Lovci duchů v akci: POMOZTE ANABEL!

ČESKÉ ZÁHADY / Paranormální jevy / TAJEMNO A EZOTERIKA / 12. 7. 2019

Je to případ, ze kterého místy naskakuje husí kůže. Na skupinu EPRV777 se v průběhu roku 2012 obrátila pětičlenná rodina z Polné u Jihlavy s prosbou o okamžitou pomoc, protože nad paranormálními jevy, které se projevovaly v jejich domě, už nemohli nadále mávat rukou. 

Nejcitlivější z nich, dvacetiletá letá mladá žena, říkejme jí třeba Monika, si byla už dlouho v domě vědoma přítomnosti tří přízraků – mladé dívky, holčičky a muže, který Moniku velmi často fyzicky napadal ve dne i v noci. Často ji škrtil a na jejím krku se občas objevovaly škrábance. V těchto nepříjemných chvílích Monika mívala pocit, že ji před tímto agresívním přízrakem chrání duch její vlastní zesnulé babičky. Tyto pocity bezpečí provázela pronikavá vůně květin. To všechno ale jen slabý odvar toho, co se malém městečku za zdmi rodinného domu odehrávalo po dobu dvou let, než přes práh tohoto strašidelného domu překročili brněnští vyšetřovatelé paranormálních jevů. 

Rok, na který nezapomeneme

Se slečnou Monikou jsem se spojila telefonicky a dozvěděla se od ní, že jejich rodinná noční můra přišla s koncem roku 2011. V domě se náhle začala zjevovat černá entita, která se přemísťovala společně s mladšími členy rodiny i na jiná místa, do jiných měst – jako by je pronásledovala.

Na krku Moniky se po útocích tajemné bytosti objevovaly podivné škrábance

Moničin bratr v prvním emailu adresovaném vyšetřovatelům s prosbou o pomoc mimo jiné uvedl: Po příjezdu z Polné se v mém bytě náhle objevil tmavý stín. Když jsem spal, tak mi něco foukalo do uší a tahalo mě to za prsty u nohou. Občas se ten zvláštní stín rozeběhl i proti mně, což pokaždé doprovázel obrovský chlad.“ Ale ani v ložnicích sourozenců to s příchodem tmy nebylo právě nejpohodovější… Z Moniky v noci cosi stahovalo peřinu a z jejího pokoje i ostatní členové rodiny slýchávali podivné praskání skříní. Často vnímala dětský pláč a cupitání po podlaze. Se svou sestrou u své postele několikrát uviděly vznášející se černou hubenou postavu s širokými rameny. A tak není tedy divu, že se u členů celé rodiny krátce na to začaly objevovat pochopitelné pocity strachu a úzkosti. 

Vánoce – svátky pohody? Jak kde!

Na loňské vánoční svátky asi nikdy nezapomenou. Náš pes byl už od odpoledne velice neklidný, jako by vnímal předvěst něčeho zlého, co mělo teprve přijít. Když Monika zůstala po rozdávání dárků v kuchyni sama, následovala scéna jako vystřižená ze strašidelného filmu: „Najednou jsem zase ucítila jeho přítomnost, ale tentokrát to bylo jiné. Zjevil se v mlhovině do větších detailů a ukázal mi svou podobu od pasu nahoru. Byl to mladý, tmavovlasý muž s delšími vlasy. Jak jsem zareagovala? Vyděsila jsem se! Z jeho pohledu totiž čišela čistá zloba, řekla bych i nenávist. Seděla jsem jak přikovaná a nezmohla se vůbec na nic. Na první pohled bylo patrné, že nepochází z naší doby, spíše bych to tipovala na minulé století, vypadal trochu jako tulák, ale nemusel jím nutně být – zřejmě pocházel z chudší rodiny,“ svěřila se mi mladá žena, jejíž vzpomínky rozhodně nejsou právě nejpříjemnější: „Měl na sobě takové staré vytahané oblečení a tmavý plášť, vůbec nejpodivnější na tom ale bylo, že byl cítit nepříjemným zápachem spáleniny, jako když se pálí hadry. Levou půlku obličeje měl zohyzděnou a zjizvenou, skoro to vypadalo, jako by vůbec neměl levé oko. Přesto se mi díval zpříma do očí. Byla jsem z toho v šoku a chtěla uhnout pohledem, a ještě lépe utéct, ale nešlo to,“ popisuje Monika, kterou krátce na to rozzlobený přízrak začal škrtit, přitiskl ji ke zdi a silně udeřil do tváře. Úderem do hlavy Monika na malou chvíli ztratila vědomí. Jen matně si vzpomíná, že ještě ucítila ostrou bolest od pasu dolu, co ji před pádem stahovala k zemi. Upadla a v tomto stavu ji našla starší sestra, která se ji jen těžko pokoušela zvednout. Sestra později popisovala, že v místnosti, kde Moniku našla ležet na zemi, byl cítit až nepřirozeně velký chlad. 

