Starý Jičín – zakletý poklad i Bílá paní ochranitelka

Starý Jičín je zřícenina hradu na kopci nad stejnojmennou obcí v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji.

Starojický kopec po osídlení naší vlasti Slovany zřejmě brzy získal strážnou funkci. Koncem 12. či na počátku 13. století zde vzniká pohraniční hrad díky strategické poloze a širokému výhledu do okolí střežící cestu do Polska. Byl postaven na místě původní dřevěné tvrze a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1240. Hrad měl především funkci vojenskou, částečně pak i správní a odpočinkovou.

Pod ním vznikla malá osada, nynější Starý Jičín, který byl po nějakou dobu pravděpodobně nejzazším trvale osídleným místem při stezce. Nasvědčuje tomu též skutečnost, že místní kostel byl zasvěcen svatému Václavu, podle tehdejšího pojetí patronovi státní hranice.

Postupem času se z kdysi mohutného hradu stala zřícenina. Na počátku 20. století usiloval o jeho záchranu vlastenecký hrabě Bedřich Deym ze Střítěže. Od roku 1958 jsou pozůstatky hradu chráněny jako kulturní památka České republiky.

Pověsti hradu Starý Jičín

Jak už to tak bývá, starobylá sídla a hrady jsou často rejdištěm nejrůznějších duchů a přízraků. Podle pověstí měl hrad Starý Jičín často problémy s čerty, údajně se zde zjevuje i místní Bílá paní a v rozvalinách se ukrývá nejeden poklad, jenž je střežen zakletými trpaslíky. Traduje se, že zejména o starojických pokladech existuje velké množství pověstí.

Jak chudý k bohatství přišel

Jednu z nich zřejmě slyšel i chudý sedlák ze Šenova a rozhodl se bájný poklad získat. Prolézal každou štěrbinku již polorozbořeného hradu, až objevil jeskyni. Vchod do ní však střežil trpaslík. Ten začal k sedlákovi promlouvat: „Dobrý člověče, slituj se nade mnou a mými bratry. Zlý kouzelník nás zaklel k tomu, abychom všechny poklady, které hora v sobě chová, mu hlídali. Když nás vysvobodíš, všechny ti budou patřit.“ Sedlák musel vykonat strach vzbuzující úkoly. Za odměnu však následně dostal klobouk plný vzácných skvostů.

Ochranářská Bílá paní

Co se místní Bílé paní týče, byla to prý manželka posledního majitele rodu pánů z Kravař. Prvně ji místní lidé spatřili krátce poté, co mladičká hradní paní náhle zemřela a zanechala zde 6letého synka. Seděla tehdy u postýlky spícího sirotka a hladila ho po vlasech. Od té doby se v noci na hradě objevovala častěji. Nikoho však nestrašila, pouze jen v bělostných šatech vážně přecházela po hradbách a vlídně kynula každému, s kým se setkala. Její pouť končívala v hradním příkopu, kde chvíli postála u osamělé borovice a pak zmizela.

Pověst říká, že byla spatřena i v době, kdy byl již hrad v rozvalinách. Tehdy si prý v ruinách hradu pastýřovo děvče trhalo kvítí těsně u strmé hradní zdi. Když se otočilo, spatřilo Bílou paní, jež mu rukou kynula, aby k ní přišlo. Sotva děvčátko poodešlo, Bílá paní zmizela. V tom okamžiku se však s ohlušujícím rachotem zhroutila ta část hradu, kde děvčátko ještě před malou chvílí trhalo kvítí. Od těch dob se říká, že místní Bílá paní je dobrým duchem hradu.

autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org