Ukrajinské město Oděsa ukrývá svá tajemství. Lze zde nalézt obrovskou síť katakomb, které v historii sloužily mnoha účelům, skrývají i tajuplné legendy a místní pověsti.
V oděských katakombách, celosvětově známých svojí rozlehlostí, můžeme zřejmě objevit doslova ledacos. Historie zdejších podzemních chodeb se začala psát okolo 30. let 19. století. V té době totiž Oděsa potřebovala levný, pokud možno lehce dostupný stavební materiál a pod městem se nacházely vrstvy odolného vápence. Katakomby během své historie sloužily skutečně mnoha účelům, například jako úkryt nejrůznějších
banditů, avšak i třeba partyzánů nebo odpůrců režimu. Byly zde objeveny i 100 let staré noviny či bankovky z carského období.
Katakomby vypráví legendy
S tímto místem je samozřejmě spjato i mnoho legend a místních pověstí. Jedna z nich vypráví o zlaté replice ztroskotaného Titaniku. Jak je známo, na jeho palubě cestovalo i 117 ruských obyvatel, z toho 22 pocházelo z města Oděsa. Katastrofu Titaniku tehdy přežilo 8 obyvatel tohoto města. Jedním z nich byl i místní bohatý zlatník, který prý po šťastném návratu na památku své záchrany a pobytu na této věhlasné lodi vyrobil její model z ryzího zlata. Ten v neklidných časech ukryl právě někam do útrob oděského podzemí.
Naproti tomu však existují i vyloženě bizarní legendy spojené s tímto tajuplným a záhadným místem. Například historka o tom, že zde někde žije katakombový muž. Jedná se prý o metr vysokého mužíčka s červenýma očima, jenž je údajně celý pokrytý vlnou. Živí se netopýry a není vůbec zlý. Svým hlasitým čenicháním však často děsí ztracené zbloudilce, kterým čas od času ale pomáhá najít cestu na povrch. Dalším poměrně originálním obyvatelem kobek je pak strašidlo „Peťunčík”, které si také nikoho příliš nevšímá, ovšem po kobkách jezdí na strašidelné krávě.
Ztracená žena a nářek dítěte
V souvislosti s těmito podzemními katakombami a jejich možnými tajemstvími se však dodnes vypráví i poměrně velké množství nejrůznějších příběhů o ztracených lidech. Známá je například i místní pověst o ženě s přezdívkou „Marsha”, která se vydala na cestu právě do města Oděsa, aby prozkoumala záhady místních městských katakomb. Když však následovala svého průvodce a zbytek skupiny turistů, údajně zřetelně uslyšela pláč malého dítěte. Marsha se na chvíli zastavila a snažila se identifikovat směr dětského pláče. Téměř okamžitě se ocitla za skupinou, která jí rychle mizela z dohledu. Stále se však snažila vystopovat plačící dítě. Pak však náhle vše potemnělo.
Průvodce si naštěstí uvědomil, že ztratil jednu ženu ze skupiny. Zpráva o Marshině zmizení se tak dostala do několika novin v regionu. Několikrát se ji neúspěšně pokusila najít pátrací skupina. Po několika dnech se naštěstí žena sama vynořila z labyrintu chodeb a narazila na skupinu turistů. Její rodiče, s nimiž žila, o celém incidentu věděli jen velmi málo. Marsha sama si na nic nevzpomínala, jen na jakýsi úder do hlavy. Byla však podle rodičů údajně stále tišší a uzavřenější.
Navíc náhle zjistila, že je zcela nevysvětlitelně v jiném stavu. Nakonec porodila chlapce, jenž byl velice zvláštní. Už ve velmi útlém dětském věku četl knihy daleko za hranicí svých let, a to navíc v rychlém tempu. O dětské hry a zábavy se naopak ani trochu nezajímal. Největší zvrat nastal v polovině 90. let, kdy bylo Marshině synovi něco málo přes 20 let. Hoch se tehdy vydal na cestu do stejných katakomb jako jeho matka o dvě desetiletí před ním. Do podzemního labyrintu vstoupil se skupinou turistů, ale už se nikdy nevrátil. Navzdory rozsáhlému pátrání se nenašel ani on, ani jeho tělo. Neobjasněnou záhadou navíc i nadále zůstává, co se tehdy v podzemí jeho matce vlastně skutečně přihodilo?
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: katakomby, legenda, město, Oděsa, pověst, strašidlo, tajemství, Ukrajina, zmizení
Sdílet na Facebooku
