Jestliže za královnu Českého středohoří označíme Milešovku, nejvyšší horu tohoto kraje, králem pak může být zcela jistě prohlášen Házmburk/Hazmburk, již zdaleka viditelná zřícenina gotického hradu u vsi Klapý, 3,5 kilometru severozápadně od města Libochovice v okrese Litoměřice.
Stojí na vrcholu stejnojmenného vrchu v nadmořské výšce 429 metrů a je krajinnou dominantou dolního Poohří. Ruiny hradu jsou chráněny jako kulturní památka. Český kronikář a spisovatel Václav Hájek z Libočan uvádí, že hrad byl údajně postaven roku 754 bratry Kalbojem a Veslavem z Košťálova. Historik August Sedláček se na počátku 20. století na základě původního jména hradu a starších pověstí o jeho původu domníval, že v době stavby hradu bylo ještě velice pravděpodobně v paměti lidí nějaké starší opevnění.
Stavbu však zřejmě založil kolem poloviny 13. století, kdy v Čechách vznikala řada významných feudálních sídel, rod Lichtenburků. V té době však velmi pravděpodobně bylo dokončeno pouze jádro hradu, které tvořila hranolová věž obklopená silnými hradbami. Počátkem 14. století Lichtenburkové ztratili o své zdejší majetky zájem a v roce 1335 je i s hradem vyměnili s králem Janem Lucemburským za jiné. Král brzy poté prodává hrad Zbyňku Zajíci z Valdeka. Tehdy se původní název hradu Klapý změnil na Hazmburk, a to podle jména tohoto šlechtice (německy zajíc = der Hase).
V průběhu husitských válek stáli Zajícové na katolické straně a jejich hrad byl pro husity nepříjemnou, nepřekonatelnou překážkou. Pravděpodobně vzhledem ke své nedobytnosti byl Hazmburk vybrán za bezpečný úkryt kostelních pokladů z Pražského hradu a roku 1440 zde byla uschována drahocenná bohoslužebná roucha. Husitům se nakonec podařilo získat Libochovice, avšak Hazmburk nedobyli nikdy.
Legendy a pověsti
Jako snad každé starobylé sídlo s dlouhou a pohnutou historií má rovněž i Hazmburk své pověsti a legendy. Jedna z nich nám vypráví příběh o místní Bílé paní, která se zde nejčastěji o půlnoci občas zjevuje. Navíc někdy zabloudí i mimo zdi hradní zříceniny, jak tvrdí například také i pověst o učitelském pomocníkovi, kterého kdysi prý oslovila v jeho komůrce až v Třebenicích, tedy několik kilometrů od hradu.
Traduje se, že dokonce známe i jméno této Bílé paní. Pokud tedy budete mít to štěstí, že ji potkáte někde v okolí pozůstatků hradu, můžete ji oslovit jejím jménem – Kateřino. Jedná se totiž údajně o ducha bývalé šlechtičny z rodu Hazmburků. Jak praví legenda, byla posledním členem svého rodu. Tuto skutečnost podle pověsti údajně zapříčinila pýcha pana Viléma z Hazmburku.
Vše se událo tak, že pan Vilém prý jednoho dne zabloudil v lese, kde potkal stařenu. Pohrdlivě odmítl pohostinství v její chalupě a neřekl jí nic dobrého. Nepoznal v ní čarodějnici z pomezního hvozdu a ona mu jeho pyšné chování spočítala se vším všudy – prorokovala mu, že jeho rod vyhyne jako vykotlaný dub a z jeho bohatství zůstane jen staré haraburdí.
Hradní pán se následkem této tragické předpovědi změnil. Zlé proroctví mu totiž vůbec nešlo z hlavy a jedinou radostí mu tedy byla již jen výchova synka Zbyňka. Co však už bylo vyřčeno, nelze vzít zpět. Když studené tělo Viléma z Hazmburku roku 1438 kladli do rodinné hrobky, zůstal po něm jen tento syn Zbyněk, později pražský arcibiskup. Měl sice veliký vliv, avšak zemřel bez dědiců.
V cizích službách pak vykrváceli i další z rodu. Proto byla paní Kateřina, dcera Jana z Hazmburku, skutečně poslední z kdysi slavného a vlivného rodu. Navíc zemřela už v naprosté chudobě. Prokletí uražené čarodějnice tak nakonec zřejmě doopravdy došlo svého naplnění.
autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org
Štítky: čarodějnice, Hazmburk, hrad, legenda, památka, pověst, Vilém z Hazmburku, zřícenina