Queen Mary: Bloudí nejstrašidelnější lodí světa desítky přízraků?

Queen Mary má patřit mezi nejstrašidelnější lodě světa!

Svého času šlo o luxusní, ale také největší a nejrychlejší dopravní parník na Zemi. V dnešní době slouží tento klenot oceánů v kalifornském Long Beach jako zakotvené lodní muzeum a hotel. Proč se má však v útrobách Queen Mary dosud odehrávat velké množství paranormálních jevů?

Již během prvního roku provozu vzbudila britská chlouba – Queen Mary, zaslouženou pozornost. Na své plavbě mezi britským Southamptonem a americkým New Yorkem totiž v srpnu 1936 dosáhla nejvyšší průměrné rychlosti v kategorii osobních parníků, čímž získala prestižní Modrou stuhu. Kromě toho se jednalo až do roku 1940 o největší plavidlo svého druhu.

Tajemná kajuta B326

Pokud dnes zavítáte v Kalifornii do luxusních prostor této lodi, sloužící jako muzeum a hotel v jednom, připomenete si nejenom slavné období tohoto kolosu, který brázdil Atlantik až do roku 1967. Mezi starobylými kajutami, patřícími kdysi rejdařství Cunard, se totiž dodnes mají odehrávat záhadné jevy, ze kterých doslova mrazí! Tvrdí to alespoň palubní personál a někteří návštěvníci.

Mezi nejtajemnější místo má patřit kajuta B340, jenž dřív nesla označení B326. Unitř ní v dubnu 1937 zavraždil šílený otec svou malou dcerku. Kajuta je dodnes nevyužívaná. Důvod? Mnozí spáči si měli stěžovat, že je zde rušil podivný šramot, záhadný pohyb postele, podivné hlasy a bouchání, nebo zjevení průhledných lidských postav. Může za tyto jevy dávný a strašlivý masakr?

Námořník, který nestačil utéct

Další zjevení, které měli spatřit někteří z pasažérů, vypadá údajně jako sotva dospělý mladík v modré kombinéze. Má jít o přízrak teprve osmnáctiletého námořníka Johna Peddera, kterého v červenci 1966 rozmačkaly zavírající se vodotěsné dveře. Zatímco sotva dospělý chlapec tehdy za krutých bolestí zemřel, jeho duše prý nikdy nenalezla klid a objevuje se zejména v okolí současného eskalátoru, kde dříve stály vodotěsné dveře číslo třináct.

V průběhu druhé světové války byl parník přejmenována na Gray Ghost (Šedý duch) a natřen na šedo. Byly také upraveny jeho vnitřní prostory a vozil spojenecké vojáky a materiál pro Royal Navy z USA do Velké Británie. Kvůli vysoké rychlosti dokázala loď unikat německým ponorkám, ale v říjnu 1942 se nešťastně srazila se svým doprovodným plavidlem – křižníkem HMS Curacoa, který šel ke dnu.

Ozvěny válečných tragédií?

V oceánu tehdy zahynulo 338 námořníků, neboť kapitán Gray Ghostu nemohl riskovat ohrožení ze strany německého námořnictva a proto přes tragédii pokračoval v plavbě. Občas se prý dosud u přídě a na boku Queen Mary ozývají zvuky klepání do stěn, které mají být děsivou připomínkou stovek rukou utonulých britských námořníků. Z té doby také pochází nepříliš pravděpodobná historka o vojenském kuchaři upáleném v kuchyni vlastními kolegy. Jeho zoufalé výkřiky se prý dodnes ozývají z bývalé kuchyně.

Mnohé z těchto strašidelných příběhů jsou jistě záměrně šířeny a zveličeny marketingovým oddělením současného hotelu jako výborný reklamní tah, k čemuž se přiklánějí i někteří záhadologové. Ale vždy nejde pouze o čisté urban legends. Z jakého důvodu?

Očitá svědectví i záznamy z kamer

Mnozí z novodobých “pasažérů” parníku se totiž s podivnými jevy setkali na vlastní oči. Zatímco někteří hosté popisují setkání se zvláštními přízračnými postavami, další vzpomínají na zvuky dětského pláče nebo hovoru z míst, kde nikdo na lodi není, zatímco jiní si stěžují na podivné klepání, otisky neviditelných nohou, či zvláštní vůni, linoucí se z určitých míst Queen Mary. Další děsivé fenomény podobné mlžným lidským postavám byly na plavidle zaznamenány i pomocí kamerového záznamu nebo fotografií. Že by šlo i v tomto případě o falza, není pravděpodobné.

Mnohá z míst, kde se kdysi odehrály tragédie, v sobě zřejmě dosud nesou jakousi negativní energetickou stopu. Podle dostupných záznamů lze zjistit, že na Queen Mary zahynulo přes padesát lidí, nepočítaje v to námořníky nešťastného křižníku a také převážené – zejména americké vojáky. Záznamy o válečných ztrátách z té doby jsou totiž dosud nepřístupně uloženy ve vojenských trezorech a archívech. Upozorňuje však na tyto tragédie loď svým vlastním a děsivým způsobem?

Autor: Petr Koutský

Fotografie: Wikipedia.org

» zpět nahoru «