Letní měsíc srpen býval oslavou dožínek a žní. Úroda dozrávala, obilí se sklízelo. Lidé mohli oslavovat, neboť měli zásoby na příští zimu.
Obilí z posledního snopu mělo zřejmě už za dob Keltů pro lid magickou moc. Věřili, že jeho uctíváním si zajistí přízeň boha, který má na starosti obilí – nebo i náklonnost samotné Matky Země. Část obilí z posledního snopu přidávali do osiva na srpen pro příští rok, pletli z něj obilné věnce a pekli posvátný první nový chléb, který se lámal mezi obyvatele vesnice nebo rodiny pro zajištění pospolitosti a dobrých vztahů. Pekl se též koláč, protože jeho kulatý tvar a veselé barvy symbolizovaly naše životodárné Slunce.
S příchodem křesťanství musela být stará božstva i kult uctívání přírody potlačeny. Místo k Matce Zemi se lidé začínali modlit k Hospodinovi, avšak způsob zůstával stejný. Od zavedení feudalismu pracovali lidé zpravidla na polích bohatšího sedláka či zemana. Takzvaný rolník byl nájemcem půdy a byl k ní tak právně i fyzicky vázán. To znamenalo, že rolník byl nevolník, tedy měl o něco lepší postavení než otrok. Nevolníci museli obdělávat půdu, odevzdávat velkou část úrody, platit daně, navíc platili i církvi a bez povolení majitele nesměli uzavírat sňatky nebo se stěhovat. V českých zemích se nevolnictví udrželo až do roku 1848, protože slavný patent Josefa II. o zrušení nevolnictví z roku 1781 se týkal jen uzákonění svobody pohybu.
Období sklizní
Se sklizní se začínalo obvykle kolem 13. července a žalo se od rána do večera, dokud všechna úroda nebyla pod střechou. Muži zpravidla ovládali kosu, za nimi postupovaly ženy se srpy a žaly, co zbylo, nebo svazovaly obilí do snopů. Za ženami pak chodily ještě děti, které sbíraly jednotlivé klasy, aby nic nepřišlo nazmar. Požaté obilí se vázalo do snopů slaměnými provázky zvanými povřísla. Ze snopů se za účelem sušení obilí stavěly kupky nebo panáci. Pracovalo se zpravidla od úsvitu do soumraku. Aby práce lépe utíkala, lidé si při ní často prozpěvovali.
Obilí se muselo sklidit rychle, aby se mezitím nestihla přihnat bouře. Bouřka či krupobití totiž způsobí, že obilí slehne, nelze ho posekat a celoroční dřina je tak pak zcela zbytečná. Lidé se proto snažili odhadovat počasí například pomocí pranostik, počasí zaříkávali, nebo za něj orodovali. V polích se třeba stavěla boží muka, skrze něž se lidé snažili přimlouvat za odvrácení nepříznivého počasí.
Na konci žní se pak ve slovanské lidové kultuře slavil svátek úspěšného ukončení sklizně zvaný dožínky. Jak už bylo uvedeno, tento svátek má velice pravděpodobně již předkřesťanské kořeny. Scházívali se zde všichni, kdo se žní zúčastnili. V současnosti jsou dožínky často jen společenskou akcí, někdy i bez přímé vazby na účastníky žní. Dnes ostatně veškerou práci odvádějí kombajny a polní výpěstky si můžeme jednoduše koupit. I tak se ale dožínkové slavnosti, jakmile přijde srpen, konají na nejrůznějších místech po celé republice. Každému se však nemusí líbit jejich komerční charakter. Podobnými oslavami konce sklizně jsou pak ještě též události jako vinobraní, dočesná – sklizeň chmele, konopnická – sklizeň konopí či dokopná, tedy sklizeň brambor.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: dožínky, léto, obilí, oslavy, śklizeň, srpen, tradice, úroda, žně
Sdílet na Facebooku
