Energie prostoru: Jaký pokoj, takové dítě!

Vzpomínáte si, jaký jste měli dětský pokoj, když jste byli malí? Vzpomínáte, jaké jste měli oblíbené hračky a čem jste snili?

Tento článek byl uveřejněn v časopise Záhady života

Olga Bušková, specialistka na harmonický prostor, připomíná, že dětství je období volnosti, etapa, kdy se realizuje naše pravé já. Zatímco před desítkami let měli naši rodiče při zařizování našeho „soukromého prostoru“ značně svázané ruce dobou, v níž žili a všudypřítomným nedostatkem, dnešní děti mají obvykle své pokojíčky vybavené tak, jak se nám tehdy ani nesnilo. A pokud máme dostatek finančních prostředků, není problém dítě zahrnout fantastickými hračkami, které hrají všemi barvami, až „po bradičku,“ a zařídit mu pokoj podle nejmodernějšího katalogu. Jenže jak se ukazuje, pravá hodnota může být pro dítě úplně v něčem jiném. Pokoj může být vybaven víc než luxusně, a přesto se v něm náš potomek nemusí cítit dobře, a mnohem raději trávit svůj čas se svými hračkami například v kuchyni. Tradice Feng Shui nás učí, že více než na kvantitu bychom měli dbát na kvalitu a především bychom si měli ujasnit, k čemu má dítěti jeho soukromý prostor sloužit. Chceme, aby se ve svém hnízdečku cítilo útulně a aby si zde, pokud bude chtít, i samo hrálo a rozvíjelo svou kreativitu a fantazii? Máme zájem o to, aby se v noci nebudilo a dobře si ve své postýlce odpočinulo? Chceme jej naučit pečovat nejen o svůj prostor, ale také o jiné živé bytosti, například o květiny? Bude se zde připravovat do školy?

….

Zatímco my dospěláci máme svůj aktivní prostor po celém bytě, přebíháme z pracovny do kuchyně, z kuchyně do obýváku nebo ložnice, děti mají ve svém pokojíku vše v jednom – a tato místnost představuje celý jejich svět. „O to víc je třeba dbát na to, aby jejich svět nebyl v chaosu. Každý dětský pokoj by měl mít dvě části, relaxační (postel) a aktivní (pracovní místo a prostor na hraní),“ říká Olga Bušková. Z pohledu Feng Shui by se v každé této zóně měla dodržovat jistá pravidla. Barva interiéru, vzhled nábytku, množství volného prostoru a povaha doplňků, které do dětského pokoje volíme, totiž mohou z energetického pohledu velmi ovlivňovat nejen celkovou aktivitu dítěte, ale také utvářet jeho osobnost. Povězme si více…

KAM S NÍM?

Ideální umístění dětského pokoje je na východě, protože představuje energii růstu, nových začátků, nebo na západě, kde představuje energii budoucnosti. Je třeba ale počítat s tím, že právě zde mohou být častější konflikty mezi sourozenci. Pokud se rozhodneme mít dětský pokoj na straně severní, pak bychom měli vědět, že je zde klidová zóna, která se ideálně hodí spíše pro osoby vyššího věku, člověk zde nebývá příliš aktivní a mívá nejtvrdší spánek. Ani pro milence ložnice orientovaná na sever není právě nejideálnější, protože nedostatek aktivní energie obvykle spaluje vášeň už v zárodku. Pokud takový pokoj dáme introvertnímu dítěti, a ještě mu jej namalujeme namodro, nemůžeme se pak divit, že se z něho stane do sebe uzavřený „vlk samotář.“ V případě, že nechceme, aby měly děti vždy poslední slovo a energetickou nadvládu nad svými rodiči, pak by měl být dle Feng Shui dětský pokoj blíže k hlavním dveřím, než ložnice. Dětská energie je navíc mnohem tvořivější v místnostech blíže vchodu do bytu či domu.

……

1. RELAXAČNÍ KLIDOVÁ ZÓNA – ABY SE LÉPE USÍNALO…

Jak umístit postel?

Olga Bušková ji doporučuje postavit co nejdále od dveří, protože stejně jako v ložnici platí, že čím je větší vzdálenost od vstupu do místnosti, tím lépe – je zde tzv. energetická klidová zóna. Úplně šťastné řešení není ani umístění postele přímo naproti dveřím, protože se dítě může cítit podvědomě v potenciálním ohrožení a mít problémy nejen s usínáním, ale také kvalitou spánku. Ideální je, když má dítě za hlavou pevnou stěnu, dává mu totiž nesmírně důležitý pocit stability a ochrany.

