Okolo mumií vždy panovalo mnoho historek a povídaček o jejich prokletí. Skutečně existovaly případy, kdy se po objevu stalo nějaké neštěstí. Jak to vysvětlit? Skutečně stihne kletba toho, kdo poruší klid mumií?
Podle některých názorů se k mumii dávných egyptských panovníků vztahuje kletba, která je má chránit před znesvěcením. Je popisována řada případů, kdy člověk, který mumii objevil, vynesl z hrobu, vlastnil, nebo s ní jen přišel do styku, byl brzy postižen nějakou nehodou či tragédií.
Mezi nejznámější případy patří osud objevitele hrobky faraóna Tutanchamona, anglického lorda Carnavona. Pár dní po svém velkolepém objevu náhle zemřel. Vypráví se, že v Káhiře v okamžiku jeho smrti pohasla na chvíli všechna světla. Ve stejnou dobu měl zemřít v Londýně i jeho pes a krátce nato dokonce zemřela i jeho dcera a ošetřovatelka. Postupně odešlo do světa mrtvých více než 20 lidí, kteří se zúčastnili vykopávek a nedbali varovného nápisu nad vchodem do hrobky:
„Smrt se dotkne svými křídly každého, kdo poruší faraónův klid.”
V 60. letech 19. století byla v Údolí králů nalezena loupeživými Araby mumie kněžky kultu Amon-Re, která žila v Thébách kolem roku 1600 př. n. l. Mumie se však brzy ztratila, zůstala po ní pouze rakev v podobě lidského těla s vyobrazením ženské hlavy až neobyčejné, démonické krásy. Každý, kdo přišel s touto schránkou do styku, byl postižen nějakým neštěstím. Majitelé umírali jeden po druhem za nevyjasněných okolností.
Byla dokonce vyfocena fotografie, na které se objevila podoba obličeje živé ženy, hledící před sebe s nezvykle zlověstným výrazem. Autora tohoto snímku také dostihlo prokletí a brzy nato zemřel. Poslední majitelka se rakve zbavila darováním Britskému muzeu, ale nosič, jenž ji dopravoval, zemřel do týdne a jeho pomocník utrpěl vážný úraz.
Mnoho návštěvníků muzea si z této kletby dělalo legraci. Avšak i na ně došlo a za záhadných okolností spousty lidí umíralo, stejně jako muzejní strážci sálu, kde tato rakev byla vystavena. Muzeum ji brzy odstranilo a nahradilo pouhou kopií. Originál byl zaslán do Ameriky v nenápadné bedně s označením „bedna na knihy”, ale tam nikdy nedorazila. Putovala totiž na slavné lodi nesoucí jméno Titanik.
I Imhotep způsobil neštěstí
Další diskuze na téma „kletby” se rozvířila v roce 1973, kdy zemřel Walter Emery, který více než 40 let vedl v Egyptě důležité vykopávky a jeho tajným přáním bylo najít hrobku lékaře a vědce Imhotepa. Ten žil před 5 000 lety a jeho hrobku se dosud nikomu nepodařilo nalézt. Dva roky před svou smrtí nalezl Walter město s tisíci mumifikovanými ibisy, sokoly a paviány. Usoudil tedy, že se blíží ke svému cíli, protože tato zvířata mu byla právě znesvěcena.
Několik týdnů před smrtí nalezl nápis s věnováním Imhotepovi a sochu boha smrti Osirise a bohyně Isis. Smrt jej zastihla právě ve chvíli, kdy vzal sochu boha Osirise do rukou. Bylo mu 67 let a zemřel na srdeční záchvat.
Tyto zprávy jsou široce publikovány v populárních článcích. Málokdo se ale zamýšlí nad tím, proč prokletí nedostihlo celé generace egyptologů a dalších vědců, kteří zkoumají mumie, z mnoha zemí včetně ČR, a také osazenstvo mnoha muzeí.
autor: – skm –
foto: pixabay.com
(jdegheest, Alexandra_Koch, blende12)
Štítky: Egypt, historie, kletba, mumie, prokletí, úmrtí
Sdílet na Facebooku
