Je osud každého člověka napsán ve hvězdách od jeho narození? Materialisté samozřejmě v nějaké předurčení nevěří. Jsou přesvědčeni, že sám člověk je tvůrcem svého štěstí.
Jsme pány svého osudu a je tedy možné ho změnit? Ovlivňuje ho konkrétně naše jméno, se kterým jsme spjati od okamžiku našeho příchodu na svět? U dětí funguje velmi výrazně tzv. mechanismus první paměti. Jméno, na které si člověk zvyká ihned po narození, se pevně vrývá do podvědomí a stává se jakýmsi „identifikačním kódem” osobnosti. Tento kód jména je charakteristický určitými frekvencemi zvuků, které vedou k excitaci různých částí mozku. A z toho, z jakých zvuků se tento „kód” skládá, zvonivých nebo dutých, tvrdých nebo měkkých – se nevědomky vytváří určité odpovídající vlastnosti.
Člověk, od dětství slyšící své jméno, má k němu nastaveny určité frekvence svého „Já“. Z toho plynou názory, že jméno může ovlivnit náš charakter, a tedy v některých ohledech může určit i lidský osud. Pokud se například člověk silně ztotožňuje se svým jménem, které zní sebevědomě a silně, může pociťovat víru v sebe sama a velmi mnoho získat.
Zajímavé jsou příklady jmen českých zpěváků, třeba Karel Gott – netřeba komentář. Nebo Michal Tučný byl skutečně „tučný”, jenže měl i bratra Víta Tučného a ten zase tak příliš „tučný” nebyl. Mimochodem, všichni víme, jak reagujeme na setkání se svým jmenovcem. Bezděčně s ním sympatizujeme, jako by to byl blízký příbuzný. Na podvědomé úrovni nám jmenovec přináší alespoň část našeho „identifikačního kódu” – jako bychom s člověkem stejného jména sdíleli něco velmi důležitého.
Všimněme si také toho, kdy si člověk mění své jméno. Je to ve chvíli, kdy se mění i jeho život – ženy se vdávají, nebo lidé vstupují do kláštera apod. Třeba mniši a jeptišky po vstupu do kláštera přijímají jména svatých a mučedníků. Člověk si mění jméno s konkrétním cílem: stát se někým jiným, chce se rozejít s minulostí a začít se pohybovat v nových podmínkách. Nedělá to s cílem si život zkomplikovat, ale naopak se k někomu přiblížit, přeprogramovat svůj život. Je to jako znovuzrození.
Tajná jména
Vzpomeňme i na jinou zvláštnost – v případě setkání s nějakým neznámým člověkem nemáte chuť se mu představit. Nebo se představíte jen křestním jménem či přezdívkou, anebo si jméno jednoduše vymyslíte. Ukazuje se, že v této chvíli se v nás probouzí zvyk zděděný od našich předků. Ti věřili, že znát něčí jméno znamená mít moc nad jejich nositelem. Odhalit své jméno před cizincem znamenalo věřit na jeho mírumilovné úmysly: „Víš moje jméno, takže ti plně věřím a doufám, že mi neublížíš!”
To je důvod, proč u většiny primitivních kmenů bylo zvykem skrývat skutečné jméno osoby a užívalo se jiné jméno pro každodenní použití. Podobně se postupovalo i při označení zvířat. Zvlášť totemová a nebezpečná zvířata měla tajná jména a jejich vyslovení bylo zakázáno. Pokud se však o něm muselo mluvit, pak jen opisem. Takže např. „skutečné”, „tajné” jméno medvěda neznáme. Mluvilo se o něm jen jako o „tom, který ví, kde je med” (med-věd). A to přetrvalo dodnes. „Pravé” jméno medvěda zmizelo spolu se šamany a kmenovými zasvěcenci.
Antropologové zaznamenali u mnoha kmenů nechuť sdělovat pravá jména. Věří, že by na jejich nositele zaútočili zlí duchové. Pojmenovávají se tak zásadně negativně. Například v africké Ugandě kmen Newry často dává svým dětem jména jako „Dostihne smrt” nebo „Zítra zemře”. Podobně postupovaly i jiné dávné kultury.
Nedávejte jméno po mrtvém
Na konci třetího měsíce těhotenství budoucí matka začne „mluvit” se svým dítětem. Budoucí maminky by měly v klidu vyslovovat různá jména a sledovat, ve kterém okamžiku dojde k záchvěvům a „kopání”. Tak lze najít jméno, které neporuší klid dítěte a pomůže mu žít dobře svůj život. Nepovažuje se za dobré dávat dítěti jméno jeho otce nebo matky. Vznikne prý tak velmi složitý vztah dětí k rodičům. Nepojmenujte dítě po zemřelém členu rodiny, aby nepřipomínalo nešťastný osud jemu ani druhým. Děti – sirotky, odebrané z dětských domovů, je třeba od této chvíle také nazývat jiným způsobem, novými přezdívkami, a také se i snažit o změnu jména úředně.
Nedávejte dětem jména složitá a těžko vyslovitelná, ani ta, která mohou vést ke zkomoleninám a posměšným kombinacím. Takové jméno bude pro něj překážkou pro komunikaci s ostatními lidmi. Napadají Vás jiné příklady a pravidla? Věříte v osud spjatý se jménem?
ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKUOBJEDNAT ČASOPIS
autor: – skm –
foto: Pixabay, commons.wikimedia.org
Štítky: antropologie, jméno, kmeny, náhoda, osud, předurčení, výzkumy
Sdílet na Facebooku