Kdyby psi mohli mluvit…

Následující události ze svého pohledu popsal i její bratr: „Pes před Monikou utíkal, jako by se jí bál. To se nikdy předtím nestávalo. Nemohla mluvit ani jíst a působila dost zmateně, měla kalný pohled a nepřirozeně šedozeleně zbarvenou kůži. Cítila se být neustále pronásledovaná tmavým stínem, a ačkoliv se všechno snažila ignorovat, v pořádku to nebylo. Netýkalo se to jen Moniky, ten jev později napadl i našeho psa. Na jeho hrudníku se mu opakovaně a zcela nelogicky objevovaly podivné škrábance, přebíhal z místnosti do místnosti, jako by neměl nikde klid…“ Záhadné události přidávaly na intenzitě. Osmadvacátého prosince se celá rodina v klidu dívala v obývacím pokoji na televizi, odpočívala a snažila se nabrat energii, kterou ztratila v minulých dnech. Chvíli to dokonce vypadalo, že jí dnes bude od „neviditelných“ dopřán klid. Jenže černý přízrak znovu udeřil. Monika však na chvíli zahlédla ve skleněné vitríně obrys mladé ženy, který hned zmizel, a vzápětí její maminka, sedící v křesle, se najednou se nemohla ani pohnout. Jakoby ji cosi zcela paralyzovalo. Svým dětem později popisovala, že cítila obrovskou tíhu a brnění po celém těle. Když napětí povolilo, s hrůzou pozorovali, jak se nad jejich otcem, který v tu chvíli v obýváku poklidně dřímal, začal vznášet tmavý stín. „Už jsme toho měli dost. Byli jsme už z toho tak vyčerpaní, že se naše nálada permanentně pohybovala na bodě mrazu, a chtěli jsme jen jedno – ať už to přestane,“ popisuje Moničin bratr. 

Jak na Nový rok, tak po celý rok?

Několik dní byl zase klid a rodina si užívala prvního lednového dne nového roku. Tehdy se vraceli z procházky, a vyděsilo je, že z okna domu prosvítá podivné modré světlo neurčitého charakteru. Co to bylo? Na to dosud neznali odpověď, která mohla přijít až pozdě v noci… Monika mi popisovala, že se tehdy snažila usnout, ale něco ji vyrušilo. Uslyšela jemné kroky šourající se po podlaze a krátce na to ucítila jemné doteky na svém těle. Lekla se a otevřela oči a jen nakrátko zahlédla postavu malé, přibližně čtyřleté holčičky. Co jí asi chtěla říci? Dlouho pak přemýšlela o tom, jak jí může pomoci a pak konečně usnula… Následující den došlo k dalšímu nechtěnému kontaktu „z druhého břehu“. Monika opět seděla v kuchyni, a najednou – alespoň podle toho, co později popisovala její sestra – začala šeptat a změněným hlasem po ní chtěla tužku a papír. Sestra udělala, oč ji Monika žádala, protože výraz v jejích očích nebyl vůbec přirozený, spíš děsivý – měla kalný, jakoby nepřítomný pohled, jako by ty oči snad ani nebyly její. Mladá žena roztřesenou rukou napsala vzkaz. Stálo tam doslova: ANABEL POTŘEBUJE POMOC. Pak se Monika opět vrátila k „sobě“ a příliš nechápala, co se stalo, vzpomíná si jen, že se jí rozostřilo vidění, vnímala po celém těle brnění a pocity velké lásky. Monika je přesvědčena, že do ní na chvíli vstoupil duch té mladé ženy, která se jim v domě zjevuje. „Celé moje Já bylo stranou, bylo zcela potlačené, vnímala jsem jen to, že je to velice hodná a milá žena.“

