Olomoucký vojenský hřbitov, někteří hrdinové nenalezli klid

Unikátní vojenský hřbitov s hlubokým historickým významem najdeme v Olomouci, konkrétně v místní části Černovír. Leží na okraji města, kde slouží k odpočinku celé řady vojáků, kteří obětovali své životy za život jiných.

Dnes je toto místo neprávem téměř zapomenuto, i když svoji nejtěžší dobu má snad již za sebou. Tento známý vojenský hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky. Vznikl v roce 1869, kdy byl připojen k již existujícímu civilnímu hřbitovu, který s ním dodnes sousedí. Tato vojenská část hřbitova byla založena vojenskou správou Olomouce. S příchodem první světové války získal hřbitov na významu. Vojáci, pohřbení zde v jejím průběhu, tvořili většinu obětí krvavých bojů na východní frontě, kde stály proti sobě armády Rakouska-Uherska a Ruska.

Zranění vojáci byli přiváženi do olomouckých nemocnic, včetně Posádkové nemocnice č. 6 na Klášterním Hradisku, Zemské nemocnice a provizorních lazaretů v kasárnách, klášterech a školách. V roce 1917 byl hřbitov upraven podle návrhu architekta poručíka Gustava Grossmanna. Byla postavena průchozí kaple a muslimský pavilon v maurském slohu. Hřbitov byl rozdělen na 18 hrobových skupin oddělených pěšinami. Slavnostní vysvěcení proběhlo 16. prosince 1917 za účasti posledního rakouského císaře Karla I.

Oběti obou válek

Během první světové války bylo na tomto hřbitově pohřbeno celkem 3 218 vojáků třinácti národností a různých náboženských vyznání. Tito vojáci byli pohřbíváni vedle sebe a jejich hroby byly označeny kříži a stélami odpovídajícími jejich náboženství. Kromě toho byli na hřbitově pohřbeni také turečtí spojenci, vojáci z Bosny a Hercegoviny a ruští zajatci.

V průběhu druhé světové války byly na hřbitově pohřbeny další válečné oběti, a to včetně příslušníků Rudé armády a amerických letců. Někteří z těchto vojáků byli později exhumováni a převezeni na jiná pohřebiště. Hřbitov byl také místem odpočinku některých význačných vojenských osobností, včetně plukovníka Karla Lenka, plukovníka Severina Schöbela, plukovníka Josefa Demela, generála von Elbogen a generála Kroupy. Byli zde také pohřbíváni letci, kteří zemřeli během své služby, a další vojáci.

Tento vojenský hřbitov se tak stal místem posledního odpočinku vojáků nejrůznějších národností i vyznání, kteří padli v průběhu obou světových válek. Zejména pak v závěru druhé světové války se o Olomouc vedly skutečně krvavé boje. Nacističtí okupanti totiž měli s tímto městem své záměry. Olomouci bylo souzeno, aby se jako jedno z posledních moravských měst stalo dějištěm válečných operací ustupující Schörnerovy armády, zoufale usilující dostat se z ruského bojového pásma do pásma americké armády, kde byly Němci očekávány lepší kapitulační podmínky. Byl to poslední zoufalý boj a i ten skončil drtivou porážkou, jak se ostatně už dalo očekávat. Ovšem všemu předcházelo pevné nacistické rozhodnutí: Olomouc bude pevností a musí být silně opevněna a hájena klidně i několik měsíců! Mělo se tak stát i za cenu zničení velké části města.

K poctě padlých ruských vojáků během zdejších úporných bojů při osvobozování Olomouce vybudoval Národní výbor za spolupráce české veřejnosti mohutný pomník a památník v Čechových sadech podle návrhu architekta Kováře. I přes hrdinné odhodlání osvobozujících vojáků i následný vděk a pocty zřejmě však prý jejich duše v cizí zemi dodnes nenacházejí klid a čas od času bezcílně bloudí kolem místa svého posledního odpočinku.