Nastává nový měsíc, konečně letní červen. S tím se pojí i další přicházející tradice nebo také letní slunovrat.
Letnice jsou původně pohanské oslavy jara, v rámci kterých byly uctívány studánky, čistota panen a síla mladíků. Na ně se s příchodem křesťanství „naroubovalo nové náboženství”, jak píše kronikář Kosmas, a přejmenovaly se na Svatodušní svátky. Jedná se o křesťanský svátek slavený 50 dní po Velikonocích a 10 dní po svátku Nanebevstoupení Páně. Letnice ve středoevropském lidovém podání začínají nedělní bohoslužbou. Lidé si zdobí domácnost rozkvetlými větvemi, aby přivítali Ducha Svatého, kterého si představovali jako bílou holubici. Na svatodušní pondělí se pod vesnickou májí pořádala muzika a máj se týž den pokácela. Každý se však snažil dostat alespoň část velkého věnce, protože měl údajně moc přinášet užitek do hospodářství. Někde se rozdělování věnce odehrávalo dokonce i formou dražby.
Všechny starověké kultury na Zemi oslavovaly pak koncem června letní slunovrat. Jedná se o jev, kdy v pravé poledne stojí Slunce nejvýše nad obzorem za celý rok a stíny jsou nejkratší. Slunce vykoná na obloze nejdelší dráhu, den je tedy nejdelší, naopak noc zase nejkratší. Datumově to připadá na 21. a 22. červen, kdy je severní konec zemské osy nejvíce přikloněn ke Slunci. Sluneční paprsky pak v poledne dopadají kolmo na obratník Raka.
Byliny sbírané za slunovratu
Naši předkové věřili, že noc o letním slunovratu má výjimečně magickou moc. Měsíc červen patřil sběru bylin – trhané bylinky v průběhu této noci mají údajně vysoce léčivou sílu. Byliny chodily sbírat zpravidla ženy, každá byla totiž alespoň částečně léčitelka, neboť se staraly o zdraví svých dětí. Trhaly se například chrpy, které čistí krev, přírodní antibiotikum jitrocel kopinatý, univerzální heřmánek, máta peprná, třezalka tečkovaná či řebříček obecný. Svatojánské býlí je pak směsí léčivých bylin svázaných do kytice. Bylin bývalo obvykle devět. Pomocí svatojánských bylin se například věštilo v lásce a používaly se i k rituální ochraně a očištění.
Keltové kdysi na našem území vnímali letní slunovrat jako triumf slunečního boha Mabona, jenž se zrodil o zimním slunovratu, o jarní rovnodennosti porazil temnotu a o letním slunovratu nad ní již zcela a beze zbytku „vládne”. Oslavy tohoto svátku probíhaly nejspíše podobně jako oslavy Beltainu. Na kopcích se tedy zapalovaly ohně a hranice a lidé je přeskakovali pro podporu síly světla a Slunce v boji proti zimě a temnotě. Ostatně již v dávném pravěku bylo Slunce znázorňováno jako kruh, z tohoto důvodu tedy zřejmě i Keltové pouštěli hořící kola z kopců, nebo je kutáleli po polích, aby vznikl dojem ohnivého kola.
Slované zase letnímu slunovratu říkali Koupadla neboli Kupadelné svátky. Jak napovídá název, lidé se v tento čas hromadně věnovali očistným koupelím. Stejně jako Keltové pak uctívali i oheň a skákali přes něj. Skákalo se také v páru pro zachování šťastného manželství. Cílem všech obřadních činností bylo zabezpečit zdárný průběh léta, dostatek vláhy, úrody a načerpat životní sílu pro následující půlrok, kdy síla Dažboha, slunečního boha, bude opět slábnout. Vláha byla tedy přivolávána skrze rituální koupele, teplo pomocí ohně a plodnost polí i žen zase díky sexuální nevázanosti.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: červen, letní slunovrat, léto, Měsíc, Slunce, svátek, tradice, zvyky
Sdílet na Facebooku
