Jak je to s čarodějnicemi?

Světové záhady / 23. 11. 2019

Zdá se, že není nic jednoduššího, než odpovědět na otázku: „Kdo jsou čarodějnice?“  Ve skutečnosti to ale zas až tak jednoduché není…

Čarodějnice má rysy ženy a démona. V českém jazyce to znamená, že „dělá čáry“. V jiných slovanských jazycích to je slovo „vědma“, a to znamená „poznání“. Čarodějnice – vědma je tedy ta, která má posvátné a tajné znalosti, kterými nezasvěcenou osobu děsí, a to oprávněně. Navíc se liší od léčitelů, protože její činnost nemá pozitivní charakter.

V obraze čarodějnice-vědmy se mísí pohanské představy a víra, s klasickými křesťanskými názory, související se středověkým evropským učením o čarodějnictví. Ve středověku dominovala Západu představa, že existuje více čarodějnic než čarodějů, protože ženy mají lživý jazyk a říkají ostatním o tom, co se samy naučily, tedy své učení mohou šířit dále.

Podle slovanských tradic jsou pro vzhled čarodějnic charakteristické následující démonické rysy nebo neobvyklé znaky: ocas, rohy, křídla, dvě řady zubů, knír, srostlé obočí, atd. Čarodějnice je nejčastěji stará a ošklivá. Má zahnutý nos, kostnaté ruce, šedé rozcuchané vlasy a vůbec další tělesné nedokonalosti, jako je hrb, kulhá, apod. Čarodějnice není obvykle pohostinná, je zlá a vůbec podivně osamělá, stará žena. Další schopností čarodějnice je měnit svou podobu na zvíře nebo hmyz, případně stát se i vlkodlakem.

Na rozdíl od Evropy čarodějnice v Rusku nepronásledovali a ani je neupalovali. Na Západě byly čarodějnice podezřelé ze styku se zlými duchy, z odklonu od „správného“ náboženství. U Slovanů byly všechny žaloby proti čarodějnicím postaveny na pomluvách bez jakéhokoli konkrétního poškození, které čarodějnice údajně způsobila. Jen v ruské tradici je čarodějnice připisována schopnost „odnímat“ živiny („argu“) z obilných polí.

Podle nejrozšířenějších pověstí čarodějnice v sobotu a o Valpuržině noci létají na koštěti nebo na vidlích. Před odletem se čarodějnice pomazávají kouzelnou mastí, vyrobenou z tuku nekřtěňátek, a odletí komínem se slovy: „Odcházím, odcházím, nikdy se nedotýkám.“ V sobotu na „čarodějnické hoře“ tančí čarodějnice s ďábly, oddávají se s nimi různým neřestem a zvrácenostem, uctívají kozla, parodují křesťanskou mši, společně hodují a domlouvají různá spiknutí proti lidem.

Mohlo by vás ještě zajímat:  POODHALENÉ TAJEMSTVÍ DRAČÍ MAGIE

K čarodějnicím se lidé neobraceli o pomoc a radu často. Jen v případě nemoci, nehody a nebo pro výběr toho pravého dne pro setí, orbu nebo nějakou významnou událost.

Čarodějnice jsou obzvláště aktivní o velkých křesťanských svátcích – na svatého Jiří, Zvěstování, Velikonoce, Svaté Trojice, na Vánoce a další. A také na úplněk nebo nov a během bouřky. Na Západě se čarodějnice často shromažďují v předvečer 1. května – o Valpuržině noci. Noc a zvláště půlnoc byla považována za nebezpečnou denní dobu, méně často to bylo o poledni a nebo v čase před východem slunce, a po jeho západu.

Zatímco na Západě plály ohně, na kterých hořely čarodějnice, v Rusku se věřilo, že čarodějnice budou potrestány těžkou smrtí za jejich spojení se zlými duchy. Nemohou umřít, dokud nepředají své znalosti.

-skm-

Obr.: archiv autora, BBC, artmuseum


Štítky: ,





You might also like