Svatá Lucie noci upije, avšak dne nepřidá

Prosinec nám nastoupil v celé své kráse. Na většině míst již padla bílá sněhová peřina. Světla si příliš neužijeme, ale ne na dlouho. Temnota bude brzy ustupovat a nám se začnou dny opět pomalu, ale jistě prodlužovat. Dnes máme významné datum – 13. prosince. Svátek má svatá Lucie, jejíž jméno znamená ,,světlo přinášející, svítící.“

Svatá Lucie – Domenico di Pace Beccafumi

Svatá Lucie byla podle vyprávění dcera bohatých rodičů. Dle legendy se vzdala majetku, který rozdala chudým, a sama se rozhodla pro panenský život. Jeden z jejích pohanských nápadníků, kterého Lucie odmítla, ji z tohoto důvodu udal jako křesťanku. Žena byla odsouzena ke službě ve veřejném domě jako prostitutka. Stráže, které ji měly doprovodit na toto místo, s ní nemohly za žádných okolností hnout. A tak nebohé Lucii na místě podřezaly hrdlo. Tato nešťastná událost se měla odehrát kolem roku 304 n. l.

Málokdo však ví, že Lucia byla také jedna z přezdívek bohyně lovu Diany. Po celé Evropě pak můžeme pozorovat, že existovala jasná souvislost mezi svatou Lucií a germánskou Perchtou (Perechta), která je dnes známá spíše jako Bertha.

Jméno Perchta znamená též ,,světlá, zářící.“ Byla provázena průvodem démonů, kteří nesli stejná název. Rozlišovali se na zlé (divé) a dobré (krásné). Germánská mytologie pak rozdělovala také zlé, černé skřety a světlé skřítky neboli elfy. V Bavorsku se Perchta nazývala ,,paní Berthou se železným či dlouhým nosem.“

Děsivá Lucie

Noc na svatou Lucii se ve Švédsku dodnes pojmenovává jako ,,noc matek.“ Lucie (,,Lussi“) se v této zemi objevovaly již ve čtyři hodiny ráno. Byly to dvě postavy s otýpkou slámy, zavěšené kolem krku. Na hlavě měly červenou čapku, a s sebou vodily kozy, které byly chápány jako čarodějnická zvířata. Otep na krku souvisela s tvrzením, že paní Perchta zlým dětem rozpáře břicho a nacpe jim do něj řezanku, nařež jim ho opět zašije pomocí radlice železným řetězem.

I Lucie hrozily dětem rozpáráním břicha, jen jim do něj nacpou slámu a kamení. Negativní stránky této bytosti však jsou známy teprve z doby, kdy ji křesťanství démonizovalo jakožto Perchtu. Původně byla svatá Lucie dobrá, radost přinášející bohyně a odpovídala mnohem více známé ,,Bílé paní“ z legend a pověstí.

Též daleká Indie v tomto období oslavuje svátek světel, který se jmenuje ,,Dívalí“ a slaví se po dobu čtyř dnů. Všechny ulice, náměstí i zahrady jsou v této době osvětleny olejovými lampami. Svátek samotný začíná o něco málo dříve než u nás. Den po Dívalí pak ženy připravují pro své bratry pastu z rýže a šafránu, kterou následně označují jejich čela za účelem ochrany před veškerým zlem.

Jak je tedy zřejmé, oslava světla a návratu z temnoty se netýká pouze jen křesťanských zemí, nýbrž je vlastní všem národům světa a překračuje tak veškeré hranice.

autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org, pixabay.com (kristamonique)