Moravskoslezský kraj je dodnes provázen zajímavými historickými souvislostmi a tradičními lidovými zvyky, které přetrvávají.
Dnes již mimořádný rituál velikonoční obřadní jízdy kolem osení se bez přerušení kontinuity dochoval na jediném místě, a to v moravské vsi Lukavec u Fulneku. Toto místo nebylo dotčeno etnickými a demografickými proměnami poválečného období. Poválečný odsun původního německého obyvatelstva z většiny okolních obcí a jejich osídlení českým obyvatelstvem z vnitrozemí znamenal rovněž proměnu a zánik některých každodenních i svátečních lidových zvyklostí.
Moravskoslezský kraj a Lukavec u Fulneku
Zajímavá je skutečnost, že i nejstarší zmínka o jízdách kolem osení pochází z roku 1826 právě z Lukavce na fulneckém panství. Již tehdy byl však tento zvyk považován za velmi starý. V této vesnici se lidový obyčej skutečně pravidelně udržuje až do dnešních dnů. Velikonoční jezdci tak v Lukavci každoročně oslavují zmrtvýchvstalého Krista, chrání svá pole před neúrodou a současně i nadále oživují jednu z nejsilnějších tradic zdejšího regionu.
Tento vůbec jeden z nejstarších místních lidových zvyků připadal na Boží hod velikonoční. Sedláci vyhřebelcovali nejkrásnější koně a pečlivě vyčistili postroje, kopyta zvířat byla natírána černým krémem na boty, pod sedla se kladly vyšívané deky a koně byli zdobeni mašlemi. Jezdci mívali sněhobílé košile, černé kabáty, bílé rukavičky a černé cylindry.
Shromáždění jezdci se rozdělili do tří skupin a každá se se zpěvem a hudbou vydala k jednomu statku ve vsi, kde byli pohoštěni. Poté se rozjeli do polí a zastrkávali do země křížky jako zvěst o Zmrtvýchvstání Krista, a navíc i jako prosbu o dobrou úrodu. Například v obci Kunín proběhla poslední velikonoční jízda kolem osení v roce 1939. Pak odešli muži do války a často s sebou brali i své koně.
Zámecký nezbeda
Kunín je zajímavý rovněž i v souvislosti se zdejším studiem budoucího zakladatele četnictva v Rakousku. Jedná se o kunínského zámeckého nezbedu, barona Josefa von Kronenberga. Původním jménem Josef Kronberger se přistěhoval spolu se svým otcem – lékařem do Kunína z Uher. Po náhlé smrti manželky se Josefa ujala hraběnka Walburga a svěřila jej do péče svého učitele a pozdějšího obročního Antona Schneidra.
Ve 14 letech se Josef nechal naverbovat do armády, avšak proti vůli hraběnky Walburgy. Do Kunína se proto raději vrátil až jako poručík mysliveckého batalionu a od té doby jeho kariéra strmě stoupala. Nakonec se z něho stal generál četnictva a držitel baronského titulu. Za zásluhy se z Josefa Kronbergera stal Josef rytíř von Kronenberg.
Je jistě pikantní, že i jeden ze zakladatelů rakouského četnictva patřil mezi vyhlášené uličníky věhlasné zámecké školy v Kuníně, kterou zde založila právě na tehdejší dobu velice pokroková Marie Walburga, hraběnka z Truchsess-Waldburg-Zeilu, rozená z Harrach-Hohenemsu (1762–1828).
Je jen pouhou náhodou, že Kronenberg, tehdy vlastně ještě Kronberger, zde sdílel stejné školní lavice jako například i pozdější Otec národa František Palacký? Josefova dobrodružná povaha se zřejmě projevila právě již i zmíněným útěkem z Kunína, když v roce 1813 jako úplný mladíček vstoupil bez souhlasu hraběnky do 6. batalionu polních myslivců a jako kadet prodělal rovněž i konec válek proti Napoleonovi. František Palacký si zase získal roli politického vůdce českého národního hnutí.
Tak co, navštívíte Moravskoslezský kraj a prozkoumáte jeho taje a historická zákoutí?
autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org
Štítky: Česká republika, historie, lidové zvyky, Moravskoslezský kraj, tradice
Sdílet na Facebooku
