Jaká monstrózní kataklyzmata téměř zničila naši planetu a co nás čeká v budoucnosti? Země už má za sebou velice dlouhou historii. Možná zvládla překonat dokonce už 5 svých konců.
Vědci připomněli sérii monstrózních kataklyzmat, která téměř zničila naši planetu. Opakování jakéhokoli „konce” hrozí přinejmenším zánikem civilizace. Sluneční soustava byla téměř rozprášena po celé galaxii výbuchem blízké supernovy. Informovala o tom astrofyzička Doris Arzoumanian. Stručně s výzkumem jí a kolegů z Japonské národní astronomické observatoře (National Astronomical Observatory of Japan) seznamuje Phys.org.
Vědce znepokojily meteority – druh stavebního materiálu, z něhož vznikly planety Sluneční soustavy. Mnohé z nich měly podezřele vysoký obsah radioaktivních izotopů, například hliníku. Doris a její kolegové usoudili, že pravděpodobně byl přinesen zvenčí, a to rázovou vlnou z výbuchu masivní hvězdy.
Koncentrace radioaktivních izotopů v meteoritech naznačovala, že síla výbuchu byla dostatečná na to, aby doslova odfoukla jako drobky ze
stolu nově zrozenou Sluneční soustavu. Ta však byla zachráněna. Náš svět byl chráněn tzv. kokonem předků, tedy oblakem molekulárního plynu, který naštěstí tehdy ještě přežil. Vědci vysvětlují: hvězdy se rodí v obřích mračnech molekulárního plynu, která vypadají jako hustá vlákna. Přímo v nich vznikají relativně malé hvězdy, jako je Slunce, a v místech, kde se vlákna protínají, vznikají větší a hmotnější hvězdy. Právě takový druh hvězd explodoval nedaleko.
Pád obrovského asteroidu
Vědci z Rochesterské univerzity (University of Rochester ve státě New York) se podrobně zabývali kráterem Vredefort v Jihoafrické republice – největším na Zemi – o průměru 300 kilometrů. Modelovali proces jeho vzniku a došli k závěru: asteroid neměl 15, ale 25 kilometrů. Je děsivé si to představit. Do Země narazil před 2 miliardami let rychlostí asi 20 kilometrů za sekundu. Některé mikroorganismy, které zřejmě existovaly už tehdy, projevily zázračnou odolnost, ne všechny zahynuly.
Zdá se však, že ani 25kilometrový asteroid nebyl největší. Nedávno byl v Austrálii nalezen kráter o velikosti 520 kilometrů. Údaje se ověřují. Podle předběžných údajů vznikl asi před 445 miliony let a vyvolal masivní ordovicko-silurské vymírání, které znamenalo konec světa pro 85 % tehdejších pozemšťanů. A proč nepřipomenout Čechy? I ty jsou možná pozůstatek kráteru po dopadu meteoritu, který sem dopadl zhruba také před 2 miliardami let.
Země zamrzla a možná znovu zamrzne
Planeta se náhle proměnila ve sněhovou kouli. Asi před 700 miliony let došlo k největšímu zalednění v historii naší planety. Země se proměnila ve sněhovou kouli. Zmrzla až na několik desítek milionů let. Příčiny obou jevů nejsou známy. Život, který tehdy existoval, se zachránil jen díky tomu, že led z nějakého důvodu nepokryl celou Zemi – na rovníku a na některých místech ve středních zeměpisných šířkách se zachovalo tání a polomy. Jsou to ony a chráněné líhně tehdejších bakterií a řas. Jejich zkamenělé pozůstatky našli vědci z Číny a Británie ve fosilních sedimentech v jižní Číně. Jak se ukázalo, organismy „měly přístup ke kyslíku a světlu”. Což by se nemohlo stát, kdyby byly pokryty mnoha kilometry ledu. Stejně jako na jiných místech.
