Vztah k domácím mazlíčkům bývá často velmi osobní a emotivní – a zvířecí přátelé se stávají milovanými členy rodiny. Bohužel, s podstatně kratším časem pobytu na Zemi. A určitě, pokud patříte k té 60procentní většině, vás někdy napadlo, zda se spolu setkáte i poté, kdy odejde »za duhový most«. Nejprve chlupatý přítel a potom i jeho pán.
Možná vás překvapí, že už byly podrobně zaznamenány fascinující zkušenosti lidí, kteří se v blízkosti smrti setkali se svým zemřelým domácím mazlíčkem. Opravdu je možné, aby na nás na druhém břehu čekaly i duše zvířat, které jsme v průběhu života milovali? V tištěném časopisu Záhadách života, který je právě teď v prodeji na novinových stáncích, vás s těmito případy rádi seznámíme.
DEN D
30. prosince 1993 ve 13.35 hodin měla Jan Priceová těžký infarkt, při kterém zažila nádherné NDE (Near death experience, prožitek blízké smrti) . O čtyři minuty později, ve 13.39 se z nebeské říše vrátila zpět. Později popisovala, že tam během té krátké chvíle prožila něco neuvěřitelného a čas na místě, kam se dostala, plynul úplně jinak. Pokud vůbec. A zatímco mnoho lidí během prožitku na prahu smrti přivítá světelná bytost, Jan přivítal její milovaný zesnulý pes jménem Maggi. A její zkušenost vám ukáže, co se stane s vaším milovaným mazlíčkem, když přejde na druhý břeh.
Mimo fyzické tělo
Neměla jsem absolutně žádný strach – ani během infarktu, ani během zážitku smrti, a ani poté. Infarkt byl jednoduše rostoucí nepohodlí – ne děsivé, jen rostoucí vědomí, že s mým tělem není něco v pořádku. A přestože bolest a tlak sílily, stále jsem se kupodivu nebála. Jen jsem si říkala, jak je to nepohodlné. Dokonce i když jsme volali záchranku, nemyslím si, že bych tehdy skutečně pochopila vážnost své situace.
Pamatuji si, jak jsem byla překvapena, když jsem pozorovala zástavu svého srdce. Předpokládám, že si o sobě nikdy ve skutečnosti nemyslíme, že umíráme, ale očividně jsem zemřela, protože už jsem nebyla ve svém těle.
Mé nebe bylo modré
Pak jsem najednou na obou stranách svého (nejspíš) vědomí ucítila cosi, co nebyl fyzický dotek, ale spíše jen pocit přítomnosti nějakých bytostí, určitě však více než jedné. Viděla jsem jejich světlo jako formu energie a uvědomila jsem si, že jsou to bytosti – milující, čisté a nápomocné. Pomáhaly mi pochopit, co se se mnou děje, a já cítila pohyb vzhůru. Pak bylo všechno modré…
Viděla a cítila jsem tu nejkrásnější modrou – ani světlou, ani tmavě modrou, ale svítivě modrou. Vznášela jsem se v tomto světlemodrém oceánu, byla jsem klidná a svobodná a chtěla jsem tam tak šťastně zůstat navěky.
Nic tak krásného jsem ještě nezažila
Vím, že jsem nikdy necítila takový klid – absolutní mír, beze slov. Byla to nepopsatelná extáze, tichá radost, tekutá láska; pocit neuvěřitelné lehkosti, čisté potěšení z bytí bez starostí o cokoli – byla jsem v jednotě se vším, co existuje, zavěšena a podepřena v moři lásky. Paradoxně poprvé v životě jsem se konečně cítila naprosto celistvá. A pak přišlo zlaté světlo – barva naší individuální duchovní podstaty.
Zavěšeny v oceánu modré na mě začaly proudit zlaté proudy světla – jako hvězdný prach. Pokud jsem v sobě ještě chovala nějakou přetrvávající tíhu ze svého života na Zemi, věděla jsem, že ji proudy odplaví. A jak záření pokračovalo, uvědomila jsem si, že už tu není žádný smysl pro gravitaci, žádné tahy z minulosti, jen éterické bytí. Potom, jako sladký elixír, zářící paprsky, které mě naplňovaly, vyplavily na povrch celoživotní vzpomínky, počínaje mým narozením.
(Jan v tomto bodě svého svědectví zažila svůj životní film.)
Přichází Maggi
Mé okolí se měnilo a stávalo se ještě lehčí a jemnější. Cítila jsem, že jsem pozvedávána na jinou úroveň vědomí – a pak jsem se ocitla v prostředí, kde byla… moje Maggi! Přišel ke mně můj krásný pes, můj milovaný špringr. Zemřela před necelým měsícem a můj manžel John a já jsme z její nepřítomnosti byli stále nešťastní. Moc nám…
… celé znění článku si přečtete v nových Záhadách života.
foto: 123rf, dreamstime.com
ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKUOBJEDNAT ČASOPIS
Sdílet na Facebooku