Lustr v obýváku se začal bez zjevné příčiny houpat

Technik ztrácí brýle

 „S rodinou jsme byli dlouhodoběji v kontaktu a do Polné jsme dorazili 20. října 2012. Vyslechli jsme členy rodiny a prošli se celým domem, abychom se nacítili. V jednom pokoji jsme už krátce na to zaregistrovali první pohyb černého stínu a nepřirozený závan chladu. Nebylo o čem pochybovat – jsme tady správně. To nám ostatně hlásil i zapnutý ghostmetr, který okamžitě reagoval na změnu elektromagnetického pole. Dívali jsme se chvíli na přístroj a zkoušeli jsme navázat komunikaci entitami a k našemu úžasu se již  při prvním dotazu na přítomnost duchů v domě se na stropě místnosti začal sám od sebe houpat lustr, aniž by byly kdekoliv otevřené dveře nebo okna, uvádí mě do celé situace hlavní

vyšetřovatel EPRV777.  Technik skupiny, v tu chvíli ucítil, jako by mu někdo sahal na hlavu a najednou mu na zem spadly brýle, jako by mu je někdo srazil z obličeje. Co se stalo? U rok starých, kvalitních brýlí se „bezdůvodně“ rozpadla obroučka. Později se ji snažil sám ulomit silou, ale nepodařilo se mu to. „Bylo to, jako by část brýlí někdo utavil extrémní změnou teploty, jinak si to vysvětlit nedovedeme,“ říká Jaroslav Drábek.

Vyšetřovatelé pak došli do ložnice, kde se zastavili u zrcadla, které bývá, jak známo, vstupní branou pro vstup entit a bytostí různého druhu. „U zrcadla jsme přístroji naměřili největší aktivitu. Není tedy divu, že se právě v této místnosti objevoval černý stín, který rodinu tolik děsil. Rád bych připomněl všem čtenářům, že zrcadla opravdu nepatří do místností, kde odpočívají. Vrátím se ale k případu. Ghostmetr u zrcadla zahlásil něčí přítomnost, a tak jsme se nahlas zeptali, jestli tam s námi opravdu někdo je. Dostali jsme téměř okamžitou odpověď dalším mohutným zablikáním,“ popisuje vývoj vyšetřování hlavní vyšetřovatel.  Na schodišti vyšetřovatelé naměřili další přístrojovou aktivitu, která přesahovala hodnotu 10 miligaus, což je pro entitu dost vysoká hodnota elektromagnetického pole na to, aby se mohla projevovat, a tak tady byly vysoké předpoklady, že bude mít dostatek síly na komunikaci. „Začali jsme se ptát. Požádali jsme přítomného, aby nám na přístroji dvakrát zablikal, pokud je to muž. A ano, vzápětí se nám dostalo dvojité odpovědi. Najednou mi přišla myšlenka, že se ho mám zeptat, jestli kdysi nespáchal nějaký zločin, a tak jsem to udělal. Odpověď byla opět ano, stejně jako na následující otázku, zda někoho zavraždil. Bylo to hodně silné, s každou odpovědí nás všechny mrazilo.“ Největší překvapení ale v souvislosti s případem mělo ještě přijít. „Vzhledem k tomu, že Polná je dodnes známá vraždou jedné dívky z konce 19. století, Anežky Hrůzové, můj další dotaz na ducha  byl, jestli se jednalo přímo o ni. K našemu velkému překvapení jsme opět dostali souhlasnou odpověď… To jsme nečekali. Všem nám s jeho mohutným souhlasem okamžitě naskákala husí kůže po těle…,“ popisuje Jaroslav Drábek nečekaný vývoj ve vyšetřování. 

