Konec zimy a příchod jara, symbolizujícího nový život, je tradice slavená již našimi předky. Lze to vyčíst z mnoha kronik a zápisů.
Keltské tradice
Například o Keltech toho víme všeobecně málo, neboť se nedochovalo mnoho písemností, ale z různých zápisků a kronik je jasné, že v březnu u nich probíhaly oslavy nového života, jara a plodnosti. Už tenkrát bylo hlavním obětním darem vejce jako symbol nového života, dále pak také rašící větvičky, které si lidé nosili do domů a zapichovali je na okraje svých políček, nebo je svazovali ozdobnými pentlemi a vyráběli z nich jakési kruhové útvary, jež zřejmě měly připomínat sluneční kotouč s cílem naklonit si Slunce, případně slunečního boha.
Na oslavu Slunce se také pekly bochánky s křížovým zářezem, podobné dnešním mazancům. Údajně se věřilo, že pokud každý z rodiny sní jeho kousek, zůstane po celý rok zdravý. Část se rovněž obětovala zvířectvu, poli nebo prameni.
Ani Slované nezaháleli
Slované zase v čase jarní rovnodennosti uctívali místní podoby boha plodnosti Jarovíta a jeho úspěšný boj s duchy znázorňujícími zimu. Jarovítovým atributem je zlatý štít, tedy podobenství slunečního kotouče.
Dalším rituálem, dochovaným do dnešní doby, bylo vynášení smrtky či Morany jako představitelky končící zimy. Figurínu lidé většinou oblékali do černých a bílých ženských šatů a ověšovali náhrdelníky z prázdných šnečích ulit, které symbolizují smrt. Průvod nesl Moranu za vesnici, kde ji podle možností terénu hodili ze skály, do řeky, spálili či zakopali.
Jak to bylo u nás?
V období jarní rovnodennosti, jež v mnoha kulturách označovala počátek jara, tedy roční období, které lidem v severních končinách přinášelo konec zimního strádání, se také naši předkové pomlazovali čerstvými pruty, což je rituál typický zejména pro západní Slovany.
Udává se, že celý výkon velikonočního šlehání dívek může být symbolem oplodňovacího aktu, kdy pomlázka symbolizuje mužský penis a vejce ženskou plodnost. Pošlehání pomlázkou vnímají ženy jako kladné a poděkují vajíčky.
S příchodem křesťanství však samozřejmě musely být tyto pohanské tradice překryty tradicemi církevními. Na toto jarní období tedy připadly svátky Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání. Těm předchází čtyřicetidenní půst, který začíná Popeleční středou. Předchozí bujaré masopustní období radovánek skončilo půlnocí odbíjející Popeleční středu. Poté bylo církví vyžadováno postění a pokání. Ráno se lidé vydali do kostela a domů si na čele odnášeli „popelec“, čili křížek z popela.
Již pohanští Slované však také uctívali mladé ratolesti a rituálně zacházeli s jejich popelem. Církvi se tento rituál nakonec nepodařilo vymýtit, a tak ho nakonec převzala za svůj vlastní.
Tradice a zvyky
Postní čas měl své přísné zvyklosti. Nesmělo se například mastit potravinami živočišného původu. Místo másla nebo sádla používali lidé různé oleje rostlinného původu, které si lisovali. Dále bylo v postním čase velmi oblíbené kysané zelí jako bohatý zdroj vitaminu C.
Půst býval a je pro lidský organismus velmi prospěšný, což bylo mimo jiné zjištěno při pozorování laboratorních zvířat. Půst je tedy tradicí našich předků, jež dává smysl dodnes. Dějinný původ postu je spojen s vírou a náboženstvím. I dnes však v některých východních zemích probíhá rituál postu za účelem koncentrace ducha a přiblížení se k božstvu. Na západě je pak půst nejčastěji spojován s léčbou nejrůznějších zdravotních potíží.
autor: Petr Matura
foto: Pixabay
Štítky: jaro, konec zimy, oslavy, pomlázka, svátek, tradice, zvyky
Sdílet na Facebooku
