Země jako krystal 1. část

ARCHIV / KURIOZITY / SVĚTOVÉ ZÁHADY / 9. 1. 2023

Už malé děti ví, že Země je koule. Co když ale naše planeta, stejně jako jiné geologické struktury a minerály, krystalizovala v nějaké soustavě? Jde o smělou myšlenku, co z toho však vyplývá, pokud to tak je?

Kde se hypotéza vzala

Autorem nejobtížnějšího, počátečníko vývoje této hypotézy se stal sovětský vědec Nikolaj Fedorovič Gončarov (1925–1990). Na toto téma vydal první vědeckou práci „Trojúhelníky Země. Geometrický systém starověkých civilizací, kulturních center a fyzikálních jevů Země. Hypotéza,” v Moskvě, září roku 1971. Jeho práce začala vysloveným předpokladem, že systém center starých kultur a civilizací vznikl odrazem geometricky podobné struktury geofyzikálního charakteru na biosféru Země.

Výsledkem dalšího jeho výzkumu byla práce „Trojúhelníkový-pentagonální systém center fyzikálních jevů Země a center starých kultur a civilizací. Hypotéza,“ z 6. dubna 1973. Další odborné články následovaly v příštím roce, tedy 1974. V březnu téhož roku byl v časopise „Chimija i žizň“ publikován první vědecký článek o ikosaedrododekaedrické soustavě Země (IDSZ). Poté zájem o tuto hypotézu rapidně vzrostl.

O co se jednalo?

Hypotéza ikosaedrické-dodekaedrické struktury Země neboli IDSZ je výsledkem mnohaletého výzkumu sovětských výzkumníků N. F. Gončarova, V.A. Makarova a V.S. Morozova. Autoři vyslovili hypotézu, že na povrchu naší planety existuje celá síť speciálních zón, způsobených krystalickou strukturou zemského jádra.

Na základě analýzy geografické polohy center starověkých kultur, migračních tras obyvatelstva, rysů geomorfologické a geologické stavby Země, autoři hypotézy ukázali, že naše planeta může být obřím vytvořeným kvazikrystalem, jakoby mnohostěn vepsaný do geoidu: dvanáctistěn a dvacetistěn. Jejich tvar je promítán na zemský povrch 12 pravidelnými pětiúhelníky a 20 rovnostrannými trojúhelníky, které vznikají geometrickým spojením středů pětiúhelníků přes středy stran posledně jmenovaných. Systém uzlů a hran IDSZ se nazývají „voštinový rámec Země“.

Krystalické jádro

Jádrem Země je tedy dle autorů rostoucí krystal, mající tvar dvacetistěnu a dvanáctistěnu, jež jsou vnořeny do sebe. Speciální zóny, umístěné na povrchu Země, odpovídají vrcholům a středům okrajů těchto obrazců (autoři je nazývají uzly). Navíc je dodržována určitá hierarchie – hlavní systém uzlů, ploch a subsystémů různých řádů IDSZ, jsou spojeny s velkými geologickými anomáliemi: zlomy v zemské kůře, ložiska nerostů, místa aktivních tektonických procesů, magnetické a gravitační anomálie. S uzly IDSZ jsou spojena také centra vzniku a rozvoje největších kultur lidské civilizace, jako jsou starověká egyptská, keltská, východoslovanská, praindiánská, starověká čínská atd.

Další studie odhalily, že vrcholy a středy ploch jsou geoaktivní zóny, saluberogenní a geopatogenní, příznivé a nepříznivé pro život. Téma IDSZ tedy nebyla žádnou fantazií, ale stala se vážným tématem vědeckých konferencí. Referáty na toto téma odezněly na přednášce „Nově ve fyzické geografii” (1974), ve dvou sekcích (geomorfologické a oceánologické) 23. mezinárodního geografického kongresu (1976), na celosvazové vědeckotechnické konferenci „Vyšetřování projevů symetrie geologických struktur pro predikci ložisek nerostných surovin a řešení národohospodářských problémů” (1976), 4. vědeckotechnické zasedání k problému energetické inverze (1977), vědecké konferenci „Člověk – životní prostředí v minulosti a současnosti” (1979), na celosvazovové konferenci „Hlavní směry ve vývoji geomorfologické teorie” (17. plénum geomorfologické komise Akademie věd SSSR, 1983) atd.

Využití této informace

Proč taková pozornost docela fantastické hypotéze? Objev takové pravidelnosti a symetrie by znamenal využití určitých bodů a linií ve výstavbě měst, průmyslových center, nasměrování průzkumu ložisek rud, výstavby dopravních magistrál, nebo naopak kterým místům je třeba se vyhnout. A to pro obrovskou zemi, jakou je SSSR, bylo velmi důležité. Hlavně je třeba si uvědomit, že tyto velké obrazce lze rozkreslit do menších a ještě menších, kde probíhají stejně, i když slabší síly než v klíčových uzlech a liniích.

Je zajímavé, že souběžně s tím další sovětský badatel Korovjak při hledání magnetických a gravitačních anomálií objevil podobnou síť míst, jež jsou vůči sobě po Zemi navzájem rozloženy pod úhlem 72 stupňů na severní i jižní polokouli. Nejsilnějších deformací gravitačního pole je podle dle něho 5 (Bermudy, Ďábelské moře u Japonska, místo v Alžírsku, místo v Indii, v severním Atlantiku). Na tuto síť přišel při rozboru leteckých katastrof, ze kterých analyzoval časově i místní shody při mimořádných událostech.

Teorie IDSZ není však jen nějakým sovětským specifikem. Obdobnou síť vypracoval souběžně a zcela nezávisle Američan Ivan Sanderson (1911–1973). Její nejvýznamnější body se velmi blíží vrcholům trojúhelníků IDSZ. Sanderson ale nevycházel z geometrie, ale z míst opakujících se magnetických bouří. Kritická místa Sandersonovy sítě jsou opět příznivá pro rozvoj civilizace.

Konkrétní mapa IDSZ

Vrcholy pětiúhelníků IDSZ jsou umístěny např. v Gobi, Pohnpei v tichomořských Karolinách, kde se nachází Nan Madol. Vrcholy trojúhelníků jsou např. v Bermudách, v Ďábelském moři u Japonska, v severozápadní Africe, na místě starověkého města Mohendžo-dáro v Indii, a u Velikonočního ostrova v Tichomoří. Středy stran jsou např. ve střední Číně, ve francouzské Bretani, blízko jižní Anglie (megalitická civilizace, Stonehenge), v Monetonu v Kanadě, v Egyptě. Podél hran se nacházejí také největší zlomy zemské kůry a podmořské hřbety.

 

Pokračování článku ZDE

autor: – skm –
foto: commons.wikimedia.org
piqsels.com


Štítky: , , , , , ,





Mohlo by se vám líbit