Krátce o případu z oficiálních zdrojů

Prvního dubna 1899 bylo v Polné u Jihlavy nalezeno bezvládné tělo Anežky Hrůzové, devatenáctileté dívky, která si přivydělávala šitím. Nebylo ani pochyb, že byla zavražděna. Smrt nastala v důsledku vykrvácení, vrah jí tehdy nemilosrdně podříznul hrdlo. S velkou pravděpodobností se do lesa dostala až po vraždě, pachatel ji poté důkladně přikryl roštím. Dívka přišla o všechnu krev, nikde v lese po ní nebylo ani památky, a tam se vyšetřovatelé domnívali, že krev pachatel z nějakého důvodu potřeboval. Vzhledem ke způsobu vraždy a tomu, že se to stalo v období židovských velikonočních svátků Pesach, vznikla u vyděšených místních teorie, že se jednalo o rituální vraždu a chtěli dívku pomstít. Vlastním vyšetřováním usoudili, že vrahem je místní tulák židovského původu, L. H. a většina lidí, kteří se tehdy o případ zajímali, byli přesvědčeni o jeho vině. Jediný svědek tvrdil, že ho z velké dálky dobře viděl, stejně jako jeho další spolupachatele neznámého původu. Výrazně tam hrála velkou roli tehdejší všeobecná nesnášenlivost proti židům a jejich víře. L. H. byl odsouzen na základě nepřímých důkazů nejprve k trestu smrti, později byl omilostněn a uvězněn na 18 let, a po této době propuštěn kvůli chatrnému zdraví. Svou vinu nikdy nepřiznal, a i přes tvrdý nátlak stále tvrdil, že je nevinný. Celý rakousko-uherský proces dodnes provází různé mediální a antisemitické kampaně, lidé dodnes nezapomněli i když z původní komunity tam již nikdo nežije a tak se do dnes o tomto případu vedou vášnivé debaty. 

Vraťme se ale do Polné 

„Duch muže, se kterým jsme nyní v domě v Polné u Jihlavy komunikovali, ale L. H. nebyl. 

Když se nám přiznal ke svému hrůznému činu, technik Marek chtěl pro jistotu ještě jedno potvrzení, že jsme to pochopili správně a ještě jednou ducha muže požádal, aby nám dvojitým zablikáním znovu potvrdil, že je opravdu vrahem Anežky Hrůzové. Přístroj zase zareagoval téměř okamžitě. Neměli jsme důvod pochybovat. Pak jsme cítili, že se chce vzdálit a že jej máme následovat. Zavedl nás do sklepa, kde jsme zaznamenali další vyšší aktivitu elektromagnetického pole a v rohu místnosti jsme uviděli se vznášet mírně nad zemí ducha malé dívky se světlými vlasy, mohly jí být tak čtyři roky. Než jsme stačili zareagovat, zase zmizela. Další přístrojovou aktivitu jsme naměřili při procházení chodbou, a skrze dotazy a reakce přístroje jsme se dozvěděli, že je tam s námi nejen ten mladý muž, ale ještě někdo jiný. Vyptávali jsme se dál, a postupně odhalili další šokující informaci – další přítomnou byl duch ženy, který se nám k našemu údivu přihlásil po dotazu našeho média ke jménu Anežka Hrůzová. Všechny nás z toho mrazilo a zježily se nám chlupy na těle, bylo to hodně silné kafe…i na nás a to jsme se setkali již s lecjakým duchem. V domě rodiny se tedy kromě jiných zdržoval nejen duch vraha, ale i jeho oběť. „Naštěstí pro Anežku se ani jeden nemohli potkat, protože i když je my vnímáme v jednom prostoru, jejich duše se pohybují v odlišných dimenzích,“ vysvětluje mi Jaroslav Drábek, který dále pokračuje ve vyprávění: „Další aktivitu jsme na přístrojích zaznamenali ještě v jednom pokoji, a tentokrát jsme navázali kontakt s prarodiči ducha Anabel, která kdysi jako dítě zahynula v tomto domě ,a tito duchové zde stejně jako duch Anežky Hrůzové evidentně fungovali jako její ochránci před zlým agresivním duchem muže.“