Dětská postýlka z pohledu Feng Shui

Každé dítě ocení bytelnou, stabilní postel, případně noční stolek a náladové světlo, které mu dává jistotu, že mu nic nehrozí – a může si kdykoliv rozsvítit. Těm nejmenším je také vhodné položit na noční stolek společnou fotografii jeho a rodičů – bude se mu lépe usínat s myšlenkou, že je důležitou součástí rodiny, a že je v bezpečí.

Motivy dětského ložního povlečení

Lůžkoviny by měly být podle námi oslovené odbornice ideálně v jemných, pastelových barvách, není nutné volit přehnanou pestrost – vždyť aktivní energii z barev nám zaručují hračky a prostor aktivní herní zóny. Aby se dítěti co nejlépe usínalo, vybírejme takové povlečení, které nebude odvádět jeho pozornost k jiné činnosti, než je odpočinek. „Nedoporučuji proto zářivou barvu lůžkovin, a pro své děti bych v tomto případě nevolila ani červenou, barvu ohně (opět aktivita), ani modrou, která může v pelíšku na dítě působit velmi studeně. Dobrou volbou v barvě lůžkovin nemusí být ani zářivě zelená, neboť je taktéž může vybízet k bdělosti a činnorodosti. Hodně rodičů svým dětem kupuje povlečení s nejrůznějšími bojovnými hrdiny, a pak se diví, že jejich děti špatně usínají a v noci se často budí. Jemné barvy povlečení dětem pomohou lépe se uvolnit a podvědomě jim dají signál, že ve své klidové zóně postýlky nemusí s nikým soutěžit ani bojovat…“

Více sourozenců, jeden pokoj

Při vybavování dětského pokoje samozřejmě hraje významnou roli velikost prostoru a počet sourozenců, kteří pokoj obývají. „Pokud nemám jinou možnost, a volím pro své děti dvoupatrové palandy, měla bych vědět, že dítě, které spí nahoře, může být v mnohých ohledech dominantnější, než jeho sourozenec, spící dole. Horní lůžko se proto obvykle dává starším dětem – ale pokud je některý z potomků lekavý a málo průbojný, doporučuje se mu toto místo ponechat, protože se „síly“ ve vztahu mezi dětmi trochu vyrovnají,“ doporučuje odbornice. Největší chybou je podle Olgy Buškové situace, kdy dítě nemá stálou postel, svou vlastní klidovou zónu, kam se může uchýlit, kdykoliv potřebuje klid. Děje se tak v případě, že úlohu jeho pelíšku plní skládací gauč či vytahovací postel, která se připravuje až těsně přes spaním. Je to veliké omezení, které si dospěláci příliš neuvědomují, ale dítěti tak chybí vlastní prostor, který je jen jeho, kam se může uchylovat, když chce odpočívat nebo číst. „Každé dítě by mělo mít své území, vlastní teritorium, pokud jej nemá, může mít pocit, že nikam nepatří a je jaksi navíc. V jeho psychice se neexistence „vlastního světa“ může projevovat tak, že nemusí umět prosazovat svůj názor, může být introvertní, nesebevědomý. Pokud nám to tedy jen trochu prostor dovolí, dejme každému svému potomkovi trvalý osobní prostor, kam si může zalézt a kde se bude cítit jako ve svém „Krakonošovu“…“ doplňuje paní Olga.

…………..

2. UMĚNÍ TŘÍDIT A ROZLOUČIT SE

Pokoj by se podle odbornice neměl zastavovat těžkým, ani nepotřebným nábytkem. „Viděla jsem už spousty dětských pokojů, které více než cokoliv jiného připomínaly skladiště. Jsou to ty případy, kdy si rodiče koupí například novou obývací stěnu, ale tu starou odmítají vyhodit. A tak se zamyslí: Kam ji dáme? Odpověď je jasná – dětem se bude hodit…“ A během let tak přibývají gauče, nepotřebné kusy nábytku, cetky… Proto nezapomínejme: když se zařizuje dětský pokoj, měli bychom se dbát i na názor dítěte, umožnit mu, aby spolupracovalo a vytvářelo si tak naším prostřednictvím svůj svět. Jejich pokojíček by měl vypovídat o tom, jaké jsou, co milují a kam směřují.

