné, zvláště v těch nepřátelských dobách, kdy byla moc – úplná a totální – uplatňována pevnou rukou a zbavena veškeré lidskosti katolickou církví, která byla de facto prohlášena za nositele té nejabsolutnější a nesporné pravdy. Z kazatelny se určilo, kdo byl věrný a kdo kacíř, který musel být vyhuben. Byl to první (a možná jediný) případ „čarodějnice“ zdokumentovaný v argentinské historii. A také první známý trest smrti, který – po blouznivém a smrtelném honu na čarodějnice – vyvrcholil upálením „La Negra“ Inés na hranici.

Don Francisco tvrdil, že služebná začarovala jeho ženu, a je také odpovědná za smrt jejích sester; vše pro nepopiratelné „čarodějnické
činy“. Údajný důkaz potvrzující takové zvěrstvo pocházel z úst španělského lékaře, který se stal nečekaným svědkem událostí. Ten mimo jiné prohlásil, že „La Negra” Inés „se dotýká hlavy své paní”, a poté předstíral, že udělal totéž s donem Franciscem Lunou y Cárdenasem, který podle jeho vyprávění začal zvracet kůstky vypadající jako z ropuch a několik klacíků trávy a jinou špínu, knoflíky, pomerančové květy, u kterých se nedalo určit, co to bylo.

Mučení pro pravdu

Naprostá vědecká přísnost slovutného doktora se stala hlavním pilířem v nejpodivnějším procesu proti „čarodějnici“ z Tucumanu, dokud nebyla „La
Negra“ Inés – přemožena brutálními mukami, jimž byla vystavena – a byla nucena přiznat i ty nejnesmyslnější nesmysly. Bylo s ní špatně zacházeno při nelidském mučení, hodném středověku, (podle toho, co bylo zjištěno v soudním rejstříku), až chudá žena řekla, že „k ní občas mluví ďábel, a že přichází ve španělském kostýmu, a že měla se snažit dát mu svou duši, a přitom ji učil umění čarodějnictví.“

Samozřejmě, aby byla fraška a šílenství kompletní, bylo zapotřebí ještě další dodatečné svědectví. Zaujatí a fanatičtí soudci katolické církve vzali na vědomí „gualicho“, aby zvrátili kletbu. Podle toho, co v té době zjistili sami inkvizitoři, „La Negra” Inés odhalila skrytá tajemství, aby „rozpoutala” čarodějnické dílo a označila díru v rohu kobky, kde byla bílá ropucha. Odsouzená žena jim řekla, že v žaludku ropuchy je „kouzlo“, které působilo na Dona Francisca a jeho manželku, a že aby se vše obrátilo zpět, stačilo zvíře zavřít do džbánu, který by se musel nacházet u nohy lože „postiženého“ manželství.

Takto postupovali jednotliví vigilanti spolu s lékařem malé (nebo žádné) důvěryhodnosti a nejvyššími hlavami místní církve. Příběh vypráví, že ropucha vyplivla čtrnáct trnů, „tři vlasy nemocných“ (Dona Francisca) a další „špínu“. Skutečnost byla „potvrzena” několika zvědavými sousedy. „La Negra” Inés zemřela zpopelněna na hranici 1. prosince 1703.

autor: Tomáš Stěhule
foto: Freepik