Ďábelské housle skutečně existují

Hardangerské housle neboli ďábelské housle byly v minulosti často spojovány právě s ďábelskými silami. Sestrojil je v roce 1651 Ole Jonsen Jaastad.

Své pojmenování dostaly podle Hardangerského fjordu v západním Norsku, odkud pocházejí ty nejstarší z nich. Místo jen klasických, běžných čtyř melodických strun mají tyto housle navíc dalších 4-5 kratších strun, na které se však nehraje. Fungují pouze jako struny rezonanční, souzvučné, tedy rozeznívají vibrace hraných strun. Z tohoto důvodu má nástroj až neskutečnou energií prodchnutý zvuk, využívaný kdysi jako doprovod k tanci nebo při různých procesích. Někteří lidé ovšem dříve tento dynamický účinek přisuzovali i působení nejrůznějších nadpřirozených jevů a nečistých sil. Zvuku, který ďábelské housle vydávaly, se lidé velice báli.

Housle jsou obvykle krásně zdobené, nejčastěji řezbami a perletí, což dokazuje rovněž úctu lidí k tomuto nádhernému nástroji. Bývají tedy zajímavé jak na poslech, tak i na pohled. Jak je psáno výše, pro někoho jde o věc krásnou, pro jiného o věc děsivou. Rozhodně se však jedná do dnešních dnů o stále populární norský lidový nástroj k povzbuzování divokého tance, nemírného pití a boje.

Legendy a pověsti

Hardangerské housle bývaly dokonce přímo považovány za ďáblův nástroj. V povědomí lidí čert totiž představuje nejen zlo, ale paradoxně je také jakýmsi ztělesněním jistého druhu veselí, neboť údajně rád divoce tančí a hlasitě výská. Jedna norská legenda vypráví příběh o tanci dívky s čertem při zvuku těchto houslí, nakonec utancované k smrti.

Další pověst zase tvrdí, že kdo se na ďábelské housle chce skutečně dobře naučit hrát, musí vždy nejprve upsat svou duší ďáblu. Magické kouzlo hardangerských houslí poznáme údajně podle toho, že když hrají, posouvá se k nim po stole sama od sebe sklenice s pivem. Ale tato teorie samozřejmě není nijak dokázána.

S jistotou však až do poloviny minulého století na některých místech platil zákaz hrát na tyto housle. Týkalo se to například kostelů. Někteří houslisté však měli tento nástroj i navzdory jeho údajnému „prokletí” stále v oblibě, a tak se nám tato cenná hudební tradice naštěstí dochovala dodnes.

Zvuk houslí si můžeme vychutnat mimo jiné rovněž ve filmech. Hardangerské housle byly použity třeba v soundtracku k filmu Pán prstenů: Dvě věže a Pán prstenů: Návrat krále. Soundtrack složil Howard Shore, kanadský hudební skladatel, autor více než 80 filmových melodií, aby poskytl hlavní hlas pro rohanské téma. Ďábelské housle jsou také uvedeny ve zvukovém doprovodu Armagedonu (složil Trevor Rabin, jihoafrický hudebník, producent a skladatel) a ve Fargo (složil Carter Burwell, americký hudební skladatel, věnující se převážně filmové hudbě).

autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org