Bájný bílý jednorožec

ARCHIV / KURIOZITY / Magie / SVĚT ZVÍŘAT / SVĚTOVÉ ZÁHADY / ZTRACENÉ VĚDOMOSTI / 8. 11. 2021

Hebká srst, na které se odráží samotný svit měsíce. Zářivá hříva a ohon, lesklá neposkvrněná kopyta, která se při pohybu skoro nedotýkají země. Uprostřed čela se pyšní nádherným, spirálovitým, třpytivým rohem. Jednorožec.

Mystická symbolika jednorožce se objevuje již po celá dlouhá staletí. Přesto neexistují důkazy, zda tento tvor skutečně žil. Je to zvláštní stvoření, kterému z čela vystupuje spirálovitě kroutivý roh. Mezi šamany se říká, že jednorožec plní přání duše, neboť pochází z říše andělů. Proto asi to bílé zbarvení. Roh samotný je pak považován za znamení nejsilnější energie.

Toto nádherné mýtické zvíře, které je vyobrazováno v nejrůznějších podobách, podobné bílému koni s jedním zlatým rohem uprostřed čela, představuje ztělesnění čistoty, síly, nevinnosti, ušlechtilosti, krásy a štěstí. Jednorožec proslul také v heraldice, a dokonce jako symbol magického světa kouzel a zázraků. Takto jej alespoň popisují pohádky a pověsti. Zmiňují se o něm antické spisy, Bible i středověké legendy.

Domenichino: Panna a jednorožec – 1602

Kde se vzal, tu se vzal

První se o jednorožci (řecky ,,monokéros“) zmínil řecký lékař Ktésias v 5. století př. n. l. Pravděpodobně ale popisoval nosorožce indického. Psal zejména o rohu jednorožce, a jeho údajných léčivých a magických vlastnostech. Na jeho zmínku navázal přibližně o 100 let později řecký filozof Aristotelés. Ten popsal rovnou dvě zvířata s jedním rohem. A například římský aristokrat, vědec a historik Plinius Starší se v 1. století n. l. ve své Přírodovědě zmiňuje o jednorožci, který má uprostřed čela opět roh, ale tentokrát velice dlouhý a černý. Středověké spisy se věnují spíše symbolickému významu jednorožce a jeho moci, než aby popisovaly jeho fyzickou podobu.

Údajně existoval způsob, jak toho krásné zvíře ulovit. Zaručeně ho dokáže omámit sladká vůně panny, a to až do té míry, že jí krotce položí svou hlavu do klína. Pro svoji čistotu i majestát býval jednorožec často vnímán jako symbol samotného Krista. Polapení bájného tvora pannou bylo tedy vykládáno jako symbol Kristova početí a vtělení, v němž panna přestavuje Pannu Marii.

 

Ve středověku byl roh z jednorožce považován za velmi vzácné léčivo. Měl působit jako protijed na všemožné známé jedy. Šlo tedy o velice žádané zboží, a tak několik set let čile vzkvétal obchod s těmi ,,údajně pravými“ rohy jednorožců.

Pozdější zmínky o jednorožci

Také v renesanci a baroku byl tento zvláštní kůň středem zájmu i takových učenců, jako byli Leonardo da Vinci nebo Jan Amos Komenský, kteří ho považovali za reálné zvíře. Rovněž během rozmachu objevných plaveb mnoho cestovatelů tvrdilo, že v cizích zemích, mimo jiné i v Arábii, jednorožce opakovaně spatřili. Kupříkladu Marco Polo byl přímo přesvědčen, že toto zvíře viděl na Jávě. Ovšem na základě jeho popisu lze předpokládat, že se jednalo o nosorožce jávského.

Víra v jednorožce se neomezovala pouze na západní kulturu. Čínský ťi-lin prý měl mít jelení tělo, koňská kopyta a jeden roh, jež mu vyrůstal uprostřed čela a měřil přibližně čtyři metry.

Na rozdíl od západního jednorožce, který dokáže být i divoký, jeho východní obdoba je ztělesněním mírnosti. Nežere nic živého a nepošlape ani stéblo trávy.

 

Věříte, že existovala tato magická a nádherná zvířata? Pohádek je o nich dosti, bohužel skutečných důkazů už ne. Ale možná jsme jako lidé spousty věcí zkrátka zapomněli.

 

autor: Petr Matura
foto: 123rf.com, commons.wikimedia.org


Štítky: , , , , , , , , ,





Mohlo by se vám líbit