Zemské sopky vybuchovaly najednou
Asi před 252 miliony let došlo k velkému (permskému) vymírání – největšímu v dějinách naší planety. Přežila pouhá 4 % mořských živočichů a méně než třetina suchozemských. Pro ostatní to byl konec světa. Přesvědčivé důkazy o tom, že téměř veškerý prehistorický život zahubily sopky, poskytli čínští a američtí geofyzici v časopise Nature Communications.
Autoři studie poukázali na zvýšený obsah rtuti v sedimentech o stáří pouhých 252 milionů let. Ujišťují, že jedovatý kov se uvolňoval při erupcích. Rtuť se dostala do atmosféry, poté do světového oceánu a nakonec do sedimentů. Sopečná činnost probíhala po celé zeměkouli, ale nejaktivněji na území dnešní Indie a Sibiře. Tam se celý povrch proměnil ve skutečné peklo – sopky a pukliny v zemské kůře vybuchovaly a zaplavovaly okolí lávou. Tato noční můra trvala stovky tisíc let. Někteří pozemšťané se jednoduše otrávili, jiní zemřeli hlady, další zemřeli v důsledku poklesu teploty o zhruba 10 stupňů. Nákaza trvala asi 60 000 let. Naštěstí zůstalo naživu dost tvorů, aby se udržel evoluční proces, jehož výsledkem byl člověk.
Světová potopa
Mnozí – i seriózní vědci – se domnívají, že biblická potopa, v níž se utopilo dávné lidstvo, které se stihlo utápět v hříších, byla skutečností. Důkazy prý nejsou jen v Bibli, i na kontinentech jsou četné stopy potop. A jsou i jezera se slanou mořskou vodou, vzdálená tisíce kilometrů od pobřeží. Ale odkud se na Zemi vzala voda pro globální potopu? Z útrob Země.
Objev Michaela Wysession, profesora seismologie na Washingtonské univerzitě, učinil takovou hypotézu nejpravděpodobnější. Wysession a jeho kolegové prostudovali stovky tisíc seismogramů. Vzorec útlumu podélných seismických vln ukázal, že nejméně na dvou místech, konkrétně pod východní Eurasií a pod Severní Amerikou, se nachází obrovské zásobárny vody. Je tam tolik vody jako v Severním ledovém oceánu. S velkou pravděpodobností se jedná o podzemní vodu, která se někdy dostává na povrch vlivem tektonických procesů a dalších pohybů v zemské kůře a plášti planety.
Není vyloučeno, že voda nahromaděná ve vyhřátých útrobách je schopna sama unikat – pod tlakem se mění v páru. Jako z prasklého kotle. Zdá se, že při biblické potopě se spojily dva monstrózní procesy: voda, která se vylila z útrob, zvedla hladinu světového oceánu a voda, která vyvřela v podobě páry, se dostala do atmosféry, zkondenzovala a pršela 40 dní a 40 nocí.
Kam se voda poděla poté? I na to existuje odpověď: byla vcucnuta zpět dovnitř. Odtokovými otvory, které existují na dně světových oceánů. Pouze Mariánským příkopem (Mariana Trench) uniká voda v kubických kilometrech. V časopise Nature o tom informovali vědci z Washingtonovy univerzity (Washington University in St. Louis).
A co dál?
Kterýkoli z „konců světa” se může opakovat. Stejně jako Wysession straší, že pod jím objevenými oceány – v těch oblastech zemského pláště, které dosud nebyly prozkoumány, je také voda. Hodně vody. Profesor odhaduje, že je jí pětkrát více než všech oceánů na povrchu. A nebo znovu spadne obří asteroid, Země znovu zamrzne a sopky se najednou probudí. Stejně jako minule. Nejméně pravděpodobnou možností je, že někde poblíž vybuchne supernova. Ale není to nemožné, je to jen otázka načasování. Země přežije – v tom je zkušenost. Ale lidstvo? To asi ne, bohužel.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: asteroid, historie, konec světa, konec života, potopa, výbuch sopky, vymírání, Země
Sdílet na Facebooku
