Muž zemřel při milování s duchem

V roce 1893 zemřel v Chicagu muž, který věřil, že se miluje s duchem své zesnulé ženy. Zde pro vás máme jeho příběh.

Na přelomu 19. a 20. století byl spiritismus (víra v duše zemřelých a komunikaci s nimi) ve velké módě na obou březích Atlantiku. Existoval bezpočet různých kroužků a společností, večer co večer usedajících za stolečky při svíčkách a za pomoci mnoha všelijakých prostředků a prostředníků, které vcházely do rozhovoru s mrtvými předky, příbuznými nebo i neznámými lidmi.

Harry Houdini

Tuto módu využila i řada iluzionistů a podnikavců. Komunikace s mrtvými se dostala i do repertoáru různých panoptik a kouzelnických vystoupení. Existovalo však mnoho lidí, kteří varovali veřejnost, že se nejedná o žádné duchy, ale pouze o triky. Jiní nechali lidskou představivost vejít do posmrtného života. jedním z nich byl i slavný kouzelník Harry Houdini (1874–1926), jenž dokonce v počátcích své kouzelnické kariéry sám taková podvodná představení předváděl, když působil v kočovné společnosti Thomase Hilla.

Houdini se připravoval na svá spiritistická sezení velice svědomitě. Jakmile dorazila společnost do nějakého města, zkoumal v místním tisku zprávy o tragédiích a úmrtích, většinou navštívil i hřbitov. Poté na pódiu vyprávěl tajemství, která mu dle jeho slov byla předána duchy. Přece není místní a o daném městě a jeho obyvatelích nic neví.

Později však svůj přístup změnil. Na vlastní kůži se přesvědčil, jak podvodníci klamou zoufalé pozůstalé. Po smrti jeho matky byla bolest Houdiniho tak nesnesitelná, že využil služeb „zprostředkovatelů s oním světem”. Osobně si tak vyzkoušel, jak odporná je jejich hra s truchlícími. Od té chvíle se stal nemilosrdným odhalovatelem takových podvodníků.

Kouzelník s tajemstvím

Jedním z nich byl i kouzelník známý jako Zanzic, který se neštítil opravdu ničeho. Obklopovala ho samá tajemství. Dle některých se jmenoval Harry Robenstein, narodil se v New Orleans v roce 1867, jeho otec byl Hebrejec a matka kreolská kartářka, tedy žena francouzské a španělské krve. Ať už byly jeho identita a skutečný původ jakýkoli, jeho kolegové si ho velmi vážili. V Mahatmě, oficiálním časopise Americké společnosti kouzelníků, byl v roce 1903 představen jako „jeden z těch vynalézavých kouzelníků, kteří udržují pódium ve varu vždy něčím novým”.

V roce 1893 investoval Zanzic 5 000 dolarů (přibližně 126 000 Kč) do bytu v centru Chicaga, jak uvádí William Kalush a Larry Sloman v knize „Tajný život Houdiniho”, vydané v roce 2007. S pomocí Billyho Robinsova, dalšího kouzelníka a odborníka na konstrukci všech druhů magických pomůcek, naplnil nemovitost tajnými dveřmi, úkryty a falešnými panely, aby ji proměnil ve scénu spiritistických zázraků. Zanzic, jeho agent Jack Curry a Billy Robinson měli v plánu vyždímat spousty peněz z naivních prosťáčků a zoufalých pozůstalých, kteří se chystali navštívit Chicago u příležitosti Světové kolumbijské výstavy v roce 1893.

Obětní beránek

Jedním z těchto turistů byl i bohatý starý Němec, kterého autoři knihy Kalush a Sloman označují jako pana Schillera. Tento muž zašel nejprve k Zanzicovi, aby zjistil, zda by mu mohl pomoci se zrakovými obtížemi. Iluzionista mu prodal jako lék sklenici s obyčejným blátem. O několik dní později se starý muž vrátil potěšen, údajně viděl o mnoho lépe. Zanzic mu vysvětlil, že úspěch byl způsoben zásahem duchů, a tak se ho starý muž zeptal, zda by mohl vyvolat ze záhrobí jeho zesnulou ženu. Jakmile kouzelník viděl její fotografii, souhlasil.

Poté okamžitě vyhledal prostitutku, jež byla ženě podobná a mohla klienta přesvědčit. Muž navíc viděl skutečně špatně, což pro Zanzica a ostatní znamenalo zlatý důl. Následně se uskutečnilo vyvolávání ducha zesnulé manželky. Převlečená prostitutka se nejprve jen ozývala hlasem, posléze se ve ztemnělé místnosti opravdu objevila. Když se na dalším zasedání „duch” ženy opět objevil, starý muž vyskočil ze židle, vrhl se na ni a začal ji vášnivě líbat, dokud je médium neoddělilo. Prostitutka se poté ztratila ve tmě. Starý muž nelitoval jediné koruny. Zážitek byl tak intenzivní, že zoufale požádal Zanzica, aby mu drahou zesnulou opět vyvolal. Toužil se naposledy vyspat se svou milovanou.

Iluzionista přání vyplnil

O týden později došlo k dalšímu vyvolávání ducha zemřelé. K milování se zesnulou opravdu došlo. Zanzic nechal oba v pokoji, jenže o několik minut později prostitutka vyběhla z místnosti s křikem: vášnivý stařec utrpěl infarkt a zhroutil se v posteli. Kouzelník s komplici propašovali tělo z budovy a snažili se ho nechat na ulici, jako kdyby zemřel venku. Ale sluha může, který na něho čekal, aby jej po seanci odvezl domů, vše viděl a nahlásil policii. Bohužel, Zanzic a jeho kumpáni vězení nějak unikli a případ zkrátka upadl v zapomnění.

Zanzic se nadále už do spiritistických kejklů nepouštěl, raději zůstal u osvědčené kouzelnické magie. Když však jednou předváděl chycení vystřelené kulky z pistole, explodovala, utrhla mu několik prstů a přišel o oko. Takováto zranění jsou pro kouzelníka fatální. Zemřel v ústraní a bídě neznámo kde a kdy.

autor: – skm –
foto: piqsels.com