První známý písemný dokument, v němž je zmínka o iluzionistickém umění (kouzla), je staroegyptský papyrus Westkar, který popisuje lidové zvyky a moudrosti z doby, sahající až do roku 2500 před naším letopočtem.
Papyrus, objevený Henry Westcarem ve 20. letech 19. století, obsahuje příběhy, kde figurují kouzla. Papyrus se také někdy nazývá „Chufu a divotvůrci”. Jeden příběh vypráví o jakémsi Džedovi ze vsi Snofru, který žil za panování faraóna Chufeva (známější jako Cheops, tvůrce největší pyramidy, vládl v létech 2509–2483 př. n. l.).
K uchu velkého faraóna se donesly zvěsti o neuvěřitelné čarodějné moci jeho poddaného z osady Siofru. Ovládal prý kouzla, jež nebyla dána ani veleknězi, který je přece zástupcem bohů na zemi, a jež nejsou známa ani jemu, rovnému bohům. Má nechat utratit tohoto odvážlivce? Ale co když vládne skutečně nadpřirozenou silou? Prý dokáže uříznout huse hlavu a zase ji nechá přirůst. Nemohl by pak i on sám vstát z mrtvých a strašně se faraónovi pomstít? Nechat působení Džeda bez povšimnutí však také nešlo.
Proslavená kouzla muže
O tom, že ovládá kouzla, si již šeptal lid v celé zemi a za chvíli by začal pochybovat o tom, že nejmocnějším v této zemi je Chufev. Faraón vyslal posly s příkazem nevrátit se bez Džedy. Poslové stanuli před mužem, zahrnuli jej dary a vyřídili mu pozvání panovníka. V Džedovi hrklo a nejraději by byl zmizel, protože jen on sám věděl, v čem spočívá jeho kouzelná moc. Myšlenku na útěk však rychle zapudil, neboť dobře věděl, že před mocí faraóna není nikde úkrytu. Blahosklonně přijal dary a vydal se s posly na cestu. O tom, co se pak dělo v hlavním chrámu, se píše ve starobylém papyrusu:
„Přinesli husu a uřízli jí hlavu. Položili tělo zvířete u západní stěny obětního sálu a její hlavu u stěny východní. Džed pronesl zaklínadlo. I povstala husa a šla potácivým krokem a hlava její se nadnesla vstříc tělu. A hle, hlava husy přirostla k její šíji. Otřepala se husa a zakejhala.”
To samé provedl pak Džed s kachnou a potom s býkem. Faraón byl bez sebe úžasem a pravil: „Nechť odvedou Džeda v dům syna mého, nechť tam žije v plném zaopatření.” Tak lstivý faraón zbavil Džeda vlivu na lid, a navíc si zachoval zdání velkorysosti, protože se velkomyslně odměnil chudému venkovanu za jeho nadpřirozenou schopnost.
Odhalení pravdy
Popisovaný trik zůstal v repertoáru iluzionistů až do dnešních dnů. Jeho tajemství nám poodkryje záznam o vystoupení italského kouzelníka Balduciho z roku 1750: Balduci vzal kohouta a přivázal mu hlavu pod křídlo. Na místě původní hlavy připevnil uříznutou hlavu jiného kohouta a do peří skryl malý měchýřek naplněný červenou barvou v tekoucím stavu. Takto připraveného kohouta pustil Balduci na scénu, nechal jej udělat několik kroků, pak jej znovu chytil a odřízl mu nevlastní hlavu, o které ovšem všichni diváci byli přesvědčeni, že patří kohoutovi, kterého viděli před sebou.
V jejich dojmu je utvrzovala i skutečnost, že z „čerstvé” rány se řinula krev. Ve skutečnosti šlo o barvu z měchýřku. „Bezhlavého” kohouta nechal Balduci opět chvilku běhat, pak jej přikryl na okamžik šátkem, pod nímž uvolnil zpod křídla jeho vlastní hlavu, šátek odhodil a s vítězným gestem demonstroval užaslým divákům „zázrak”. Hlava opět přirostla.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: Cheops, Egypt, faraon, husa, iluzionista, kouzla¨, trik, uříznutá hlava
Sdílet na Facebooku
