Ve starověkém Egyptě byla mandragora afrodiziakem a symbolem lásky. Ve většině případů se zobrazovala v souvislosti se smyslností.
Papyrus Ebers, nejstarší ze všech zachovaných sbírek lékařských předpisů na světě, obsahuje mnoho odkazů na použití tohoto zázračného kořene. Věděli jste například, že bylo tehdy oblíbené zejména víno s příměsí mandragory? Vyznačovalo se skutečně silnými opojnými vlastnostmi a též afrodiziakálními účinky.
Řekové chovali mandragoru ve stejné oblibě jako Egypťané. Pro tento národ však nebyla rostlina pouhým prostředkem k povzbuzení libida, nýbrž byla i potravou lásce propadlých Satyrů. Znaly ji ostatně všechny staré orientální národy. Byla považována za narkotikum, opojný prostředek, prostředek k probuzení milostných citů i lék.
Magická bylina
Moc mandragory byla ve starověku značně zmytologizována. Její kořen vykazoval totiž nejen celou řadu léčebných vlastností, ale skutečně rovněž povzbuzoval pohlavní touhu a u chladných jedinců i potřebu lásky. Díky tomu se stal nejvýznamnějším kouzelným kořenem. Svůj podíl na jeho proslulosti měl však nepochybně i jeho antropomorfní tvar, tedy lidskou postavu připomínající.
Ostatně celou rostlinu odjakživa obklopovalo jen samé tajemno. V některých kulturách byla mandragora spojována s ďáblem a zlem, v jiných zase sloužila jako ochrana před nemocemi, negativní energií a posedlostí. Mandragora je obestřena množstvím báchorek a strašidelných povídek, které v lidech vzbuzovaly hrůzu. Legendy například pravily, že tato rostlina disponuje duší podobnou té lidské, která může svým zoufalým výkřikem i usmrtit osobu, jež jí vytahuje ze země.
V novověku se pak mandragora stala jednou z čarodějných bylin a velice důležitou součástí nejrůznějších lektvarů a mastí čarodějnic i mágů. Jedna z nich se nazývala „mast k létání” a údajně měla umožňovat lety čarodějnic na čarodějnické sabaty, kde se odehrávaly zejména erotické orgie na počest boha s podobou kozla. Ve středověku se hojně využívala v Evropě v čarodějnictví a magii především pro své psychoaktivní účinky, mimo jiné také k vymítání ďábla.
Zprávu o pokusech s čarodějnými mastmi nejsou obsáhlé, avšak i z toho, co se nám dochovalo, je více než zřejmé, že tyto mastičky dokázaly vyvolávat eroticky zabarvené opojení. Zvěsti o kouzelných mastích a čarodějnických zážitcích včetně ďábelských orgií je snad možné považovat za zbytky zanikajícího pohanského erotického kultu plodnosti.
Jak získat kořen mandragory
Nejpříznivější doba pro sběr této rostliny je údajně úplněk mezi Velikonocemi a Nanebevstoupením Páně. Kořeny mandragory se prý smějí vykopávat jen při zachování konkrétních tajných, rituálních postupů a podmínek. Mezi ně patří například sexuální nedotčenost, čistota a mlčenlivost. O sběru kořene také nesmí nikdo jiný vědět, místo sběru se musí nacházet daleko od lidských obydlí a samotný sběr se děje v naprostém utajení.
S mandragorou se můžeme setkat rovněž i ve fantasy literatuře a ve filmech, jako je například Zaklínač nebo Harry Potter. K laickému léčebnému či jinému použití se dnes mandragora však zcela zásadně nedoporučuje, protože následky předávkování mohou být až fatální.
autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org
Štítky: bylina, čarodějnice, erotika, historie, léčba, lék, mandragora
Sdílet na Facebooku
