Je válka v našich genech?

Máme válčení zakódované v našich genech nebo vznikla tato potřeba v důsledku vývoje civilizace? Tato otázka již dlouho zajímá každého, kdo se jen trochu zabýval historií. My se dnes na téma válka podíváme. 

Mohla ochota bojovat proti jiným skupinám lidí poskytnout našim předkům evoluční výhodu? Tváří v tvář zuřícím konfliktům po celém světě jsou tyto otázky důležité pro pochopení naší minulosti, a možná i budoucnosti.

Filozofové doby osvícenství Thomas Hobbes (1588 – 1679) a Jean-Jacques Rousseau (1712 – 1778) měli na tuto záležitost odlišné názory. Hobbes si myslel, že v prvních dnech lidstva převládal strach a válka. Oproti tomu Rousseau věřil v mír a harmonii, jelikož na lidi neměla vliv civilizace.

Diskuze pokračuje dodnes. Bez stroje času se vědci studující válečnou minulost musí spolehnout na archeologii a antropologii.

Počátkem roku 2020 byly zveřejněny podrobnosti o jednom z nejpozoruhodnějších příkladů prehistorického meziskupinového násilí. V Nataruku poblíž jezera Turkana v Keni bylo nalezeno 27 koster včetně dětí. Probodnuté kosti, roztříštěné lebky a další zranění ukázala, že se jednalo o brutální masakr. Těla byla nalezena poblíž laguny na bývalém západním břehu jezera, a byla stará asi 10 000 let.

Důkazy o válce jsou jasnější v archeologických záznamech po začátku zemědělské revoluce. Lidé přešli od lovu a sběru k zemědělství. Dává to smysl. Zatímco v dobách lovců byla potřeba se starat o vlastní obživu, s přechodem k zemědělství začaly vznikat přebytky jídla, dobytka i otroků. Lidé, zabývající se zemědělstvím, ztratili potřebné dovednosti k boji, a o jejich nadbytek potravy začal být zájem u těch, kteří takové množství neměli. Důvod k válce tedy byl.

Válka možná existovala už dříve, ale je nesmírně obtížně zjistit příčinu smrti ze starších koster. To znamená, že v současné době archeologie ještě nedosáhla svých maximálních možností.

Co říká antropologie?

Antropologové, jejichž znalost ,,tradičních“ společností by mohla poskytnout vodítka o tom, jak se naši předkové chovali, se také účastnili zkoumání otázek, jako filozofové Hobbes a Rousseau.

Studie Margaret Meadové (1901 – 1978) o společnosti samojských ostrovanů došla k závěru, že ,,válka je jen fikce“, která před vznikem civilizace neexistovala.

Na rozdíl od ní Napoleon A. Chagnon (1938 – 2019) uvedl, že boje a nájezdy na nepřátelské vesnice byly vždy samozřejmostí. Jeho práce se soustředila na rozbor násilí mezi kmenovými národy ve Venezuele. Pomocí socio-biologických analýz rozšířil argument, že násilnost je poháněna evolučním procesem, ve kterém úspěšní válečníci mají více potomků. Jeho etnografická práce ,,Yanomamo: The Fierce People“ z roku 1967 se stala bestsellerem a je často zařazována do úvodních kurzů antropologie.

Oba byli zkritizováni. Margaret za přehlížení rozšířených důkazů násilí na Samoi, a Napoleon za nevhodné využívání společnosti drobných zemědělců jako zástupců prehistorických lovců a sběračů.

Samozřejmě, každá tradiční společnost, kterou se antropologové rozhodnou studovat, byla stále ovlivněna zvenčí. Každá je velmi odlišná, v neposlední řadě i jejím vztahem k válce. Výzkumy však naznačují, že mezi některými skupinami lovců a sběračů existovala smrtící agrese mezi sebou navzájem, a to ještě před jejich kontaktem s jinými společnostmi.

Je těžké říci, že starověcí lidé žili bez meziskupinové agrese. Vojenský historik Azar Gat (1959) a evoluční psycholog Steven Pinker (1954) tvrdí, že válka existovala ještě před zemědělskou revolucí. Pinker také říká, že násilí obecně se v průběhu staletí snížilo, a stále se snižuje.

Vzhledem k tomu, že lidstvo má v paměti vzpomínky na dvě světové války, a řadu konfliktů po nich, může být těžké tomu uvěřit, ale tento pohled na dějiny přinejmenším naznačuje naději na mírnější budoucnost.

autor: – skm –
foto: pixabay.com, commons.wikimedia.org

Štítky: antropologie, arcgeologie, geny, historie, lovci, násilí, válka, výzkumy