Začneme otázkou — znáte nejstarší létající výrobek lidského ducha a rukou? Je to docela obyčejný a nenápadný bumerang, který zná lidstvo už nejméně devět tisíciletí.
A ještě jednu otázku: — kde se bumerang zrodil? Většina čtenářů bude tipovat zřejmě australské buše a tamější domorodé kmeny. Ani to však není pravda. Bumerang byl dokonale vyobrazen lidovými umělci na skalních kresbách v severoafrickém Atlasu, znaly ho indiánské kmeny v severní Americe i vyspělé civilizace ve Středomoří. Skutečnou vlastí je ale starý Egypt a patrně i civilizace na Tigridu a Eufratu.
Bumerang je skutečnou vědeckou záhadou. Naši prapředci v něm dokonale spojili všechny moderní principy gyroskopického efektu a činnosti letecké vrtule, resp. vztlaku letícího křídla. Vyvinul se patrně z vrhací palice, jež nesla v Austrálii označení „kylie”. Zahnuté konce „klacku”, vypouklého a zároveň plochého, vrženého navíc krouživým pohybem, se za letu chovají jako rotující křídlo v klouzavém letu, který udržuje na rozdíl od oštěpu, kamene či šípu aerodynamickou rovnováhu. Řada typů bumerangů se vrací k odesílateli po kruhové dráze, doslova k nohám.
Technické údaje
Let dosahuje rychlosti asi 30 metrů za sekundu při 10—12 otáčkách za totéž časové údobí. Vztlak zajišťuje horní křídlo, jež s ohledem na směr letu disponuje větší rychlostí. Ideální úhel obou křídel bumerangu se pohybuje v závislosti na typu a účelu užití od 90 do 130 stupňů. Optimální úhel obou listů této pravěké vrtule je však asi 110 stupňů. S menším úhlem rozevření klesá setrvačný moment, s rostoucím úhlem stoupá rotační síla.
Původní bumerangy měly hmotnost 15O—300 gramů. Naši předkové je vyráběli z měkkého dřeva. Některé druhy byly na ohnutých koncích vyvažovány a zatěžovány těžšími látkami, např. olovem, bronzem apod. Zruční lovci vrhli takovým bumerangem až na vzdálenost 200—250 metrů a jen málokdy minuli cíl. Dnes si dráhu bumerangu dokážeme propočítat za pomoci moderní matematiky a počítačů. Pravěký lovec něčím takovým pochopitelně nedisponoval. Režim letu, techniku vyslání bumerangu i jeho konečné vytvarování odpozoroval od ostatních příslušníků kmene a svůj lovecký nástroj dotvořil také s jistou intuicí, která nás, děti moderní doby, jen bezmezně udivuje.
Účel nástroje
Bumerang se nejčastěji užíval k lovu ptáků. Australské a severoamerické kmeny jej však s úspěchem nasazovaly i na výpravách za hlodavci a lesní zvěří. Pokud bumerang živočicha nezabil, nebo alespoň neomráčil, vrátil se zpět k lovcovým nohám. Výzkumy ukazují, že v členitém terénu nebo vysokém porostu používaly některé kmeny bumerangů, jež neopisovaly návratný oblouk; o to větší přímou vzdálenost vyvážily i vyšší úderností.
Ve 20. století, při rozvinuté produkci umělých hmot, se pokoušelo bumerang dále zdokonalit. Odbytištěm byly nejenom lovecké kroužky, ale především prudký „boom”; na amerických a evropských trzích sportovních potřeb a „šoubyznysu”. Vzpomeňte jen na film z 60. let „Jak ukrást Venuši” (USA, 1966), kde Peter O´Toole za pomocí bumerangu vyvolává tolikrát poplach nad vzácnou soškou, až obsluha vypne výstražné zařízení. Bumerang, pod obchodním názvem „kenguru”, se stal také atraktivní hračkou, která ovšem bohužel způsobila v nejistých rukou nejednu nehodu a tragédii. Moderní věda se však k bumerangu ještě vrátí. Dar, který nám v této podobě odevzdali předci, všechna svá tajemství dosud nevydal.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: bumerang, Egypt, historie, kmeny, let, létající výrobek, lov, předci, rychlost, zbraň
Sdílet na Facebooku