ODPUŠTĚNÍ A ODCHOD DO SVĚTLA

Zbloudilým duším pokaždé vysvětlujeme, proč jsme přišli a ptáme se jich, zda chtějí odvést do světla, kde už jejich utrpení skončí. Ghostmetr nám na náš dotaz potvrdil, že duše s odvedením souhlasí, objevila se i malá Anabel, která se postavila vedle své babičky. Poprosili jsme je, aby s námi šli nahoru, kde budeme rituál provádět. Celou dobu, co jsme stoupali po schodech, nás mrazilo v zádech a přístroj nám neustále hlásil jejich

Fotografie z vyšetřování

přítomnost. Zeptali jsme se, jestli tam jsou s námi všichni, kteří od nás chtějí pomoci, a dostali jsme další souhlasné zablikání. Ještě jsme s nimi chvíli komunikovali, a pak se postavili do kruhu, abychom započali rituál. „U odváděcího rituálu byla celá naše rodina, a když se otevřela ta brána, cítila jsem, jako by mě někdo pohladil po vlasech. Když bylo po všem, měli jsme pocit, jako by nám spadl těžký balvan z hrudníku, atmosféra se úplně změnila, bylo nám nádherně. Po dlouhé době jsme se zase od srdce smáli, ani se nedá popsat, jak úchvatná byla ta změna,“ popisuje průběh odvádění Monika.  

V celém domě je nyní již klid a pohoda, veškeré paranormální aktivity od té doby ustaly, otec rodiny si pochvaluje, že se mu lépe spí a už ho ani nebolí tolik kolena, jako dříve. A proč se tito duchové napojili právě na tuto rodinu a takovou měrou jim vstoupili do života? Na to je snadná odpověď – byly natolik otevření a citliví k těmto jevům, že duchové zkrátka vycítili šanci, že již budou moci býti osvobozeni z tohoto nekončícího utrpení a vyslali „holubici míru a naděje“ ve formě poselství, které bylo naštěstí vyslyšeno… 

čerpáno z časopisu Záhady života 01/2013

Ještě nás zajímalo…

ZŽ: Dozvěděli jste se od entit nějaké další informace, které se týkaly případu a vraždy? Zjistili jste totožnost toho muže?

Ne. Musíme si uvědomit, že každá duše, se kterou komunikujeme, má jen určité množství energie na to, aby dokázala ohýbat elektromagnetické pole a tím i odpovídat na dotazy. Stojí je to hodně sil, s každou otázkou jim energie ubývá, takže je důležité dotazy pokládat s rozmyslem a cíleně. Neměli jsme po ruce ani žádná jména, která s případem kdysi souvisely, abychom se mohli ptát stylem – ANO, NE. Nikam bychom se nedostali. Pro nás nebyla důležitá totožnost, ale fakt, že chtěl pomoci.  

ZŽ: Na jaké další indicie, které by mohly naznačovat, že se jednalo skutečně o vraha mladé dívky, jste přišli?

Jaroslav Drábek: Zvláštní je i styl, jakým násilník útočil i na Moniku. Na krku se jí objevovaly periodicky jednak stopy po škrcení a podivný škrábanec, který směřoval od jednoho ucha k druhému, zprava doleva, tedy stejným směrem a obdobným způsobem, jakým byla kdysi podřezána a brutálně zavražděna Anežka Hrůzová. Když jsme chtěli zjistit podrobnosti v místním archivu, tak jsme byli odmítnuti a naši pracovníci byli nekompromisně odkázání pro zdroj informací do Brna. Zaujala nás i historie Polné, kdysi dávno tam došlo k rozsáhlému požáru židovské čtvrti, a pokud si k tomu připočítáme zohyzděnou tvář toho mladého muže a smrad po spálenině, který se projevoval vždy s příchodem ducha tohoto muže, můžeme se domnívat, že vrah sice nebyl vypátrán a odsouzen, ale později stejně uhořel ve svém vlastním domě. 

Víte, že… s podrobně popsanými případy brněnských vyšetřovatelů paranormálních jevů EPRV777 se setkáte pouze v Záhadách života? K zakoupení na vašich stáncích, starší vydání jen na www.zahadyshop.cz

text: red. foto: Shutterstock a archiv skupiny EPRV777


Štítky: , , ,





Mohlo by se vám líbit