3. UMOŽNĚME DĚTEM, ABY BYLY SAMY SEBOU

Období dětství je období volnosti, říká se – vzpomeň si, jaká jsi měl přání v dětství, a ta si realizuj. V dětství, které je spojeno s elementem dřeva (volnost, růst), se totiž projevuje naše pravé já. Co to znamená? Pro děti je nesmírně důležité, aby měly dostatek volného prostoru. Vždyť k dětství zcela přirozeně patří otevřenost, vzdušnost, bezprostřednost a smích, a proto by je rodiče v těchto projevech neměli až přespříliš omezovat – dospělí na to často zapomínají. Občas je to sice o nervy, ale s dětstvím, zdravě pučícím elementem dřeva, zcela přirozeně souvisí i občasný projev emocí – křik, pláč a smích – i ten je pořádku. Velmi důležité je, abychom neušlapali a neudusili přirozenou volnost, které přináší každé dětství. Měli bychom dítě nechat, aby realizovalo své sny, nápady a myšlenky, pokud je to jen možné, neosekávat každou jiskru v jeho očích křikem nebo příkazy jen proto, že chceme mít svůj klid.

4. VOLNOST NAD HLAVOU

Otevřené police jsou podle Olgy Buškové vhodné jedině pro knihy nebo krabice, do nichž ukládáme hračky, které nemají své jiné stabilní místo. Nad postýlkou by v ideálním případě neměla být polička žádná – i když si to neuvědomujeme, každá police nad hlavou nám stísňuje osobní prostor, působí tíživě a může mít vliv na usínání.

5. Hrací zóna nesmí chybět!

Prostor v dětském pokojíčku, obvykle na zemi, kde si dítě například staví lego, tzv. hrací zóna, slouží k rozvoji tvořivosti a kreativity. Do tohoto prostoru patří kobereček, který mu umožní příjemné posezení. Někteří rodiče dětem uvolní jednu stěnu pokoje, kde si mohou podle svého kreslit obrázky na speciální tapety. Nezapomínejme však, že v dětském pokoji mnohdy znamená méně více. Každá hračka by měla mít své místo, a pokud máme pestrých drobností přespříliš, nabízí se více možností. Aby zde nepřevládla energie chaosu, je třeba pořídit poličky s krabicemi, kde hračky najdou své trvalé místo. Nejen proto, abychom své dítě naučili určitému řádu a pořádku, ale také, aby mohl prostor vyzařovat harmonii, kterou bude vnímat i naše dítě. Když bude volně položených hraček přespříliš, ovládnou energii prostoru a náš potomek nebude schopen se déle soustředit na jedinou aktivitu. Hračky je proto třeba v prostoru minimalizovat a nechat vystavené jen „oblíbené“ kousky.

…

V opačném případě bude dítě usínat v energii chaosu, což se může projevovat špatným usínáním a neklidným spánkem. Je to, jako bysme my usínali vedle hromady nevyžehleného prádla, štosů faktur a nevyřízených emailů z práce. Jak bychom se cítili? Dítě by se mělo už v ranném věku naučit, že každá hračka má své místo a měli bychom po něm důsledně vyžadovat, aby mašinku, s níž už si nehraje, zase zaparkoval. Jakmile se dítě nenaučí už od útlého věku, že pokoj je třeba uklízet, postel stlát a prostor větrat, bude z něho velký lenoch i v dospělosti.

6. TIPY PRO PRACOVNÍ ZÓNU

Jaká doporučení má pro nás Feng Shui, aby se naše dítě dokázalo lépe soustředit na své školní povinnosti? Stůl by měl být umístěn tak, aby školák viděl dobře na své úkoly, židli zvolme bytelnou, s opěrkou, aby v ní nacházel oporu. Pokud můžeme natočit stůl i tak, aby mělo dítě za sebou zeď, jeho soustředěnost tím ještě posilíme. K tomuto účelu můžeme do pracovní zóny zvolit i doplňky, které symbolizují moudrost – sovu, glóbus, plakát Einsteina nebo jiného člověka, který je pro našeho potomka velkým vzorem. Dobré je, když má dítě ve svém pokoji „nástěnku vizí, kam si bude kreslit obrázky nebo připevňovat fotografie toho, co se mu líbí a čeho by chtěl jednou dosáhnout, toho, co je pro něj důležité.

…

Zároveň si zde mohou dávat cokoliv, co symbolizuje jeho úspěch – medaile ze sportovních utkání, diplomy z dětských táborů, nebo vlastní výrobky, na které je pyšný. Pokud máme hyperaktivní dítě, které se jen těžko soustředí, je dobré mu dát na pracovní stůl terč – což je symbol soustředění, vede k správnému zacílení, k rychlejšímu dotahování úkolů. Platí pravidlo, že na čisté a uklizené pracovní desce by mělo být co nejméně věcí, lépe se na ní pracuje a zároveň přichází i větší chuť do práce. „Nejsem velký zastánce dvoupatrových koutků, kdy mají děti nad svou pracovnou postel. Jejich myšlenky nemohou volně proudit, protože nad hlavou nemají volný prostor. Jsou pak jako v kobce, nemají zde ani dostatek přirozeného světla. Mohou pociťovat „tíhu“ nad hlavou, být nesoustředěné a „bezdůvodně“ nervózní.

