Ze starších čísel: Chcete mít hodně peněz?

V lednových Záhadách života jste si mohli přečíst unikátní rozhovor s mentálním koučem Martinem Vlachem na téma peníze a finanční nezávislost. Přestože mnozí z nás dobře znají knihu Tajemství, v reálném životě jsme na tom často podobně jako mnozí jiní. Žijeme od výplaty k výplatě a sníme o lepší budoucnosti. Je vám něco z toho povědomé? Pak si nenechte si tento rozhovor rozhodně ujít.

Celé znění rozhovoru objednejte zde:

…….

Pane Martine, co dělají bohatí lidé jinak, než ti chudí?

To je dobrá otázka. Každý z nich se na peníze dívá z jiného úhlu pohledu. Jedni k nim přistupují s reálnou vesmírnou logikou a ti druzí s nereálnou logikou člověčenství. Ti první hojnost očekávají „zadarmo“ a také ji mají. Ti ostatní mají stále nutkavý pocit, že se o všechno musí snažit. O sebemenší úspěch. A ti mají hojnost podvědomě zablokovanou. Je to s podivem, ale víte, kdo pořád myslí jen na peníze? Nejsou to „strýčkové Skrblíci,“ kteří „sedí“ na milionech. Na peníze myslí jen chudí – bohatí je neřeší vůbec. To je ten zásadní rozdíl mezi nimi. A čemu člověk dává pozornost, to roste. Včetně chudoby a nedostatku. Pokud se tedy pořád zabývám tím, že mi peníze ubývají z konta, budou se ztrácet ještě víc. Platba tady a nečekaná platba jinde.

Takže každému z nás funguje jen to, na co vůbec nemyslí?

Možná vás to překvapí, ale ano! Pokud mám úžasný láskyplný vztah, nemám potřebu se kvůli němu stresovat a přemýšlet o něm. Vnímám ho jako něco, co je mi dané a co si zkrátka zasloužím. Nemusím s ničím bojovat.

Jakmile však do něčeho zapojíte hlavu, tedy člověčí nereálnou logiku, brzy přijdou první problémy. Vesmírná logika by vám řekla: „Bude ti fungovat všechno, co nebudeš řešit. A naopak. Čím víc se budeš zaměřovat na řešení „problémů“, tím větší „pecky“ ti do života pošlu.“ Věřím, že mi dá za pravdu každý, kdo už to někdy – v nějaké oblasti života – zažil. Jak se říká, když se…, tak se…

Ano, občas se na člověka problémy hrnou ze všech stran. Myslíte, že čím víc se jimi trápíme, tím je to horší?

Potká nemocný zdravého a zeptá se ho: Ty, Vašku, jak to děláš, že jsi pořád zdravý? A Vašek řekne: „Já nevím, já to tak prostě mám.“ Mě nezbývá než souhlasit. Takový člověk proplouvá životem, aniž by si uvědomoval, v čem se jeho způsob myšlení odlišuje od těch, kteří tráví svůj drahocenný čas v nemocničních čekárnách. Je to dáno jeho přirozeným vnitřním nastavením. Potká bohatý chudého a chudý se ptá: „Ty, Alexi, jak to děláš, že se ti pořád tak dobře daří?“ Ten odpoví: „Já nevím, nikdy jsem to neřešil.“ Každý z nás má jiné přirozené nastavení mysli. Někdo má blíže vesmírné logice, jiný k té chudobné, panáčkovské. Oblasti života, které nám fungují přirozeně, nám budou fungovat až do konce života. A ty, v nichž se pořád potácíme, fungovat nezačnou, dokud něco nepochopíme a nenaučíme se myslet úplně jinak. V konečném důsledku je úplně jedno, jestli jsou naším hlavním problémem nefunkční vztahy, nedostatek financí nebo třeba nemoc. Jinak než cíleným seberozvojem vůbec nic nezměníme.

Řeknete mi k těm tajemným vesmírným zákonům, o kterých jsme hovoříme v lednových Záhadách života, ještě něco? Co ještě si lidé podle vás neuvědomují?

Je toho hodně, ale popíšu vám třeba jeden příklad ze života. Člověk bez znalosti vesmírných zákonů si totiž neuvědomuje, že pouhé „mít přání“ zkrátka nestačí, pokud s tímto přáním nejsme kompatibilní. Vysvětlím. Dejme tomu, že někdo sedí doma sám, opuštěný. Všechno, čím se zabývá je, že touží po lásce, po princi nebo princezně svých snů. Chtěl(a) by prožít zamilovanost a vše, co se k tomu pojí. Představuje si, jak ten druhý bude vypadat, co bude říkat, jak se bude chovat, jak vonět. Je na pokraji deprese a závidí všem, kteří mají trvalý vztah. Je k lidem zlý a odtažitý, nebo ufňukaný a přehnaně lítostivý. Co si ale takový člověk neuvědomuje, je, že ve stavu, v jakém se teď nachází, není pro kvalitní romantický vztah vůbec kompatibilní. Vždyť ruku na srcdce: Koho z nás by bavil vztah s člověkem, který se cítí být slabý, osamělý a čeká, až ho někdo bude zachraňovat? S takovým partnerem bychom zažívali peklo a tak raději utečeme dřív, než se na nás příliš naváže.

