Skutečný příběh démonické panenky Annabelle

V roce 2014 byl do kin uveden nový horor – „Annabelle” od režiséra Johna R. Leonettiho (1956). Jeho scénář vycházel ze skutečných událostí, které se datují do počátku 70. let 20. století.

Skutečný příběh, ačkoli se liší od prezentace ve filmu, není o nic méně děsivý. Film režiséra Johna R. Leonettiho, který se podílel na filmech jako
„Insidious” (2010) nebo „V zajetí démonů” (2013), vypráví příběh rodiny Gordonových. Její život se díky panence posedlé duchem mladého satanisty promění v noční můru. Hadrová panenka nejprve působila jako ozdoba v domě dvou mladých dívek, ale postupně začala měnit jejich život v horor. Ošklivá hračka, kterou dostala hlavní hrdinka Mia Gordonová, je posedlá démonickou silou a jejím jediným přáním je ovládnout duši ženina dítěte.

Horor začíná scénou, jež odkazuje diváka na Annabelliny budoucí oběti – dvě zdravotní sestry sdílející jeden byt. Hovoří o neštěstí, které je potkalo. Málokdo však ví, že děj má spojitost se skutečnými událostmi z roku 1970. Nenápadná dekorativní hračka se stala prokletím. Panenka sama od sebe měnila polohu, objevovaly se na ní krvavé skvrny a ženy v její blízkosti objevovaly podivné nápisy. Psychicky zlomení přátelé se obrátili o pomoc na démonology Eda (1926–2006) a Lorraine Warrenovi (1927).

Na první pohled obyčejná panenka

Annabelle z filmu nevypadá vůbec jako ta skutečná. V roce 1970 dostala Donna, studentka ošetřovatelství na konci studia pracující jako zdravotní sestra, k narozeninám od své matky velkou hadrovou panenku. Koupila ji v obchodě s ručně vyráběným zbožím. Měla zdobit byt, který si Donna pronajímala se svou kamarádkou Angie, rovněž zdravotní sestrou. Na panence nebylo nic démonického: asi metr vysoká, velké oči, usměvavá ústa, zrzavé vlasy a trojúhelníkový kus červené látky představující nos. Jejím místem se stala postel Donny, která si po několika dnech začala všímat něčeho zvláštního.

„Každé ráno jsem ji posadila na ustlanou postel: ruce ve švech, nohy natažené. Když jsme se večer vrátily domů, zjistily jsme, že její končetiny jsou v jiné poloze. Měla třeba zkřížené nohy a ruce složené v klíně. Asi po týdnu jsme začaly mít podezření. Schválně jsem se rozhodla ji nechat se zkříženýma rukama a nohama a uvidíme, co se stane večer. Jakmile jsme se vrátily domů, našly jsme panenku s roztaženýma rukama. Pokaždé jsme ji našly v jiných pozicích,” vypovídá Donna.

Všechno to vypadalo podivně, ale dívky to nijak neznepokojilo. Pak panenka (tehdy ještě bezejmenná) začala doslova cestovat po pokojích. Angie to popsala takto:

„Jednou v noci jsme se vrátily domů a našly panenku na židli u vchodových dveří na kolenou. Zajímavé bylo, že když jsme se ji pokusily do této polohy samy položit, okamžitě se převrátila. Jindy se objevila na gauči, přestože jsme ji nechaly v Donnině pokoji se zavřenými dveřmi.”

Dalším projevem nadpřirozené aktivity byly podivné vzkazy objevující se v pokoji s podivným obsahem (například „Zavolej mi”) napsané křivým písmem. Vypadalo to, jako kdyby je zanechalo dítě. Donna a Angie rychle zjistily, že nemají takový papír a tužku, jakými byly vzkazy napsány. Došly k závěru, že se k nim někdo v době jejich nepřítomnosti vloupal a prohledal jejich věci. Aby to dokázaly, použily několik triků ze špionážních filmů: okna zapečetily a rohože a drobné předměty rozmístily tak, aby je člověk pohybující se po místnostech určitě přemístil. To však nepomohlo. Zdálo se, že síla, která panenkou pohybovala, je stále uvnitř.

Pozvání ducha

Tak to celé pokračovalo až do chvíle, kdy se před jejich očima vznesla do vzduchu těžká soška a s rachotem spadla na podlahu. V ten moment Donna a Angie pochopily, že jejich případ je mírně řečeno „neobvyklý”. Jednoho dne našly na panence dokonce krev, a tak začaly hledat pomoc. Jedna z dívek řekla: „Když jsme se vrátily, všimly jsme si stop krve na ruce panenky a několika kapek na jejím těle. To nás vyděsilo.” To se stalo asi měsíc a půl poté, co byla panenka v bytě. Protože obě dívky nevěděly, kdo by jim mohl pomoci, pozvaly do domu ženu, která tvrdila, že má věštecké schopnosti. Od ní se dozvěděly několik překvapivých podrobností.