7. NECHME DÍTĚ ZAHNÍZDIT

U malých dětí je důležité, aby neměly na svůj věk příliš velký pokoj, protože by mohly cítit prázdnotu a mohly by se v něm cítit osamocené. Také je dobré, abychom jim pomohli vybudovat schovky, bunkry a hnízdečka, která mají tolik rády, kam si mohou zalézt, protože se v nich cítí narozdíl od „velkého“ světa bezpečně, dávají jim pocit vlastního teritoria. Velmi tím podporujeme jejich fantazii. Taková „hnízdečka“ podporují vztahy a mohou mít různé podoby.

8. Jakou barvou vymalovat?

Neexistuje univerzální klíč pro všechny dětské pokoje světa. Nicméně, co se týče barevnosti stěn v dětském pokoji, Olga Bušková doporučuje, abychom to se sytostí barev příliš nepřeháněli. Obecně platí, že převažující modrá barva, element vody, nepatří do žádné ložnice. Mimochodem, není vhodné ani akvárium, jako doplněk pokoje, zejména i introvertních dětí, protože jim může stejně jako modrá barva zvyšovat pocit samoty a nestability. Oranžová v dětském pokoji naopak vyzařuje stabilitu a bezpečí domova, pozor na příliš přeslazené růžovoučké pokoje – hrozí sebestřednost v komunikaci i ve vztazích, nepokora, a u některých dívek i „nosánek nahoru“.

9. INTROVERTNÍ DÍTĚ

… je třeba zaktivovat. Čím? K tomu dobře poslouží vertikální proužky vymalované od zdola nahoru na jedné stěně pokoje – představuje energie růstu. Dítě pak bude mnohem aktivnější. Ale pozor – proužky bychom neměli malovat na zeď, kde se nachází jeho klidová, relaxační zóna – jeho postýlka. Koberec by u introvertních dětí neměl být na celé ploše podlahy, pouze hrací zóně, a těsně u postýlky. Introvertním dětem bych dala do pokojíčku vyšší květinu v červeném květináči – oba jsou představitelé proudivé aktivní energie. Pokud je dítě naopak hyperaktivní, můžeme na jednu zeď vymalovat barevné vodorovné proužky – horizontály totiž zklidňují a rozšiřují klidovou energii do celé místnosti. Zvolte jemné pastelové barvy a dejte do pokoje koberec – ten totiž zklidňuje a minimalizuje energii chaosu. Děti, které mají už od přírody rády řád, systém a pořádek, v sobě mají hodně energie kovu, a budou se dobře cítit v pokoji, který řád svým vybavením zaručí. „Mají moc rády bílé věci. Barevnost by se neměla přehánět, celkově postačí jedna dvě barvy, které spolu budou ladit.

10. KDYŽ DĚTI PŘESTÁVAJÍ BÝT DĚTMI

Zatímco malé děti v sobě mají převážně energii dřeva, v pubertě s nimi začne „cloumat“ energie ohně. Dokážou se rychle nadchnout pro své ideály, ostře dávají najevo jakýkoliv nesouhlas, je pro ně typická revolta, vzteklost, vášeň a první lásky. I když by to nikdy nepřiznal, náš puberťák stále velmi potřebuje něhu a měkkost. Zatímco už je pro něj nepřijatelné a žalostně nudné přijít si pro objetí k rodičům, láska, která se v nich probouzí, se potřebuje projevovat. Pokud nemají okolo sebe žádnou „měkkost“, hrozí i předčasná sexualita. Proto je ideální, když má puberťák okolo sebe hodně plyšáků, měkké deky nebo polštářky. Určitě bych se ale vyvarovala přemíře černé, červené a modré barvy – negativně by mohly ovlivňovat jeho psychiku. Pokoj by měl vyzařovat hřejivou teplou náruč domova, místo, kde se stále cítí být v bezpečí.

………

Olga Bušková: „Pokud je v dětském pokoji počítač, určitě doporučuji, abyste do jeho blízkosti dali křišťál, růženín nebo ametyst, aby snížili negativní účinky elektrosmogu.“

Tento článek byl uveřejněn v časopise Záhady života. Starší vydání si můžete zakoupit na www.zahadyshop.cz