Pokud navštívíte podhůří Kavkazu, setkáte se zde nejenom s krásnou přírodou, ale i s mnoha kulturními zvláštnostmi.
A nejen s krásnými kavkazskými dívkami, s dlouhými černými vlasy jako uhel. Všimnete si ale i zvláštních zvyků, které zde platí a dodržují je místní muži. Všechny dohody se vždy prováděly pouze slovně. Slovo je zde zákon, zejména slovo vůdce. Muži musí poslouchat vůdce za každou cenu, protože osud klanu závisí na jeho rozhodnutí. Ale různé horské národy mají svá vlastní pravidla, která musí člověk dodržovat.
Například Adyghe, Čečenci, Karačajové mají své vlastní soubory pravidel, která člověk musí, a nebo nesmí dělat. Za zločince je považován člověk, který porušil duchovní kód „jah“, která určují pravidla chování v životě. Existuje celá řada pravidel a rituálů, které se rovnají právním normám.
Tradice a zvyky
Třeba manžel a manželka by se neměli dotýkat navzájem na veřejnosti, zejména objetí jsou nepřijatelná. Dotýkat se osoby i během konverzace se bere jako urážka. Například, pokud jste se dotkli osoby na ulici nebo ve veřejné dopravě, musíte se omluvit.
V Čečensku je třeba považováno za nemožné uspořádat svatbu v dubnu, protože duben je považován za měsíc kukačky. Což je špatné znamení. A muž nemá právo vidět nevěstu před svatbou, a nesmí se ukázat svým hostům ani před svatbou. Nejvážnější urážkou bylo urazit ženu. V přítomnosti starších nemá manžel právo volat svou ženu jménem, stejně jako si hrát nebo nějakým způsobem kontaktovat své děti.
Před porodem by měl muž alespoň komunikovat se svou ženou a může s ní začít vyměňovat fráze až 40 dní po narození dítěte. Všichni víme, že muž je považován za hlavu rodiny a také svrchovaného soudce v ní. Takže – aby manželka mohla získat privilegium v podobě jízdy na koni, musela vařit, prát, šít oblečení, a také tkát látku tak, aby byl manžel spokojen. Pokud se cítil spokojený, pak to dovolil.
Překvapivě muži nemají právo pomáhat své ženě v domácích pracích, jinak to může způsobit výsměch od ostatních. Také v žádném případě nesmí podat ruku ženě, a musel s ní mluvit ve vzdálenosti asi dvou metrů. Na schodech by měl jít muž pár kroků pod ženou.
Jak je to s podáním ruky?
Podání ruky si zaslouží samostatnou kapitolu. Muž si nesmí potřást rukou s osobou, která přijala úplatky nebo spáchala zločiny. Také člověk nemůže potřást rukou s výrostkem, který ještě neví, jak zacházet se zbraněmi. Mimochodem, příbuzní si také nesmějí potřást rukama – věřilo se, že se tak mezi nimi neobjeví nepřátelství.
Pokud se člověk přestěhoval do jiné oblasti, daleko od svého klanu, musel najít a spojit se se svými krajany. Jejich vztah měl stát na hierarchickém principu, který fungoval ve vlasti klanu. Ale vnější faktory mají silný vliv na muže, kteří pochází z Kavkazu. Pokud se doma snaží bezpodmínečně ctít tato pravidla, pak v jiných regionech, zemích a městech, všechny zavedené tradice mizí do pozadí, a až na výjimky prakticky už nejsou dodržovány.
Ve zprávách o kriminálních činech v Rusku je často uvádí, že zločin (hlavně domácí násilí, apod.), spáchal muž kavkazské národnosti. Často souvisí právě s těmito starými, patriarchálními tradicemi. Příslušníci těchto kavkazských národů se tedy stále snaží některé tradice dodržovat. Bohužel, i ty, které jsou daleko od smyslu rovnoprávnosti a rovnosti mužů a žen, jsou obvyklé v moderním světě.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: hlava rodiny, kultura, muž, Rusko, severní Kavkaz, tradice, úcta, žena, zvyky
Sdílet na Facebooku
