Pomalu se blíží podzim a s ním i odlet některých ptačích druhů do jižních krajů. Jak je možné, že ptáci vždy bezpečně a zcela spolehlivě najdou svoji cestu?
Možná se spoléhají se na intuici nebo na zkušenosti starších ptáků. A kde vlastně odpočívají? Často je zachraňují jen majáky a námořní lodě, jejichž paluby jsou někdy přímo posety vyčerpanými opeřenci. Například hejna rorýsů a dalších ptáků letí na podzim ze severní Evropy až do Afriky. Mnoho z nich se vydává na namáhavou cestu přes Alpy. Často jsou zaskočeni první sněhovou bouří a než najdou nějaký úkryt, mnoho jich zahyne. Rorýsi obecní tráví převážnou většinu času mezi podzimním odletem do teplých krajů a jarním návratem ve vzduchu. Někteří z nich se po dobu celých 10 měsíců dokonce ani nedotknou pevného podkladu. Po celou tuto dobu spí během letu a usínají zřejmě pouze jen na velmi krátké okamžiky.
Asi nejznámějšími ptačími cestovateli jsou vlaštovky. Ty ze severní Evropy na svá africká zimoviště urazí až úctyhodných 11 000 kilometrů. Vlaštovky migrují ve velkých hejnech. Například kukačky to mají mnohem těžší, neboť netvoří hejna a cestu tak musí nalézat samy. Ptáci mají vyvinutý orientační smysl a umí určit polohu například podle slunce. Řídí se určitým druhem vnitřního kompasu. Mnoho ptáků je citlivých na změny geomagnetického pole. Jeho siločáry směřují k zemskému povrchu pod různým úhlem a pole se tak mění. Směrem na sever a na jih ptačí smysly stejně jako kompas vnímají vlastní pozici z úhlu, pod kterým pole proniká povrchem.
Noční lety podle hvězd
Při cestě v noci určují ptáci svoji polohu zřejmě také i z polohy hvězd. Nezdá se, že by to bylo něco jednoduchého, protože hvězdy mění své postavení s měnící se zeměpisnou délkou a obdobím. Přinejmenším na severní polokouli však existuje jedna stálá hvězda, Polárka. Během noci se kolem ní ostatní hvězdy zdánlivě točí. Vnímají snad ptáci tento pohyb a využívají tak postavení Polárky ke své noční orientaci?
Mohou být klíčem k migracím ptáků navigační úspěchy holubů? Při jednom sledování se zjistilo, že holubi slyší nízkofrekvenční zvuky – infrazvuk. Ten je pod povrchem slyšení člověka. Na čem jsou založeny tyto sluchové schopnosti holubů, to bohužel zatím ještě přesně nevíme. Nejnověji se předpokládá, že tyto schopnosti mají i jiné druhy ptáků. Vědci se proto domnívají, že migrující ptáci vnímají infrazvuky jako určité „značky” v průběhu letu.
Lze snad tedy říci, že infrazvuky se donesou k migrujícím ptákům a ti si tak vytvoří jakousi obrovskou zvukovou mapu, sloužící k podpoře jiných smyslových systémů, jejichž výsledkem je neomylná cesta domů? Přesná a dokonalá ptačí orientace doposud není zcela jednoznačně a detailně objasněna.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: dlouhé cesty, hvězdy, let, opeřenci, orientace, ptáci, Slunce, svět zvířat
Sdílet na Facebooku