V čem tedy vidíte tu největší nástrahu?

Budu se držet našeho příkladu. Ti, kteří nejvíc touží po romantické lásce, se v běžném životě bohužel chovají úplně opačně, než by měli. Ale vůbec si to neuvědomují. Touží po dokonalém partnerovi a lidská logika nabízí jen jediné řešení problému. V tom, že někde potkají někoho úžasného. Nebo úžasnějšího. Vesmírná logika však říká něco jiného: Maruško, ty se cítíš mizerně ne proto, že ti chybí partner, ale proto, že sobě chybíš ty. Není problém, abych ti našla skvělého partnera. Na něj má právo každý. Ale jde o to, že když ti ho teď pošlu, nebude tě chtít. Nejsi totiž sama sebou. Momentálně se s tebou totiž nedá spokojeně žít. Proto nejdřív začnu měnit tebe, různými způsoby, aby jsi mohla být zase klidná a vyrovnaná. Teprve pak ti pošlu do života toho pravého.“ Jenže takhle většina věčných hledačů lásky vůbec neuvažuje.

Jak ji podle zkušeností, které máte s klienty, vesmír začne měnit?

Maruška se musí celá změnit. Dá se to říci tak, že jí budou chodit do života různé situace, které ji budou děsit. Je to nutné, protože v jejím podvědomí probouzejí bloky, které byly dosud skryté. A těchto bloků se podle mých zkušeností nedá zbavit jinak, než že nás něco zneklidní. Není se ale třeba ničeho bát, je to naše cesta, kterou si musíme projít všichni. Jakmile tyto zkoušky přijmeme s hlavou vztyčenou a nebudeme je vnímat jako problém, který je nutné aktivně řešit, uděláme další nezbytný krůček vpřed. Od Marušky chce vesmír zkrátka vidět úplně jiné reakce, než jaké ji běžně napadají. A pokud nezná vesmírné zákony a netuší, že je právě „ve zkoušce“, zareaguje tak, jak byla zvyklá a nic se nezmění. Zase půjde domů sama a bude vzlykat do polštáře. Obecně řečeno: Dokud nepochopím vyšší smysl situací, které mi do života přicházejí, nejsem schopen se nikam posunout. Krok kupředu (blíž k mému přání) – udělám jen tehdy, když na stresové situace zareaguji jinak a správně.

Vážně se tím něco změní?

Ano. Život nás vede ke splnění všech našich přání. Je to jeho vlastnost a dělá to automaticky. Avšak člověk uvažuje jinak než vesmír. V nabízených situacích, kde se máme ukázat v nejlepším světle, nevidíme výzvu, ale problém. Lidé si s životem často nerozumí a to vidím jako hlavní problém toho všeho. Já si něco přeji a vesmír řekne: „Jasný, jdeme na to. Připravím ti další krok.“ Nemusí to trvat dlouho a před námi se zjeví určitá situace.

Vesmír očekává, že něco konkrétního uděláme, aby nám poslal další kámen na chodník vedoucí k cíli, ale my zamrzneme. Nevíme, co dělat, řešíme problém. Všechno se zasekne a my začínáme zase od začátku. Proto je třeba naučit se přistupovat k životu logikou jeho vlastní a tou člověčí se vůbec nezabývat.

Vraťme se k hojnosti. Jak dlouho budeme čelit zkouškám spojenými s pěnězi, než dojdeme k vysněné finanční nezávislosti?

Tak dlouho, dokud se v nás nevyčistí všechny podvědomé bloky. A odstranit se mohou jen tak, že začneme uvažovat vesmírnou logikou. Zkrátka si nejdřív situací, že peníze vůbec nemáme, projít musíme. Ideálně s faktem, že se nám ty nepříjemnosti budou zákonitě dít, budeme už dopředu počítat. Ale nijak nás to nevyvede z míry. Když se nám to podaří a bloky se tímto způsobem úplně vyčistí, o finance se už nikdy nebudeme muset starat. Až do konce života. Bez úplné transformace mysli to ale nepůjde. Není to však o hojnosti. Člověk řeší pořád nějaké „originální“ problémy, ale řešení je pořád stejné. Neřešit a čekat s důvěrou na to, co přijde.

Jak vlastně slovo bohatství vnímáte vy?

Pro mě je to reálný způsob vnímání života. Protože když život vnímáte reálně, baví vás a nemáte žádný problém. Žijete si tak, jak chcete, nikam nejste tlačení a máte všeho dostatek. Vesmírná logika je v podstatě mentalita hojnosti, ale v naší „hře“ je úplně neviditelná. Běžnému hráči tak nezbývá než věřit, že aby něco získal, musí se hodně snažit. Musí pracovat víc a ještě usilovněji. Nespí, bere si dvě až tři práce, aby měl lepší život. Jenže v pravém slova smyslu je taková logika mentalitou chudoby. Zkrachovat může člověk jen tehdy, když to sám začne očekávat (a je to tak vlastně jeho přání). Jinak ne…