„Ukázalo se, že zde zemřela dívka. Bylo jí teprve 7 let a jmenovala se Annabelle Higginsová. Médium sdělilo, že její duch si s takovými loutkami hrál dávno před tím, než zde byly postaveny budovy. […] Protože se teď všichni zabývají jen honbou za prací, nemohl duch nikoho zaujmout. A tak se nám zjevil s nadějí, že mu budeme rozumět. Proto hýbal hadrovou panenkou. Annabelle chtěla zůstat s námi a panenku obývat. Co jsme mohly dělat? Nechaly jsme ji to dělat.”

Od té doby se panenka jmenovala po mrtvé dívce. Donna a Angie si však neuvědomily, že „pozvání ducha“ během spiritistické seance bude mít vážné následky. Těmi byly fyzické útoky neviditelné síly namířené na jejich kamaráda jménem Lou. Ten údajně od samého počátku podvědomě cítil, že s panenkou není něco v pořádku: hnusila se mu a radil dívkám, aby se jí zbavily. Muž také tvrdil, že jednou během přespání u dívek zažil skutečnou noční můru, v níž vystupovala Annabelle. Později se doopravdy vyplnila.

Jednou byl Lou s Angie u dívek doma a studoval trasu na turistické mapě, kterou se chystal následující den absolvovat. Najednou se z Donnina pokoje ozval hluk. Lou okamžitě zareagoval v domnění, že jde o zloděje, přišel blíž ke dveřím, ale hluk ustal. Po otevření dveří se rozsvítila světla a uviděli Annabelle ležet na podlaze. To, co se dělo potom, popsala Angie následovně:

„Lou se rozhlédl a zdálo se, že tam nikdo není. Najednou však začal křičet a chytil se za hrudník. Když jsem k němu přiběhla, převalil se
a začal krvácet. Na jeho košili byla na mnoha místech vidět krev, třásl se a byl vyděšený. Pomohla jsem mu dostat se do obývacího pokoje, kde jsem mu rozepnula košili. Na hrudi měl škrábance, které vypadaly jako stopy po drápech! […] Bylo jich sedm: tři příčné a čtyři podélné.”

Poslední možnost

S žádostí o pomoc se dívky obrátily na svého známého, kněze Hegana, jenž je po vyslechnutí jejich příběhu odkázal na jistého otce Cooka. Ten případ předal odborníkům na paranormální jevy Edovi a Lorraine Warrenovým, bývalému policistovi a odborníkovi na démonologii a jeho ženě s jasnovideckým darem. Po prošetření případu vydal Ed svůj verdikt:

„Panenka není posedlá, protože duchové neposedají předměty, ale pouze lidi. Byl to duch, kdo panenkou pohyboval, aby působila jako živá. A protože jste věřily, že je to duch malé Annabelle, tato síla se přizpůsobila tomuto obrazu. Jinými slovy, otevřely jste se a zlý duch vás využil, samozřejmě s vaším souhlasem.”

Zároveň zdůraznil, že to Něco, co se usídlilo u Donny a Angie, bylo zlé a svou pravou podstatu to odhalilo útokem na Loua. V bytě Donny a Angie provedl otec Cook v přítomnosti manželů Warrenových exorcismus neboli vymítání. Na závěr požehnal shromáždění i všem prostorám. K žádným paranormálním excesům už nedošlo. Aby se obě dívky uklidnily, Warrenovi se rozhodli vzít si Annabelle s sebou. Jak však později potvrdil exorcista, žádná malá holčička Annabelle nikdy neexistovala. Dívky prostřednictvím seance přilákaly nebezpečnou nadpozemskou entitu.

„Žádná Annabelle zde nebyla, setkali jsme se s duchem. […] Všechno, co se zde stalo, se odehrálo podle určitého scénáře, což znamená, že za tím stála nějaká inteligence. Kromě toho duchové nemohou vyvolávat jevy takového napětí, na to nemají dost síly. Bylo zde něco nelidského, démonického,” řekl otec Cook.

Práce Warrenových

Warrenovi neprozradili tajemství, kde přesně se incident odehrál. Byl to jeden z prvních závažných případů, na kterém se podíleli. O rok později asistovali u složitého případu „problémového domu” Perronových v Harrisville, jehož příběh se objevil ve filmu „V zajetí démonů” (USA, 2013). Manželé Warrenovi jsou však nejvíce známí díky vyšetřování případu Amityville ve druhé polovině 70. let.

Rodina Lutzových, která koupila dům na 112 Ocean Avenue v Amityville, zde zažila za pouhých 28 dní, od 18. prosince 1975 do 14. ledna 1976, události, které se staly námětem pro film „Horor v Amityville” (USA, 1979). Jejich práce a účinnost v boji proti démonickým entitám byla a bude
kontroverzní, protože tuto oblast lze brát pouze „na vědomí”.

Pokud jde o hadrovou Annabelle, její příběh stále není u konce. Skončila ve zvláštní místnosti v domě Warrenových, kde se uchovávaly různé magické a prokleté předměty. Panenka prý stále představuje nebezpečí, a proto byla umístěna do skleněné vitríny s nápisem „neotvírat”.

Odkazy na filmy: Annabelle, V zajetí démonů, Horor v Amityville, Insidious. ZDE se můžete podívat na pravou panenku.