Od dob, kdy vznikly olympijské hry, nešlo nikdy jen o sportovní utkání. Tragédie a zničené osudy, nespravedlivé rozhodování a machinace různých sudí – to vše doprovázelo tento vrcholný sportovní svátek.
První ze známých skandálů při starověkých řeckých olympijských hrách byly spojeny především s vraždami. Podle starověké řecké mytologie vynalezl box syn Dia, zlatovlasý bůh Apollon. Řekové věřili, že tento druh soutěžního boje je nejstarší. Podle pravidel, které olympiáda starého Řecka udávala, bylo možné dávat údery jen do hlavy. Za zásah na trup, byť neúmyslný, čekala účastníka odplata ze strany publika v podobě vypískání, posměchu a urážky.
Rozdělení do váhových kategorií tehdy neexistovalo. Výsledek boje byl znám ve chvíli, kdy jeden z boxerů upadl a vztyčil ruku s vyčnívajícím prstem, nebyl-li rovnou knokautován. Pokud byli oba bojovníci tak vyčerpaní, že již nemohli pokračovat v zápase, tak soudce (ellanodik) přikázal tomu, na koho padl šťastnější los, dát soupeři poslední úder.
První boxeři, jak píší historici, bojovali pouze holýma rukama. V klasickém období, tedy 5. a 4. století před naším letopočtem, si boxeři proplétali prsty a dlaně měkkým koženým opaskem z hověziny. Šlo v podstatě o předchůdce boxerských rukavic a nazýval se latinsky Cestus (od slovesa caedere, „bít, porazit, dát úder”). Řekové rukavicemi nazývanými gimantes bojovali na olympijských hrách od roku 648 před naším letopočtem. Opasky nejen chránily prsty, ale také zvýšily sílu nárazu. Někdy boxeři vyztužili popruhy kovovými destičkami, po takových úderech soupeř kolikrát zemřel.
Antický spisovatel a cestovatel Pausaniás (110–180 n. l.) uvádí, že na 72. olympijských hrách, konaných v roce 492 př. n. l., zabil Cleomedes z Astypalaia (ostrov v Egejském moři) Ikka z Epidauru. Ten byl zbaven práva být olympijským vítězem, tak se nešťastník zbláznil. Muž po návratu do rodného města udeřil vší silou do sloupu, který držel střechu školy, kde studovalo 60 chlapců, a ta se na něho zřítila. Přesto bylo jméno sportovce zaneseno do spisu olympioniků tohoto roku.
Profesionální souboje
Do 4. století n. l. se sportovci z amatérů přesunuli do kategorie profesionálů. Někteří se učili zvyšovat svalovou sílu, jiní zvyšovali svou tělesnou hmotnost, a stali se tak obézními. Básník Euripides (480–405 př. n. l.) o tom píše: „Sportovec, to je otrok svých úst a svého břicha.” Jeho mladší současník Democritos (460–370 př. n. l.), filosof z Abdér, k degeneraci umění boxu prohlásil: „Tělesná síla – důstojnost některých zvířat, důstojnost člověka – síla myšlenky.” Jenže Řekové chtěli podívanou, a sportovci jim jí poskytovali.
Horda profesionálních boxerů vytěsnila ze soutěží prosté bojovníky z řad rolníků a řemeslníků. „Legionáři” přinesli do arény krev, násilí a ztrátu všech zábran. Pravděpodobně to byl velkolepý souboj, při němž jistý Efridan dostal úder takové síly, že ztratil všechny přední zuby. Ihned je však spolkl, což soupeře zmátlo natolik, že v překvapení propustil odvetný úder, po kterém upadl na zem.
Antičtí sportovci sice nebyli obviňováni z použití dopingu, ale úplatkářství existovalo už od chvíle, kdy se konaly první olympijské hry. Bojovník z Thesálie jménem Evpal byl jako první odsouzen za uplácení soupeře. Poté, co dostal kýžený olivový věnec, se ukázalo, že podplatil penězi tři své soupeře.
Jeho jméno se zachovalo do našich dob, jelikož nebylo odstraněno ze seznamu olympioniků 98. olympiády (388 př. n. l.). Ze zápisu vyplývá, že sportovec si zajistil vítězství úplatkem, ale za trest musel zaplatit postavení 6 soch olympského boha Dia v Altise. Na podstavci těchto soch musel být varovný nápis „Vítězství přináší síla a um, nikoli úplatkářství”. Bohužel nejde o jediný takový případ, který se dochoval dodnes. Těžko však říct, kolik podplacených zápasů zůstalo utajeno tehdejšímu lidu.
Olympiády dnes
V současnosti miliony diváků sledují na svých obrazovkách zahajovací ceremoniál olympijských her. Dívky v rádoby starořeckém oblečení se podílí na zažehnutí olympijského plamene. To však není ani náhodou starověký mystický rituál, který by k nám přišel z hlubin světů. Poprvé tento zvyk s přinesením pochodně z Olympie připravili nacisté v roce 1936, když zahajovali slavné olympijské hry v Berlíně. Byl zaznamenán na film neméně slavnou Leni Riefenstahlovou (1902–2003). Rituál se všem zalíbil natolik, že je opakován dodnes.
Člověk umí velmi rychle proměnit jakýkoli skvělý nápad zprvu v jeho vlastní karikaturu, a poté ho úplně převrátit ve svůj protiklad. To platí i pro moderní olympijské hnutí, které oživil Pierre de Coubertin (1863–1937). To se brzy změnilo z triumfu sportu na přehlídku a hru pytlů s penězi, kolotoče reklam a zaplevelení soutěží politikou.
autor: – skm –
foto: piqsels.com
Štítky: historie, olympiáda, olympijské hry, podvody, Řecko, souboj, úplatky, vítězství
Sdílet na Facebooku
