Italští vědci nedávno pomocí experimentu zjistili, že smích pomáhal našim předkům s jejich přežitím a zvyšuje plodnost. Existuje více hypotéz, proč vlastně smích existuje.
Humor není chichotání. Přínos smíchu je zkrátka nesporný a důkazem je experiment, který provedli vědci z univerzit v Oxfordu a Birminghamu. Pozvali klauny, aby pobavili skupinu žen po zákroku IVF (oplodnění in vitro). Celým 36 % žen, které podstoupily „terapii smíchem”, se podařilo zdárně otěhotnět. Druhá část pacientek byla propuštěna okamžitě po zákroku domů. Úspěšnost početí u nich byla pouze 20 %.
Drsné vtipy
Na podstatě vzniku smíchu se však vědci shodnout dosud nedokázali. Proč je pro nás tak důležitý? Z evolučního hlediska se totiž nezdá, že by nám smích přinášel nějaké výhody. Podle jedné z teorií jde pouze o reakci na porušení tabu. V tomto případě je smích ochutnávkou zakázaného ovoce, jež bylo bez okolků utrženo. Proto se lidé někdy smějí, když na veřejnosti zaslechnou sprosté slovo. Na tomto efektu jsou v podstatě postaveny drsné vtipy.
Podle jiné oblíbené teorie se smích zrodil z obměkčení mravů. Člověk kdysi nejprve fyzicky zvítězil nad svým nepřítele, ale poté se humánně omezil na zesměšňování a morální ponížení poraženého. Koncept se nazývá teorie nadřazenosti, tedy smějete se, protože se cítíte nadřazeni druhému. Tato teorie také dobře vysvětluje popularitu filmů, v nichž se děj odehrává jednoduchým způsobem – člověk spadne, či se dostane do hloupé situace.
Nástroj přežití
Tyto hypotézy však vysvětlují fenomén smíchu jen částečně. Carlo Bellieni, profesor na univerzitě v italské Sieně, se rozhodl prověřit veškerou dostupnou vědeckou literaturu, aby našel nějakou univerzální odpověď. Ve svém studii pak analyzoval přibližně 150 vědeckých prací a formuloval nový koncept.
„Podle mého názoru je smích nástrojem, který nám příroda poskytla, abychom přežili. Proto se v průběhu uplynulých tisíciletí zachoval díky přírodnímu výběru. Může to také vysvětlovat, proč nás přitahují lidé, již nás rozesmějí,” říká profesor Bellieni.
Podle italského vědce je smích složitý proces, skládající se z několika kroků. Lze ho rozdělit do 3 hlavních částí:
- Nejprve musí být člověk přiveden do situace, jež se zdá být zvláštní, neodpovídá obvyklému kánonu a vyvolává pocit zmatení nebo úzkosti.
- Situace je vyřešena nečekaným způsobem, který divák nebo posluchač nemohl předpokládat.
- Dochází k uvolnění – nebezpečí pominulo, smích nás zbavuje zbytečného nervového napětí a duševního rozrušení.
Pomáhá překonat strach
Naši předkové to pravděpodobně neměli lehké. Rozum je samozřejmě dobrá věc, ale mnoho vědění znamená i spousty smutku. Když se v člověku vyvinulo svědomí, uvědomil si, jak hrozný je svět kolem něho a jak málo je v něm dobra a soucitu. A tak se smích stal nástrojem k překonání strachu, neustálé úzkosti a smířil člověk s drsnou realitou.
Hypotéza italského profesora se shoduje s tímto názorem na chápání smíchu. Aby si člověk osvojil dobrý humor, musí se dostat do krajního pesimismu, podívat se do chmurné propasti, ujistit se, že tam nic není, a pomalu se vrátit. Skutečným humorem bude stopa, kterou zanechá tato zpáteční cesta.
autor: – skm –
foto: piqsels.com
Štítky: člověk, experiment, humor, psychologie, smích, studie, věda, vtip
Sdílet na Facebooku
